Několik tváří indické metropole

Několik tváří indické metropole

* Dillí s téměř deseti milióny obyvatel není sice největším městem v zemi (Bombaj má 12 a půl a Kalkata téměř 11 miliónů lidí), ale zato je městem hlavním v druhé nejlidnatější zemi na zeměkouli s téměř 900 milióny obyvatel. Mimochodem odborníci předpovídají, že populační exploze přivede do roku 2020 Indii do čtyřlístku největších mocností světa spolu s USA, Japonskem a Čínou.
Podnebí indické metropole určuje blízkost tropického pásma a kotel z horských osmitisícovek z východní pákistánské a severozápadní nepálské hranice. Poloha a velikost Indie, ale zejména její náboženské a rodové tradice a rozmanitost života jejích obyvatel činí tuto zemi pro Evropany exotickou. Mohli jsme se o tom přesvědčit v průběhu Českých obchodních dní, největší samostatné prezentace našeho průmyslu v Dillí v říjnu loňského roku. Jen na okraj: Výstava se uskutečnila na ploše 1000 m2 a zúčastnilo se jí šedesát zástupců 24 firem včetně Komerční a Československé obchodní banky.

Dillí dopravní

Už první cesta taxíkem z letiště, kdy teplo, dusno a nepředstavitelný smog vytvářejí atmosféru dlouho nevětrané prádelny, byla opravdovým zážitkem a přípravou na to, co nás v dopravě jako takové čeká. Jednak automobil značky Ambassador (několikadesetileté licenční výroby) byl poznamenán věkem a způsobem jízdy natolik, že nedovírající dveře, nefungující tachometr a dokonale špínou neprůhledná palubní deska byly proti stylu jízdy nepodstatnou maličkostí. Jediné štěstí, že v hluboké noci naší cesty do hotelu byl provoz relativně mírný.
K největší zálibě indických řidičů, ba přímo vyhledávané atrakci, totiž patří průběžné až zběsilé přejíždění z jednoho jízdního pruhu do pruhu a vmačkávání se do sebemenšího prostoru mezi auty, rikšami a koly všeho druhu, navíc i posvátnými kravami a slony. Exkluzívně je tento styl uplatňován zejména v zatáčkách, které řidiči zvládají stylem formule jedna. Tato národní záliba je doprovázena takřka nepřetržitým troubením, které jí dodává na vážnosti. Ani jízda na červenou v protisměru nepatří k mimořádným výstřednostem. Tím vším se mezi dopravními prostředky proplétá nepřeberné množství lidí, kteří samozřejmě nijak nedbají na dodržování dopravních pravidel. Není dopravního prostředku bez "pomačkané" karosérie, vozidla jsou všelijak vyklepávaná a zalakovaná, v těžko definovaném technickém stavu. Ale jezdí! Abychom byli upřímní, neviděli jsme žádnou nehodu, dojeli jsme všude včas, bez problémů, i když pravda často se strachem. A pravidelné, drobné střety? Indové je řeší v klidu, bez gestikulací a slovních výjevů, na něž jsme zvyklí od nás.

