Vášeň pro kameny

Vášeň pro kameny

* Historie sbírání minerálů je dlouhá a bohatá. Drahé kameny, nápadné tvarem, barvou, nebo leskem, se sbíraly již ve starověku. Potvrzují to vykopávky starověkých hrobů, kde byly nalezeny mnohé šperky, zdobené například chalcedony, acháty, jaspisy a dalšími drahými kameny.
V Mezopotámii a ve starém Egyptě dokonce lidé nosili na krku kameny, jimž připisovali kouzelnou moc a schopnost chránit svého majitele před nemocemi. Sběr drahých kamenů se těšil čím dál větší oblibě a brzy se kameny začaly objevovat i na středověkých tržištích.

První byl Agricola

Prvními sběrateli v pravém slova smyslu u nás byli badatelé, kteří se zajímali o hornictví a alchymii. Již v 16. století shromáždil známý jáchymovský lékař a učenec Georgius Agricola početnou sbírku rudních minerálů. K největšímu rozvoji sbírání minerálů ovšem došlo až později, v 18. a 19. století, kdy se objevuje celá řada věhlasných geologů a mineralogů. Cenné sbírky, které se staly základem fondu Národního muzea, shromáždil v té době například hrabě Kašpar Šternberk či Jan Svatopluk Pressl. Za zmínku stojí, že vášnivým sběratelem minerálů byl i básník J. W. Goethe. Sběratelské vášni, jejímž předmětem byly vzácné kameny, podléhalo stále více lidí, a koncem minulého století působilo v Čechách již přes sto soukromých sběratelů. Dnes dosahuje jejich počet poprvé tisíců.

Diamant neznamená bohatství

Ačkoli je mineralogie stále rozšířenějším koníčkem, laická veřejnost je o ní bohužel málo informována. Když slyšíme slova jako diamant, safír, smaragd, představíme si nesmírné bohatství. Skutečnost je však zcela jiná. Cena všech drahých kamenů se stanovuje podle čtyř hledisek: barvy, vnitřní čistoty suroviny, váhy a kvality výbrusu. O vysokých cenách se dá hovořit pouze tehdy, pokud je kvalita exemplářů ve všech směrech špičková. To, že má někdo doma diamant, tedy ještě nemusí znamenat, že disponuje velkým bohatstvím.
Šperky bývají navíc nejčastěji osazovány drahými kameny syntetického původu, které mají stejnou barvu a váhu jako přírodní kámen, ale jejich cena je nepoměrně nižší. Dokonce i přírodní drahý kámen nemusí mít takovou cenu, za jakou je nabízen, a proto by instituce, jako policie, soudy, soudní znalci a banky, měly mít o problematice drahých kamenů alespoň základní představu.

Neznalost se nevyplácí

Tuto pravdu potvrzuje řada případů z nedávné minulosti, kdy banky byly zavaleny množstvím podřadných kamenů, za něž vyplatily pohádkové sumy nebo je přijaly do zástavy. Pokud tyto bankovní ústavy ještě existují, nevědí si dnes rady, jak se bezcenných "drahých" kamenů zbavit. V současné době se rozšiřuje druhý extrém: Banky záruky v drahých kamenech nepřijímají, a to ani v případě, že se jedná o zboží s ověřenou kvalitou.

Minerály jako investice

Lze sbírky drahých kamenů považovat za investici? V určitém případě ano, ale některé léta budované sbírky, které obsahují průměrné nebo podprůměrné vzorky, se časem ukáží jako neprodejné. Pokud kupujete sbírku minerálů, měli byste vědět, že se nejedná o tak lukrativní investici, jakou bývají kvalitní sbírky známek nebo mincí. Některé sbírky mohou po letech nabýt vysoké vědecké a dokumentární hodnoty, ale na jejich prodeji nelze zbohatnout.
Největší hodnotu mají sbírky, jejichž součástí jsou staré, historicky hodnotné exempláře. Obzvlášť ceněné jsou minerály, pocházející z našich klasických nalezišť jako je Příbram, Jáchymov a další. Hodnota stoupá, pokud k minerálům patří staré originální etikety. Do sbírky, která obsahuje takovéto kusy, se rozhodně vyplatí investovat.
Sběratele minerálů lze rozdělit na několik kategorií, ale největší počet je těch, kteří sbírají esteticky zajímavé exempláře. U těchto kamenů hodnota stoupá spolu s jejich velikostí, kvalitou vybarvení nebo třeba dokonalostí krystalů.
Mezi nejcennější kusy, které se v poslední době objevily na světových výměnných a prodejních burzách, patřily například jeden metr dlouhé krystaly antimonitu a krásné, krvavě červené krystaly cinnabaritu a realgaru z Číny. Z drahých kamenů nalezených na domácí půdě stojí za pozornost několik kilogramů těžké agregáty ryzího stříbra z Příbrami.
Pozoruhodných rozměrů (a tedy i závratných cen) často dosahují agregáty drahých kovů, zlata, stříbra a platiny. Na Uralu byly například nalezeny 11,5 a 9 kg vážící platinové nugety. Zlatý nuget pocházející z Chile váží dokonce 153 kg. Na ostrově Disko v Grónsku byl nalezen kus ryzího železa o váze 25 tun. Pravý obr ovšem je krystal křemene z Kazachstánu, který dosáhl výšky dvouposchoďového domu a jeho váha byla odhadnuta na 70 tun.

