Edward Lear: Nedělní básník krásných nesmyslů

"Jak milé znát pána jménem Lear!" čteme v Autoportrétu laureáta nonsensu. A vskutku. Veršíky a příběhy "lorda Nesmyslitelátora", kreslíře a příležitostného spisovatele Edwarda Leara (1812 až 1888) platí dnes za jeden z "nejšťastnějších plodů anglického humoru", jak říká jejich český propagátor a kongeniální překladatel Antonín Přidal. 

Zatímco v anglicky mluvících zemích se Learova dílka již dávno stala klasikou - téměř každým rokem znovu a znovu vydávanou, u nás jsme jejich blahodárné účinky poznali až v osmdesátých letech: O to víc nám však padly do noty - hravostí, nenuceností, fantazií, naivitou. Kniha třesků a plesků, jak zněl název výboru ilustrovaného Aloisem Mikulkou, vyšla tehdy sice ve velkém nákladu, ale velmi rychle zmizela z knihkupeckých pultů.

Teprve po patnácti letech je tu nová šance setkat se s Learem. A navíc dostatečně obsáhlá. Vždyť ve Velké knize nesmyslů se nám dostává téměř celého Learova díla: K tradičním limerikům, pětiveršovým říkankám, které autor sice nevymyslel, ale zato dovedl k maximální dokonalosti, se přidávají rozsáhlejší básně, groteskní pseudopohádky, fantaskně nesmyslná botanika i absurdní kuchařské recepty. A s nimi i na tři stovky původních Learových perokreseb.

Čtenář nad stránkami této knihy najde odpočinek od úmorné logiky a rozumnosti všedního dne, jak praví záložka knihy. "Pro svou spontánní hravost je Lear v dějinách literárního nonsensu vlastně naivistou mezi mistry," píše v doslovu Antonín Přidal. "Nemá ještě metodičnost matematika Lewise Carrola, který svou Alenkou v říši divů debutoval o devatenáct let později, nemá ani důkladnou filozofickou a literární průpravu Christina Morgensterna. Je "nedělní básník", veršující nesystematicky. Často podle toho, s jakými dětmi se na svých cestách setkal a čím je chtěl potěšit; příběhy se složitou strukturou jsou nad jeho možnosti a aspirace. Zato se do jeho nonsensů nemusí králičí dírou nebo za zrcadlem. Vynořují se kdekoli v obyčejném světě jako náhlý postřeh a náčrt, nápad či osvobodivý rozmar. Jako lidová píseň nebo říkanky, s nimiž jsou spřízněny."

Nedejte se mýlit jejich jednoduchostí. Jejich překlad musel být nadmíru svízelný. Antonín Přidal se však svého úkolu zhostil dobře - a s radostí, jak vidno z výsledku.

Edward Lear: Velká kniha nesmyslů. Z anglických originálů vybral, přeložil a doslovem opatřil Antonín Přidal. Ilustrace Edward Lear. Nakladatelství Mladá fronta, Praha 1998. Váz., 248 stran, cena neuvedena.