"Razítka" za málo i hodně peněz

"Razítka" za málo i hodně peněz

Pozvání na výstavu

Numizmatické oddělení Národního muzea v Praze představuje až do letošního 4. října v Lobkovickém paláci na Pražském hradě poprvé veřejnosti průřez částí rozsáhlého a unikátního souboru kolků, který v roce 1936 muzeum koupilo od sběratele Ladislava Hanuse (dlouholetý poštmistr ve službách rakouského mocnářství a také Československé republiky). Jeho sbírka zahrnuje originály kolků v albech i doklady o jejich použití na území bývalého Rakouska-Uherska. Výběr exponátů této výstavy je však soustředěn pouze na území českých zemí v období let 1686 až 1854, kdy měl kolek podobu razítka. Ač je expozice svým rozsahem nevelká, stojí za to ji navštívit a pohlédnout na mimořádně cenné dokumenty doby.
* Jen málokdo ví, že předchůdcem nalepovacích papírových kolků nejenom u nás, ale i v celé Evropě, byla razítka různých velikostí a tvarů. A protože je to už požehnaně let, kdy byla zavedena, stojí za to, ohlédnout se. Už třeba proto, že se s malými i velkými "razítky" snoubí kus naší bezesporu zajímavé historie.
Už teď slyším hlasy zasvěcených sběratelů kolků: Ne razítka, ale otisky razidel s různými motivy byly tím, co dávalo zpočátku úředním listinám punc věrohodnosti. A hodně by o nich mohl vyprávět i Ladislav Hanus, který se sbíráním kolků zabýval celý život a shromáždil obrovskou sbírku zahrnující období od počátku kolkování v roce 1686 až do roku 1918. Jeho sbírka má velkou historickou hodnotu především pro úplnost shromážděných dokumentů, pro jejich unikátnost a také pro ojedinělé přehledné zpracování. Co je pro nás důležité, že ji v roce 1936 prodal Národnímu muzeu v Praze. A tak díky němu je dnes pohled do naší minulosti o něco jednodušší.

Může za to Turek?

Povinnost kolkovat právní a obchodní listiny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přikazoval patent Leopolda I. z července 1686. Bezprostředním podnětem k tomu byla velká potřeba peněz rakouské říše na vedení války s Tureckem. V Evropě to však nebylo první kolkování, protože kolková dávka z právních listin byla nejdříve zavedena v Nizozemsku, a to roku 1624, kdy bylo nutné zpřísnit státní dohled nad rozvojem obchodních styků, zejména zámořských, a doplnit příjmy do státní pokladny. Obdobné kolkové dávky byly později zavedeny také ve Francii, Anglii, Prusku a jiných evropských zemích.
Nejstarší kolky v bývalém Rakousku-Uhersku měly podobu razítka a byly známy také jako kolkové signety. Ty byly na listiny vytištěny u kolkovního úřadu ještě před jejím sepsáním. Centrální úřad byl ve Vídni, ostatní se nacházely v některých hlavních městech jednotlivých částí říše - v Praze, Brně, Vratislavi a Štýrském Hradci. Podoba kolkového signetu se v průběhu let měnila a rozdílnou podobu měly také signety různých nominálních hodnot. Autory návrhů razidel bývali zprvu odborní pracovníci vídeňské dvorní a posléze státní tiskárny se sídlem ve Vídni. Jejich přísně střežená výroba se pak odehrávala ve státní mincovně. Nikdo jiný na to právo neměl, a tak razidla různých tvarů a s rozmanitými motivy dodávala Vídeň do celé tehdejší rakouské říše.
V samém počátku měly listinné kolky nominální hodnotu 3, 15 nebo 60 krejcarů a výše kolkovného byla odstupňována podle druhu listiny nebo podle výše peněžní částky uváděné v ní. Za příklad může sloužit výše majetku uvedená v poslední vůli nebo výše ocenění zboží převáděného obchodní smlouvou.
Proti zavedenému kolku se zdvihl nemalý odpor, protože znamenal velkou finanční zátěž pro právní jednání i obchod. Po opětovných protestech zemských stavů bylo proto kolkování listin v roce 1693 zastaveno, přestože patent zrušen nebyl.