Móda je vrtkavá

Stejně jako ve všech oblastech života, i v mineralogii má své slovo móda. Nabídka, poptávka i ceny se neustále mění. "Ceny nerostů jsou jen smyšlené hodnoty. To, co je dnes váženo a prodáváno na karáty jako drahé kameny, může být v blízké době prodáváno na kilogramy a naopak," píše český mineralog Karel Tuček v publikaci Sběratelství a sběratelé nerostů, již vydalo Národní muzeum v Praze.
V současné době je nabídka přesycena především levnou importovanou kamennou "bižuterií" a množstvím vzhledných, ale ne příliš kvalitních minerálů. Z bohaté nabídky však lze vyčlenit některé skupiny minerálů, které přitahují odborníky i ty méně zasvěcené. Jedná se především o kameny, které se k nám dovážejí z Ruska a dalších zemí bývalého Sovětského svazu. Velký zájem je například o exempláře z připolárního Uralu, kde se nacházejí krásné záhnědy, axinity, anatasy a spousta dalších kamenů. Oblíbené jsou také vzácné minerály z Brazílie, Peru a Bolívie. Zvolna ustává zájem o estetické minerály jako jsou křemeny, sfalerity a antimonity ze severního Rumunska, jejichž cena je v současné době velmi nízká.

Kde hledat poučení?

O cenách, dostupnosti a umístění nalezišť drahých kamenů se lze poučit v katalozích, které sestavili dlouholetí a zkušení sběratelé. Významnými pomůckami pro sběratele nerostů bývají také sbírkové katalogy větších muzeí a katalogy topografické mineralogie, ve kterých je uveden seznam nalezišť a popis objevených materiálů.
Hlavní informační zdroj ovšem pro sběratele minerálů představuje odborná literatura: monografie i periodika, například Sborník českého geologického ústavu nebo Bulletin Národního muzea.
Běžného sběratele obvykle více zaujmou populárnější publikace a vzhledná periodika se spoustou barevných fotografií. Mezi takové patří například časopis Mineralien Welt, proslulý v německy mluvící Evropě.
U nás vychází oblíbený, avšak proti zahraničním časopisům skromnější dvouměsíčník Minerál, který v Brně vydává Martin Bohatý. V tomto časopise kromě zajímavostí ze světa mineralogie najdeme i termíny sběratelských burz, které jsou důležitou příležitostí nejen k nákupu, prodeji a vyměňování drahých kamenů, ale především k navázání bohatých kontaktů s dalšími sběrateli. U nás se největší výstavy minerálů pořádají na jaře a na podzim v Tišnově u Brna, v Praze a v Příbrami.

Sbírka je dobrodružství

Pro mnohého sběratele se jeho činnost stala vášní, které často věnuje veškerý čas i peníze. "Hledat a najít, to je to největší uspokojení, které může život člověku poskytnout," napsal o sběratelství ve své knize Povídky z druhé kapsy bystrý pozorovatel společenských poměrů Karel Čapek. "Každý člověk by měl něco hledat, neboť sbírka je nekonečné dobrodružství."
Každopádně žádný sběratel se nespokojí s pouhým shromažďováním věcí, které spadají do jeho oboru. Studuje literaturu, bádá, a často publikuje v odborném i populárním tisku. Sběratel minerálů například zdolá spoustu horských hřbetů, na které by ho jinak ani nenapadlo vylézt. Za zajímavým přírůstkem cestuje na druhý konec světa a seznámí se nejen s tamní přírodou, ale i s lidmi a jejich životními poměry. Z pouhého sběratele se tak rodí turista, cestovatel, publicista, obdivovatel přírodních krás, a někdy třeba i filozof.

Připravil Emanuel Mizia