Listinné akcie nepatří minulosti

Listinné akcie nepatří minulosti

Akcie jsou v našich zeměpisných šířkách pojmem relativně novým. Není divu, na přelomu 40. a 50. let byly spolu s akciovými společnostmi doslova zrušeny a k jejich obnově došlo až v několika posledních letech.
Zatímco cenné papíry před rokem 1948 existovaly pouze v listinné podobě, akcie a dluhopisy let devadesátých mívají převážně elektronickou neboli zaknihovanou podobu. Vzhledem k současnému technickému rozvoji v oblasti výpočetní techniky a komunikačních sítí se může zdát, že listinné papíry nemají proti elektronickým záznamům kdesi na harddiscích počítačů žádnou šanci. Praxe však naznačuje něco jiného.
Odborníků, kteří se zabývají shromažďováním a dokumentací listinných papírů, u nás není mnoho. Pár lidí na vysokých školách, několik nadšenců v bankách a soukromí sběratelé. Jednu z největších sbírek starších i novodobých listinných akcií a dluhopisů má Rudolf Píša, spoluzakladatel a ředitel Dokumentační akciové společnosti ČR (DAS), která si kromě komerčních zájmů klade za cíl shromažďovat informace o cenných papírech v listinné podobě, sledovat nové emise, podporovat jejich vydávání a zabezpečení ochrannými prvky ap. Společnost by chtěla v budoucnu založit také muzeum cenných papírů. I to byl jeden z důvodů, abychom Rudolfa Píšu požádali o rozhovor.

Máte povědomost o tom, která akcie na území našeho státu byla vydána jako první?

Pokud jde o společnosti s místním kapitálem, s největší pravděpodobností to byla emise akcií C. k. severní dráha Ferdinandova (Kaiser Ferdinands Nordbahn), kterou vydal bankéř Rothschild v roce 1838. Dodnes se v Čechách zachovaly tři čtyři exempláře a sběratelská cena tohoto cenného papíru se pohybuje v řádu tisíců korun. Zajímavé je, že přestože na našem území v letech 1860 až 1870 existovala řada akciových městských pivovarů, cukrovarů a sladoven, ocelářské, důlní a hutní firmy si dlouho udržovaly statut rodinných společností a k přechodu na akciové uspořádání se odhodlaly, až když to bylo nutné - tedy v době průmyslového rozvoje na přelomu 19. a 20. století, kdy sílila potřeba shromáždit větší kapitál a byly k tomu de facto donuceny. Příkladem mohou být Ringhofferovy závody na Smíchově (ČKD Tatra). Podnik vznikl v roce 1771, ale akciovou společností se stal až v roce 1911.

Kolik lidí se u nás věnuje shromažďování listinných cenných papírů?

Aktivně asi deset, pasívně nanejvýš padesát. Můj odhad vychází z počtu lidí, které znám a kteří se shromažďování akcií věnují systematicky. Jen pro představu: Největší sbírka u nás obnáší zhruba tři tisíce kusů starých cenných papírů.

Vy jich máte...?

Moje sbírka je menší, mám několik stovek zajímavých historických tisků, ale na rozdíl od jiných sběratelů se věnuji také shromažďování nově vydávaných akcií, dluhopisů, vkladních knížek, šeků ap. Když to sečtu, celkem vlastním přes pět tisíc akcií a ostatních cenin.

Proč vlastně lidé sbírají akcie, nebo dluhopisy?

To je stejné, jako kdybyste se mě zeptal, proč lidé sbírají poštovní známky. Je v tom především entuziasmus, touha shromáždit ucelenou sbírkou něco ojedinělého. Stejně jako u známek také u akcií hraje významnou roli "umělecký" akcent. Listinné cenné papíry jsou z velké části skvělými grafickými díly, protože jejich podobu vytvářeli přední výtvarníci a rytci. Listinné cenné papíry lze s trochou nadsázky označit jako velké poštovní známky. Světy sběratelů známek a cenných papírů jsou však zcela odlišné. Zatímco poštovní známky bývají vydávány v miliónových nákladech a počet jejich emisí není velký, u listinných cenných papírů je tomu přesně naopak - existují tisíce emisí a některé z nich byly vytištěny třeba jen v jediném exempláři. I proto jsou u nás tisíce sběratelů poštovních známek, ale jen několik desítek sběratelů akcií. Stejný poměr je i v jiných zemích.