Dillí historické

I když nejproslulejší indické historické památky, jakými jsou Taj Mahal, Zlatý chrám a další, leží mimo hlavní město, je i v Dillí dost co k vidění. Podle legend se indická metropole původně nazývala Indraprastha a založili ji ve starověku bohové. Praví se tak v nejdelším eposu na světě, slavné Mahábháratě, indickém mýtu, který má na sto tisíc dvojverší. Dillí se jmenuje až od roku 736. Od těch dob se v něm vystřídala celá řada dynastií a vládců, z nichž všichni poznamenali město monumenty, které dnes vydávají svědectví o časech, kdy se zrodily.
Imperiální dillíský sultanát připomíná rozlehlý soubor dnes už polorozbořených staveb, který se nachází v jižní části města a nese název Qutab Minar. Pochází z konce 12. století a je pojmenován po sultánu Qutab-ud-din Aibakovi, který ho nechal vystavět. Z hlavního objektu, mešity, se zachovala jen její přední stěna, i tak však její výzdoba, ornamenty a nejrůznější další motivy vytesané do pískovce či mramoru vzbuzují obdiv. Dominantu komplexu tvoří samotná věž Qutab Minar, vysoká 73 metry. Z balkónů umístěných v několika patrech je za jasného počasí vidět téměř celé Dillí. Turisté však musí takový pohled oželet. Romantické místo lákalo sebevrahy, takže Archeologický úřad vydal příkaz, že osobu vystupující po spirálovitém schodišti musí doprovázet dva další lidé. Když ani to nepomohlo, vchod do věže byl uzavřen. Turisté se zde také s oblibou zastavují u proslulého železného sloupu, zapuštěného do země, nad níž vyčnívá do sedmi metrů, vážícího 17 tun a zhotoveného 750 let před naším letopočtem! Byť vystaven vlivům počasí a pro Dillí typickému velmi agresívnímu prostředí, poznamenanému silným znečištěním ovzduší, zůstává bez známek rezavění. Ani největší odborníci nedokáží vysvětlit, jak tehdy dokázali odlít tak čisté železo. Sloup obepíná železná ohrádka, která však nebrání návštěvníkům přelézt ji a pokusit se ho obejmout rukama za zády, protože to znamená návrat do magické země, jakou Indie bezesporu je.
Architektonickou podobu města výrazně poznamenala dynastie Mughalů. Když Dillí v roce 1526 dobyl potomek slavného Čingischána Bábur, stalo se sídelním městem mughalské říše, jejímž nástupem na trůn začala v Indii nadvláda islámu. Za jeho nejvýznačnější stavbou v Dillí se musíme vypravit do její severovýchodní části. Císař Šáhdžahán tady dal postavit v roce 1656 mešitu Jama Masjid, kterou v Indii co do velikosti dosud nikdo nepřekonal. Ke každé ze tří bran vede široké schodiště, po obou stranách chrámu se tyčí štíhlé minarety. V prostorách určených pro modlitby však pozorujeme jen pár lidí, další klábosí v malých hloučcích a nejživěji je kolem kašny s vodou uprostřed nádvoří, kde se tísní desítky Indů, aby si umyli nohy nebo vyčistili zuby.
Podobně autentické poznání indické přítomnosti nabízí návštěvníkům Dillí nejbližší okolí mešity, které doslova vře obchodním ruchem. Malé obchůdky, opírající se jeden o druhý, uličky zlatníků, kovotepců, hrnčířů, obchodníků s textilem, botami, bazary s neuvěřitelnou zásobou opotřebených předmětů, shromažďovaných pod heslem "vše se jednou může hodit". Mezi tím desítky otevřených restaurací, které tvoří pánev s přepáleným olejem, pracovní stůl, pár židlí a stůl. Kuchaři před očima hostů i kolemjdoucích připravují místní speciality. O kus dál zatarasí cestu pouliční dílna opravářů jízdních rikš, hned vedle krejčí s šicím strojem na kličku postaveným na zemi vytváří poslední model indické módy. Příliš turistů se tady neobjevuje, Evropané sice přitahují zraky místních obyvatel, ti však při nabízení svých výrobků nejsou zdaleka tak vtíraví a vytrvalí, jako je tomu na jiných místech.
Patří k nim Červená pevnost. Právě před ní se desítky zvláště malých obchodníčků předstihují v umění prodat cokoliv za každou cenu. Vládce Šáhdžahán nechal Červenou pevnost postavit na březích řeky Jamuny v roce 1648 z červeného pískovce. Podle jeho barvy také dostala jméno. Jedná se o jednu z nejlépe dochovaných památek mughalské doby. Za silnou zdí existoval jiný svět, představovaný trůnem z mramoru, paláci s vykládanými mramorovými deskami, zdobenými polodrahokamy, vodními kanály a fontánami, spoustou stromů a květin. Osmistěnná věž drží malý balkón. Vládce se na něm objevoval před vojskem a svými poddanými, nejspíše proto, aby potvrdil, že nepadl za oběť palácovým intrikám.
Ani obdivovatelé moderní architektury nepřijdou v Dillí zkrátka. Samotné Nové Dillí, město širokých ulic, vládních paláců a zahraničních zastupitelství, rozmístěných mezi rozlehlými parky, představuje svébytnou část indické metropole. Za vidění stojí mimo jiné Lotosový chrám. Jedná se o modlitebnu církve Bahai, která je otevřená příslušníkům jakéhokoliv vyznání. Chrám ve tvaru lotosového květu vyniká originalitou a svou polohou uprostřed rozlehlého parku plného kvetoucích stromů a rostlin i jedinečnou působivostí.

