Morella - pyšná dáma z Maestrazgo

Morella - pyšná dáma z Maestrazgo

* Morella, jedno z nejpůvabnějších míst autonomního společenství Valencie. Současná tvář tohoto města, kterému dominují ruiny arabského a později gotického hradu, v sobě nese stopy neustálého střídání národů a dobyvatelů v průběhu historie.
Večerní cesta do města Morelly se zdá nekonečná. V serpentinách, které se kroutí jako klubko hadů, prý zpomalují i nejlepší řidiči. Na Andrése, řidiče našeho mikrobusu, to však neplatí. Vytáčí zatáčky sice s neobyčejnou grácií, ale na můj vkus až příliš rychle. Možná bychom se měli pomodlit, myslím si. Z přemítání mne najednou vytrhnou světélka v dálce. Morella. Silueta mohutného hradu na vrcholu kopce je stále zřetelnější. Najednou Andrés zpomalí, to když projíždíme pod jedním obloukem starého akvaduktu. Prší.
Branou svatého Michala procházíme pěšky. Rodrigo Diaz de Vivar, zvaný El Cid, tudy projížděl na svém bělouši. I bez koně máme pocit, že jsme vstoupili do historie. Vylidněné ulice, spoře osvětlené domy podobné domům duchů, ohlazená dlažba a vůně hořícího dřeva. Morella, jedno z nejstarších měst na Iberském poloostrově a strategické centrum oblasti Els Ports, je zahalena pláštěm z deště a závojem z mlhy. Co skrývá pod ním, možná ukáže ráno.
Za rozbřesku jsou ulice stejně tiché a tajemné. Pronikavý déšť rozhání silný vítr kolem hradeb. Jejich okrově šedé zdi jsou drsné jako barvy zdejší krajiny. Olivová přechází do tmavě hnědé, přerušené jen černajícími se pokroucenými stromy. Morella se nachází v nadmořské výšce přes tisíc metrů, v zimě je počasí drsnější. Před týdnem prý napadal sníh a silnice byly neprůjezdné. Zbytek roku je tu příjemně svěží klima, vhodné pro pěstování révy, zeleniny a ovoce na terasovitých políčkách.
Nezbytnou součástí života (a přežití) vesničanů z okolí byl a je lov. Dnes je hon na křepelky nebo divoké králíky vyhledávanou turistickou atrakcí.
Pohoří Maestrazgo, ve kterém Morella leží, se dělí na tři zeměpisné oblasti. Dolní (Baix) Maestrat se správním centrem San Mateu, horní (Alt) Maestrat s významnými centry Villafranca del Cid a Castellfort, a konečně Els Ports s hlavním městem Morellou. Zatímco to patřilo vždy koruně, první dvě území podléhala kdysi velmistru řádu Templářů a později jeho odnoži, řádu Panny Marie z Montesy.
Tuto dobu připomíná velké množství z architektonického hlediska velmi cenných světských i církevních staveb. Ve stylu, jakým jsou stavěny, jsou patrné vlivy ze sousední aragonské provincie. Nejtypičtějším příkladem jsou střechy přesahující nahoře zdi a zespodu bohatě vyřezávané. Nejkrásnější domy tohoto druhu lze nalézt v horské vesnici Belveder. Byla kompletně zrekonstruována podle starých plánů. Z velké části byly práce financovány státem, něčím přispěli i majitelé domů. Dnes je Belveder chráněnou památkou. Velké paláce jsou majetkem bohatých valencijských rodin. Jezdí se sem v létě ochladit.
Současná tvář Morelly, jíž dominují ruiny arabského a později gotického hradu, v sobě nese stopy neustálého střídání národů a dobyvatelů v průběhu historie. Hned si všimnete arkádových podloubí po obou stranách ulice Blasco del Alagón. Pod nimi jsou voňavé krámky s výrobky zdejších zemědělců a řemeslníků. Proslavené je sušené jelení maso, jemné syrové šunky sušené na vzduchu, nebo pikantní klobásky (embutidos).
Kousek dál stojí i Casa de Miel (Dům medu). Horský med v kameninových džbáncích, podobných českým "nohavicím" na sádlo, má nenapodobitelnou chuť divokých bylin; jiný med je čistě rozmarýnový či tymiánový. V prostorné místnosti s bytelnými dřevěnými policemi a mosaznými hrnci stojí sklenice s květovým pylem, mateří kašičkou a kosmetickými přípravky na bázi medu. Velký výběr je i v domácích zavařeninách, místních vínech (např. sladké Moscatell), bylinných čajích a kyticích sušených květin. Usměvavý prodavač vám k nákupu jednu maličkou přidá.