Jak získáváte staré, případně nové přírůstky?

Mnohé staré kusy jsem získal od známých, kteří na půdě nebo na chalupě našli doslova kufr plný akcií - po babičce nebo předchozích majitelích. Když se koncem čtyřicátých let rušily akciové společnosti, lidé měli listinné papíry uložit do banky na vázaný vklad, ale mnozí to naštěstí neudělali. Další část starých akcií a dluhopisů průběžně odkupuji od soukromníků, z antikvariátů ap. Co se týče nově vydávaných cenných papírů, v tomto případě se obracím přímo na emitenty.

Co výměnný obchod?

Existuje stejně jako u filatelistů. Pokud mám u některé emise víc exemplářů, část papírů se snažím vyměnit za jiné. O staré a graficky zajímavé cenné papíry však projevují zájem i banky nebo firmy, které mají se starou akcií nebo dluhopisem něco společného. Starý cenný papír lze zarámovat a pověsit na zeď např. v zasedací místnosti nebo v pracovně ředitele. I já občas některý zajímavý cenný papír prodám. Před nedávnem ode mne např. koupil jeden finanční ústav akcii Národní banky, která byla vystavena na jméno Tomáš Garrigue Masaryk. Některé firmy dávají zapaspartované staré cenné papíry svým klientům jako netradiční dárek.

Mnozí lidé se domnívají, že většina akcií a dluhopisů má elektronickou neboli zaknihovanou podobu...

Kupónová privatizace byla bez nadsázky propagandou zaknihovaných cenných papírů. Podle pravidel musely všechny privatizované společnosti umístit akcie ve Středisku cenných papírů s tím, že po třech letech budou mít možnost vydat akcie v listinné podobě. Řada firem toho využila. Další listinné papíry vydaly a vydávají i ostatní akciové společnosti. Podle mého odhadu přibližně třetina z celkového počtu asi 10 800 tuzemských akciových společností emitovala listinné cenné papíry jak ceninové, tak i neceninové.

Není to krok zpátky v době počítačů a internetu?

Budeme-li se na cenné papíry dívat očima burzovních makléřů a finančníků, pak asi máte pravdu. Ani já si nedovedu představit účastníky burzy, kterak pobíhají se svazky akcií z místa na místo. Když ale akcie budete posuzovat z pohledu běžného občana, pro něj má ceninový dokument větší hodnotu než elektronický impuls někde na počítači. Vezměme si jako příklad povodňové dluhopisy. Myslíte si, že by je lidé kupovali ve stejných objemech i v případě, že by byly zaknihované? Obyčejní lidé jsou raději, když mají něco v ruce. Výpis ze Střediska cenných papírů je neosobní, vzdálený, a pokud akcie náhodou z počítačových databází nějak zmizejí, člověk se to dozví až se značným zpožděním. Výhodou listinného cenného papíru na doručitele je také to, že na rozdíl od elektronického záznamu zaručuje stoprocentní anonymitu majitele. U zaknihovaných cenných papírů se v určitých případech anonymita ztrácí, resp. majitel akcie je vždy dohledatelný.

Zmínil jste se o ceninových a neceninových listinných papírech. Co se tím myslí?

Podle zákona mohou mít "papírové" akcie, dluhopisy nebo obligace dvojí podobu. Buď mají přidělený ISIN a podléhají podmínkám zákona číslo 88/1993 Sb., nebo jde o neobchodovatelné papíry, které není nutné registrovat na Ministerstvu financí, a každý si je může vyrobit doma na počítači. Domácí výroba cenných papírů s sebou přináší rizika jejich padělání a společnost, která se prezentuje akciemi vytištěnými na počítačové tiskárně, nepůsobí důvěryhodně, takže není divu, že v posledních letech přibývá kvalitních ceninových listinných papírů. Podle mého odhadu u nás bylo od roku 1990 vydáno zhruba 2700 ceninových papírů.

