Dům, architekt, lokalita
TeTa pro obchod a k bydlení
* V Jungmannově ulici stojí od třicátých let dům, který se nyní vrátil ke svému původnímu, skoro něžnému názvu - TeTa.
Dům, který vznikl podle návrhu architektů Arnošta Mühlsteina a Victora Fürtha, měl v přízemí velkou obchodní plochu a v dalších šesti patrech byty. Docela luxusní, přitom různě řešené - byt na celé jedno patro, dva byty na patře anebo taky čtyři - vybrat si mohli zájemci podle své kapsy a svých potřeb. Do našich dnů došel dům s pověstí Domu sportu, přízemí patřilo dlouhá léta právě sportovnímu zboží, v posledních letech pak už vlastně všehochuti. Když měli obchodníci náladu, dalo se domem projít do Františkánské zahrady, když ne, tak bylo nutno dům obejít. Nevím, zda si někdo všiml, že přitom kromě funkcionalistické stavby prochází také barokním domkem, přiléhajícím už jen k zahradě.
Dům prošel rekonstrukcí, která probíhala sice při zavřeném obchodě, ale s nájemníky v bytech nahoře, takže za podmínek náročných pro obě strany. Rekonstrukce již je uzavřena, v obchodě už se zase prodává sportovní zboží a v bytech se v klidu bydlí - a přesto je mnohé jinak.
Na první pohled upoutá především nová pasáž. Průchod do zahrady už nezávisí na blahovůli prodavačů, ale je zcela oficiální, sice uzavřený, ale automaticky se otevírajícími dveřmi. Krásná vzdušná pasáž, v níž jsou kultivovaně zakomponovány i reklamní plochy, doplňuje strukturu pražských průchodů na velmi vhodném místě. A je celá obklopena obchody - z jedné strany je onen velký, tradiční, z druhé se našlo místo pro malé komorní krámky, z nichž jeden si vzal jméno domu úplně za své, na konci malé obchůdky přecházejí ve velký prostor, tady je provozovna rozložena v celém přízemí barokního domku U tří zvonků. Přitom jeho barokní podoba je dnes dobře čitelná, pasáž prochází do atria vedle doku a dovoluje dobře si prohlédnout jeho vysokou střechu a jeho ušlechtilé proporce. Atrium je vymezeno stavbami TeTy a zdí Františkánské zahrady a dobře se v něm snoubí stará kašna s novodobou sochou sportovce, která tu našla odpovídající prostředí. Velký sportovní obchod se také proměnil - je dnes dvoupodlažní a je delší, směrem do dvora byl protažen v obou patrech - dnes je to skutečně reprezentativní prodejna, které ovšem vyčítám, že si nevěděla rady s kulatým oknem obráceným do zahrady a zastavila ho krabicemi... Přitom to okno tady vysloveně působí jako oko domu, oko hloupě zaslepené.
Změnu prodělalo i podzemí - objevilo se tu parkoviště, vestavěné do existující konstrukce, ovšem jen díky tomu, že v jedné části byla odstraněna střední řada sloupů, jejíž původní zatížení přenáší ocelový nosník do sousedních, s posílenými základy. To jsou ovšem zásahy, které si běžný chodec či běžný zákazník neuvědomí. Byty v domě obráceném do Jungmannovy ulice zůstaly stejné, jen dobře zrekonstruované. Ovšem chodí se do nich jinak, dostaly nové schodiště přístupné z pasáže. V prvním patře je odtud možné projít do nové části stavby, do dvorního domu, který je vystavěn nad obchodem a obrací se do Františkánské zahrady. Není to schválnost, nová vymyšlenost autorů rekonstrukce, architektů Jana Kerela a Zdeňka Holzela. Všechny sousední domy takový zadní dům mají, jen za TeTou tu byla podivná díra. Nový dům ji uzavřel. Uzavřel celou frontu západní stěny Františkánské zahrady, přitom velmi měkce, půdorys domu má takový půloválný tvar, dům tedy opakuje funkcionalistickou tradici - bílé parapety a mezi nimi průběžné pásy oken, díky tomu vyniká měkkost tvaru... Mezi starým a novým domem na střeše obchodní části vznikla půvabná zahrada, ovšem ne k procházkám, jen na koukání z horních podlaží. Asi jen málokdo si všimne, že dům má velmi nápaditou konstrukci, nejen stojí na sloupech, ale také částečně visí na táhlech, vyvěšených z "ploutví" na střeše, táhla jsou zdůrazněna i vysunutými balkóny, která mezi nimi visí do prostoru a svítí svou červenou barvou. Stavba přitom působí nesmírně lehce, ona se jakoby vznáší, táhla dovolila, aby v prvním patře dům měl hlubokou terasu, a tím uvolnil prostor pro pohledy na všechny stavby kolem. Nový dům je ryze bytový, co podlaží, to byt, poslední tvoří vyhlídkový kapitánský můstek s jedním prostorem a výhledem kolem dokola, výhledem, v němž se "ploutve" držící táhla dobře pohledově propojují s gotickými pilíři nedaleké Panny Marie Sněžné...
Vzniklý komplex, který kombinuje baroko s funkcionalismem a vše završuje současností, je noblesní, jak stavbám v centru přísluší. Velmi zdařilá rekonstrukce a dostavba. Skutečně.
Radomíra Sedláková (autorka je kurátorkou sbírky architektury Národní galerie v Praze)