Katedrála Panny Marie
Všechny ulice Morelly vás dovedou pod hrad. Cestou nemůžete minout katedrálu Panny Marie. Dovnitř se vchází dvěma branami: bránou apoštolů z počátku 14. století a bránou panen z roku 1380. Její stavba začala v roce 1273. Vystřídaly se zde celé zástupy kameníků, sochařů, sklářů a malířů. V roce 1311 byla část stavby vysvěcena biskupem Franceskem Paholachem z Tortosy. Největší církevní stavba v celém valencijském kraji byla dokončena v roce 1343. Točité schodiště nesoucí chór je vskutku na svou dobu brilantní dílo. V letech 1406 až 1426 jej zkonstruoval místní architekt Pere Segarra. Zajímavé dřevořezby jsou dílem řezbáře Antonia Sancha. Po jeho smrti byly dokončeny Toskáncem Bellim.
Dnes katedrálu vyhledávají především milovníci varhanní hudby, neboť i zdejší barokní varhany jsou jedinečné. V letech 1717 až 1724 na nich pracoval varhaník Francisco Torull a tvoří je dvě části: hlavní a vedlejší (typicky španělská záležitost), zvaná cadereta, dohromady s 3000 píšťalami.
Předvěcí malíři
Pokud rádi jezdíte na kole a máte rádi historii, vydejte se s průvodcem za prehistorickými památkami do zdejšího okolí. Nenechte si ujít prohlídku jeskyní poblíž Morella La Vella s nástěnnými malbami pravěkých lidí z mladší doby kamenné. Nejstaršími nálezy vůbec jsou však kosti brachyosaurů, iguanodonů a dalších veleještěrů, které byly objeveny před deseti lety a jsou uloženy v dinosauřím muzeu ve městě. Ve vesnici Les Solanes bylo zase odkryto dvacet hrobů z doby bronzové.
Nájezdníci
Původní iberští obyvatelé, kteří zde žili, byli ve starověku vytlačeni Kelty z kmene Berybraků (lidu popelnicových polí). Ti při postupném osídlování Aragonie a Katalánska nevynechali ani území hor Maestrazgo. Berybrakové zdokonalili také původní iberské hradiště na místě dnešní Morelly.
Jejich potomci, Ilercavoné, se dostali do konfliktu s dorazivšími Féničany, konkrétně s Hamilcarem Barcasem, proti němuž se spojili s Římany, kteří udělili osadě Mandonia (Morella) městský statut. Obyvatelé se přizpůsobili římským zvykům, a především římskému právu. Z keltské Mandonie se stala římská Castra Aelia.
V roce 476 si dřívější římské území včetně Mandonie porobili Vandalové - město vypálili a drželi je železnou rukou po tři roky. Po příchodu Arabů do Španělska po roce 714 se změny nevyhnuly ani Morelle. Hradiště se přeměnilo na opevněný hrad disponující rozměrnými cisternami na vodu, vlastním mlýnem na obilí a pekárnou. Hrad tvořily tři soustředné kruhy budov. Nejširší z nich byl navíc vybaven obrannými věžemi a hradbami. Pod nimi se na svazích rozkládalo město, podobně jako je tomu dnes. Dole, kde zástavba končila, se tyčily opět vysoké hradby střežené sedmi branami.
El Cid
Později se na další přestavbě hradu se podílel osobně Rodrigo Diaz de Vivar. Žil na hranici mezi křesťanským a arabským světem a podle toho jednal. Proto také bojoval jak ve službách maurského krále Al-Mustaina ze Zaragozy, tak i křesťanských panovníků Sancha V. Ramíreze aragonského, kastilského Sancha II Udatného a aragonského krále Pedra I. S jedním z vysoce urozených maurských vládců, Al-Moctabirem, jej pojilo dokonce osobní přátelství.
V letech 1094 až 1099 vyhnal Maury z Valencie a dal se prohlásit za jejího krále. Ročně tehdy vybral za ochranu měst podléhajících Valencii (například Deniá, Tortosa, Lleria, Almenara a další) 149 200 dinárů (273 kilogramů zlata) plus částku pro valencijského biskupa.
El Cid byl mužem své doby. Konal nejen dobré skutky, ale byl schopen s klidem zaživa upálit své protivníky. V dobách, kdy křesťané žili jen pro smrt, po které přijde ráj, zatímco Maurové snili o sedmém nebi plném sličných hurisek, nebylo podobné jednání nic mimořádného. Jeden národ podvědomě přejímal zvyklosti druhého, v krutostech se však vyrovnávaly.