Kde se vlastně nově vydávané akcie tisknou?

Pro tisk cenných papírů je ale třeba zajistit určitý bezpečnostní režim, zhruba stejný jako pro tisk známek nebo bankovek, protože akcie a dluhopisy mají charakter cenin. Akcie poměrně často přijímají banky jako zástavu při úvěrování, a vezmeme-li v úvahu, že mohou mít nominál v řádu tisíců až miliónů, nelze připustit, aby se na trhu objevily třeba i po čase nějaké akcie "navíc" mimo emisi.

Jsou určité podmínky, které musí tiskárna splňovat?

Musejí mít licenci Ministerstva financí ČR. U nás v republice ji mají čtyři. Kromě českých firem, jakými jsou Státní tiskárna cenin, Poštovní tiskárna cenin, Victoria Security Printing a 1. česká grafická společnost, tisk cenných papírů zajišťují i zahraniční tiskárny cenin, přičemž mnohé z nich působí i u nás. Jde např. o tiskárny Giesecke & Devrient z Mnichova, Thomas de la Rue, Canadian Bank Note, ale i slovenské tiskárny Kasico a Prompt. Tisk v zahraničí je cenově zhruba stejně náročný jako tisk v tuzemských tiskárnách, a někdy dokonce levnější. Pokud Česká republika vstoupí do Evropské unie a české akciovky budou moci tisknout emise v jiných zemích, tuzemské tiskárny cenných papírů se ocitnou ve velkém konkurenčním tlaku.

Do jaké míry ovlivní náš vstup do EU vydávání a tisk listinných cenných papírů?

Tuzemská legislativní pravidla bude samozřejmě nutné harmonizovat s evropskými, což s sebou přinese řadu změn. Akciovým společnostem by neměl nikdo diktovat, zda mají emitovat cenné papíry v listinné nebo zaknihované podobě, ale pokud se rozhodnou pro listinné, podle mého názoru by měly mít charakter ceniny s ochrannými prvky. Otevření našeho trhu v EU s sebou přinese i relativně nové problémy, které bude třeba eliminovat.

Můžete je blíže představit?

Například možnost tisku akcií jedné společnosti souběžně na několika místech v Evropě. Akciová společnost by mohla úmyslně vytisknout vyšší počet akcií a zástavou by získala od bank úvěry v nereálné výši. Aby k takové situaci nedošlo, mělo by vzniknout jakési koordinační centrum, které by shromažďovalo informace o jednotlivých emisích a eliminovalo možnost duplicitního tisku. Dokumentační akciová společnost ČR, jejímž jsem ředitelem, si mimo jiné klade za cíl iniciovat vznik obdobného centra už dnes, v předstihu. Mělo by jít o sdružení, v němž budou zástupci tiskáren, Ministerstva financí, bank, burzy, kriminální služby ap. a které se bude zabývat širokou škálou problémů, které souvisejí s vydáváním tuzemských cenných papírů v listinné podobě. V budoucnu bychom pak chtěli založit muzeum cenných papírů, které by mapovalo historický vývoj, organizovalo nejrůznější odborné akce a současně dokumentovalo nově vydávané cenné papíry.

V jakém časovém horizontu by mělo sdružení vzniknout a kdy počítáte s otevřením muzea?

Nerad bych v souvislosti s muzeem dělal nějaké prognózy. Pokud jde o sdružení zabývající se problematikou cenných papírů v listinné podobě, jednáme už s Ministerstvem financí ČR, zástupci tiskáren ap. Jednání jsou složitá, nicméně věřím, že ke spolupráci všech zainteresovaných subjektů nakonec dojde.

Připravil Jaromír Dočkal