Posedlost i vášeň Paula Gettyho

Posedlost i vášeň Paula Gettyho

Narodil se 15. prosince 1892 v Minneapolisu v americkém státě Minnesota v rodině úspěšného bohatého právníka, obchodujícího s naftou v Oklahomě. Jeho první cesta po studiu politických věd a ekonomie na Oxfordské Univerzitě v červnu 1913 vedla do muzeí a galerií od Švédska a Ruska až po Řecko a Egypt. Jak později uvedl, byl to jen Tizianův obraz Venuše, který ho skutečně zaujal. O rok později, v roce 1914, kdy se Evropa začala zmítat ve válečném konfliktu, začal Paul Getty pracovat ve společném rodinném podniku na oklahomských naftových polích se svým otcem. Už za dva roky - ve 23 letech - se stal milionářem.

První nákupy

V květnu roku 1930 zemřel jeho otec, a Paul, ještě ne čtyřicetiletý, se stal prezidentem společnosti. V tom čase nejednou říkal, že umění je pro něj velkým vysvobozením od jeho obchodních povinností. První umělecké dílo, obraz krajiny ze 17. století od holandského malíře Jana van Goyena, koupil za zhruba 1100 dolarů v roce 1931 na aukci v Berlíně. O dva roky později na aukci v New Yorku koupil deset obrazů od španělského impresionisty Joaquina Bastidy. V červnu roku 1938 získal v Londýně ve výprodeji Mortimera Schiffera na jeden úder licitátora svůj první kus ve sbírce francouzského nábytku z 18. století. Obavy z blížící se války udržovaly nabídky daleko pod odhadními cenami. K nákupům v té době patřil zvětšený Savonneriův koberec, známý sekretář od Bernarda Molitora, odkládací stolek od Martina Carlina, damašská pohovka od Jeana-Baptista Tilliarda a velký ardabilský koberec ze 16. století, vyrobený pro ozdobu nejsvatější ze všech perských náboženských svatyní - mešitu Safi-ud-din. A také Rembrandtův portrét Martena Pooltena.
Po druhé světové válce, která omezila Gettyho sbírání, odjel do Evropy, aby vyjednával obchody s evropským ropným trhem o vybudování ropných polí v severní Africe a Arábii. Plně integrovaná celosvětová ropná síť - vyrábějící i prodávající ropu - učinila z Gettyho společnosti brzy silného konkurenta světovým ropným gigantům (největších zisků dosáhl v 70. a první polovině 80. let v období tzv. ropné krize -- pozn. autora). A umění? To se pomalu začínalo stávat Gettyho druhým zaměstnáním. Navštěvoval muzea, archeologická naleziště, obchodníky s uměleckými předměty a do svého diáře si zaznamenával umělecká díla, která ho zaujala, a také kolik stojí. Mnohé z nich pak po určitém čase kupoval do svých sbírek.

Muzeum v Malibu

Na počátku 50. let se Getty snažil vybudovat všechny tři oblasti svých sbírek - malby, dekorativní umění a starožitnosti - s určitou důsledností. Poznal proslulého odborníka Bernarda Bernsona, pod jehož vlivem se začal zajímat také o italské renesanční malby a získávat italská plátna, aby je mohl přidat ke svým anglickým a holandským obrazům. Jeho sběratelský přístup byl prostý: "Kupuji věci, které se mi líbí, a líbí se mi věci, které kupuji."
Ke konci roku 1953 ho jeho přátelé přesvědčili, aby založil vlastní muzeum. Místem pro jeho stavbu se stal ranč v Malibu (součást Los Angeles). Pro veřejnost bylo otevřeno v květnu roku 1954 a Getty mu dal do vínku "šíření uměleckých a všeobecných znalostí". V tom čase učinil také své první důležité nákupy starožitností: mramorovou sochu Herakla v životní velikosti a tři sochy ze sbírek hraběte z Elginu. Vůbec řecké a římské sochy byly jeho velkou vášní a Herakles zůstal jeho osobním favoritem až do konce jeho života.
Getty měl rád jistotu, a proto byly jeho akvizice důkladně studovány, aby se zjistil původ i dřívější ceny uměleckých děl, o kterých uvažoval, že je koupí. Často si stěžoval na to, že nemá dostatek volného času, aby mohl sledovat všechny stopy, jež vedou k původu jeho uměleckých kusů.

První rozšíření

V roce 1957 byla galerie sloučena s malým muzeem v Malibu a s ní i všechny nakoupené starožitnosti a dekorativní umění. V dalších deseti letech věnoval Getty pozornost koupi mj. statku se zámečkem Sutton Place nedaleko Londýna, který byl postaven v letech 1521 - 1526 jedním z dvořanů Jindřicha VIII. Tento objekt byl získán jednou z jeho ropných společností v roce 1959, aby sloužil jako nové ústředí mateřské firmy, a také jako Gettyho soukromá rezidence. K velkým nákupům tohoto období patří také Rembrandtův Svatý Bartoloměj a portrét Agostina Pallaviciniho od Anthonyho van Dycka.
V roce 1968 se Getty rozhodl své muzeum rozšířit. Postupně rozvíjel myšlenku vzniku předního uměleckého muzea nejenom v Americe, ale i ve světě. Nákupy mnoha uměleckých předmětů v letech 1970 až 1974 to jen potvrzovaly. Nové muzeum bylo pro veřejnost otevřeno v lednu 1974.

Grandiózní rozhodnutí

Šestého června 1976 Paul Getty umírá a ve své závěti odkazuje svému muzeu čtyři milióny akcií své ropné společnosti v hodnotě 700 miliónů dolarů. Rozhodnutí, jak má být s majetkem nejlépe naloženo, ponechal na úsudku správní rady. Ačkoliv byl majetek ještě po nějakou dobu vázán soudem, sbírky muzea se začaly mohutně rozrůstat. V dubnu 1982 začala společnost J. P. Gettyho připravovat svoji transformaci z malého muzea na uměleckou instituci mezinárodního významu. Tak bylo založeno Centrum pro historii umění a lidstvo (nyní Gettyho výzkumný institut), Centrum s knihovnou o miliónu svazcích a fotoarchívem s více než dvěma milióny snímků. Dále to byl Konzervační institut, věnovaný aplikované vědě, školení, dokumentaci a konkrétním projektům po celém světě, Uměleckohistorický informační program (nyní Gettyho informační institut), Centrum pro vzdělávání v umění (nyní Gettyho vzdělávací institut pro umění) a Gettyho grantový program.
Příjem z Gettyho odkazu by Muzeu umožnil nebývale dynamickou expanzi sbírek, ale dozorčí rada rozhodla o výstavbě nového muzea a dosavadní budova v Malibu bude sloužit jako pobočka. S výjimkou Konzervačního institutu, který sídlil v Marině del Rey, sídlily Gettyho nové organizace v bankovní budově v Los Angeles. V roce 1983 zakoupila společnost 750akrový výběžek v Santa Monice a začalo se pracovat na plánech pro nové Gettyho centrum. V říjnu 1984 jmenovala správní rada po složitém výběrovém řízení Američana Richarda Meiera z New Yorku architektem projektu.
Stavba, která začala v roce 1989 po šesti letech příprav, se stala největším kulturním projektem v historii Los Angeles. Své prostory pak Gettyho centrum otevřelo 16. prosince loňského roku.

Petr Melničuk