Cid se stal už za svého života legendou nejen ve valencijském kraji, ale i v Aragonu, Navaře, a dokonce i v Kastilii, odkud původně přišel jako vyhnanec. Nejdříve mu říkali po arabském způsobu Sidí (arabsky pán), pošpanělštěním vzniklo jméno El Cid Campeador, (Udatný bojovník či Dobyvatel). Jeho činy se staly námětem prvních heroických zpěvů ve Španělsku - Písní o Cidovi z roku 1207. Následovala je díla světových autorů.
Právě pod morellskými hradbami došlo k významné bitvě. Dodnes se tomu místu říká planina králů nebo také bitevní planina. 14. srpna 1088 se zde sešikovali Maurové vedení králem z Tortosy a proti nim Cid spolu se Sanchem Ramírezem, aragonským králem. Cid zvítězil a vzal do zajetí na dva tisíce lidí - vesměs vojáků, mezi nimiž ale bylo i několik křesťanských šlechticů a arabských šejků.
Oficiálního pokřesťanštění se Morelle dostalo až z rukou krále Alfonsa I. Po krátké době padla opět do rukou Arabů, než je konečně vypudil v roce 1232 Jakub I. Dobyvatel.
Historie a legendy
Oddíly křesťanských vojáků tehdy vedl proti Maurům morellský šlechtic Don Blasco de Alagón, přezdívaný Veliký. Po vítězství však požadoval, aby mu obyvatelé odváděli čtvrtinu výnosů obilí a dalších potravin. Král Jakub I. po Alagónově smrti tento výnos zrušil a Morella získala četná a výhodná privilegia (neplatila cla z některých komodit, například z vína).
Historie Morelly je událostmi přímo nabitá, toto město bylo například centrem carlistických válek. Jenom ony by vydaly na celou knihu. Morella má i vlastního světce, Svatého Vincenta. Biskup Vincent Ferrer tady pobýval při slavných jednáních o ukončení západoevropského schizmatu v roce 1414. Přijel sem i tehdejší vzdoropapež Pedro de Luna (Benedikt XIII.) ze svého hradu v Penniscole a král Ferdinand z Ateqquery.
Jednou se unavený Ferrer vracel domů po dlouhé debatě a měl hlad. Rozkázal hospodyni, aby uvařila to nejlepší, co má. Nebohá žena upekla v peci svého syna. Pak ochutnala kousek prstu, jestli maso dost osolila. Kněz se zhrozil - vražedkyni napřed zatratil, ale posléze se mu jí zželelo a syna oživil. Snědený malíček mu však vrátit nedokázal.
Potud legenda. Působí poněkud děsivě, zvlášť když se vypravuje pozdě večer u krbu v paláci, v němž žil kardinál Ram - jedna z klíčových osobností procesu vedoucího k ukončení onoho církevního rozkolu. Tento hodnostář se narodil právě v Morelle, kde si postavil výstavné sídlo na konci ulice Calle Don Blasco de Alagón.
Dnes je z paláce stejnojmenný hotel, kterému částečná modernizace vůbec neubrala na starobylosti. Jsou v něm dřevěné židle, klenuté stropy a místní pestrobarevné tkané přehozy v pokojích. Jeho bytelné a strašidelně vrzající okenice rámují kamenné parapety, na nichž se dá sedět a dívat se na zamlžené hory.
Když se v noci vzbudíte, můžete si představovat, jak duch kardinála Rama kráčí dlouhou chodbou a svíce vrhají strašidelné odlesky na jeho purpurovou sutanu. vzácný krucifix se leskne drahými kameny. V tomto starobylém paláci lze totiž všechno. I vrátit čas.

Hana Bořtová, Morella, Španělsko

Se španělskou leteckou společností Iberia každodenní linkou z Vídně do Barcelony a s přestupem do Valencie. Z Valencie jezdí autobusy do pobřežního letoviska Peniscolly. Zde je možno několik dnů zůstat a poté vyjet dále do Morelly. Jedete-li autem, je lepší vyjet z Barcelony na placenou dálnici Autopista del Mediteraneo a zahnout na odbočce Morella/Vinaros. Odtud je to po silnici č. 232 do Morelly 67 kilometrů (část vede horskými serpentinami) přes vesnice se žertovnými názvy jako: La Jana, Chert či La Bota. Protože po cestě není větší ves, natankujte si už podél dálnice.