Dillí obchodní

V polovině října loňského roku zažilo Dillí doslova podnikatelskou invazi českých průmyslníků, bankéřů, zástupců Ministerstva průmyslu a obchodu. České obchodní dny '97, coby historicky první samostatná prezentace české republiky v Indii, byly k tomu významnou pobídkou. Totéž platí o česko-indické spolupráci na potenciálně druhém největším světovém trhu, který má všechno od surovin po zemědělské produkty včetně tropického ovoce (však také tato komodita tvoří páteř našeho dovozu: rýže, čaje, koření atp.).
Dopravní infrastruktura včetně přímořských přístavů spolkne nekonečné množství dopravních prostředků. To je velká výzva pro výrobce nákladních vozů LIAZ (vytváří společný podnik s firmou Bharat Movers) a TATRA (už v dubnu 1996 byl vytvořen společný podnik Tatry Kopřivnice se společností Venus a v roce 1998 by měl vyjet první vůz). Ještě větší prostor je v Indii pro osobní automobily. Však také expozice mladoboleslavské automobilky lákala nejen obchodníky. Volkswagen plánuje v Indii velké investice a v roce 2000 by ve své filiálce chtěl vyrábět až 60 tisíc aut ročně. Není jistě bez zajímavosti, že v sousedním Nepálu jezdí téměř stovka felicií, které v hlavním městě Káthmándú slouží jako taxi. Naše jawy již brázdí indické ulice pod vlastní značkou YEZDI. K jejímu vzniku se váže úsměvná historka: Když vyjel z linky nového indického závodu v Mysore první motocykl, někdo, zřejmě jeden z našich techniků, vykřikl, "jezdí", načež se malou fonetickou záměnou zrodila značka.
Přes čtvrt století fungují bezvadně čtyři energobloky tepelné elektrárny v Ennore (2 x 60 MW, 2 x 110 MW), dodané pražskou Škodou. V tomto čase se soupeří o zakázku na jejich renovaci a modernizaci. A že nejsme v Indii neznámí, o tom svědčí jedna z největších a nejmladších investic - produktovod dokončený v předloňském roce českými firmami s generálním dodavatelem Škodaexport Praha. Vede z přístavního města Kandla v západní Indii do 1450 kilometrů vzdálené vnitrozemské Bhatindy a proteče jím šest miliónů tun ropných produktů ročně. Škodaexport Praha se tak může pochlubit unikátním dílem v unikátních podmínkách (široké řeky, složité geologické podmínky, téměř tropické podnebí, náročná organizace práce prováděné nestandardně z několika bodů zároveň).
Většina zúčastněných, s nimiž jsme na prezentaci v Dillí hovořili, jednoznačně kladně hodnotila obchodní "nájezd" České republiky do bezesporu velmi zajímavé země. Všichni označili indický trh za jeden z nejperspektivnějších, i když tamější dostupnost surovin a velmi levná pracovní síla jsou pro exportní obchodní průnik značně limitující. Indové však mají velmi pružnou licenční politiku. Proto je také zakládání společných podniků velmi nadějné, což naše firmy v průběhu historicky ojedinělé prezentační akce v Dillí poznaly.

Milan Kašík a Jaroslav Skalický, Dillí/Praha