...a zase války!

V českých zemích bylo kolkování listin obnoveno v roce 1748. Marie Terezie potřebovala pro vedení válek o trůn velké množství peněz. Když jí stavy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku odsouhlasily na deset let dopředu mimořádnou berni, povolila jim vybírat kolek z listin, aby se prostředky snáze shromáždily. Rozvaha o výtěžku z kolkování za jeden rok byla následující: V Čechách se mělo získat 40 tisíc zlatých, na Moravě 18 tisíc a ve Slezsku šest tisíc zlatých. Skutečnost však byla trochu jiná. Vybrala se jen polovina, a tak zemské stavy celý proces kolkování propachtovaly soukromníkovi, který prý vnesl do celé záležitosti potřebný pořádek. Ubylo šizení a obě strany vydělaly své.
Kolky na rozdíl od předcházející doby byla označována velká část tehdejšího spotřebního zboží. Vedle bible a různých náboženských textů dosáhly velké oblíbenosti kalendáře, vydávané v knižní podobě. Proto Marie Terezie v roce 1748 povolila stavům v českých zemích vybírat i daň kalendářní, a to rovněž formou kolku. Ten měl jinou podobu než kolky listinné a tiskl se na titulní stranu kalendáře. V českých zemích si tento kolek zachoval podobu zemského znaku, jeho úprava se však v průběhu let měnila. Není bez zajímavosti, že kolkování v tom období neunikly po určitý čas i vlasové pudry a líčidla.
V kolku nebyla vyznačena značka kolkovního úřadu, neboť jeho podoba se v jednotlivých zemích lišila. Kolkovní úřad pro Čechy v Praze používal českého lva nebo korunu. Úřad pro Moravu v Brně tiskl listinné kolky s moravskou orlicí a úřad pro Slezsko v Opavě slezskou orlici.
Platilo se téměř ze všeho
Tak jako v jiných oblastech, i v kolkovnictví prosazovala Marie Terezie unifikaci. V roce 1762 nově vydaným kolkovním patentem a doprovodnými nařízeními sjednotila kolkové poplatky a daně. Kolkovní úřady byly zachovány, kolek měl jednotnou podobu a nebyla v něm vyznačena značka úřadu. Tiskl se v nominálních hodnotách 3 a 15 krejcarů, 1 a 2 zlaté. Tam, kde k úhradě poplatku nestačil jeden kolek, bylo možné použít kupříkladu více kolků téže hodnoty. Přepis nižší hodnoty na kolkovou hodnotu vyšší sice nebyl povolen, ale jak praxe ukázala, někdy byl tolerován. Kolkovní patent prakticky beze změn převzal i Josef II.
Velká potřeba peněz pro státní pokladnu vedla v roce 1762 k zavedení daně z hracích karet (kolek karetní). Její výše se řídila kvalitou a druhem karetní hry.
V roce 1789 k předchozím kolkovním daním nově přistupuje daň z novin (byla stanovena podle jejich rozsahu), periodických publikací a kramářských písní vydávaných tiskem (kolek novinový).
Zásadní reforma byla provedena za Františka II., který vydal nový patent, platný od ledna 1803. Na jeho základě bylo zavedeno celkem 14 druhů listinných kolků v nominálních hodnotách 3, 6, 15, 30 a 45 krejcarů, 1, 2, 4, 7, 10, 20, 40, 80 a 100 zlatých. Byly vydány ve dvojí formě, a to jednak jako kolky jednotné se značkou kolkovního úřadu, který je tiskl, a jednak jako zásobní bez značky úřadu. Podoba obou druhů se lišila. Zásobní kolek (bez značky úřadu) se tiskl v letech 1803 až 1818 na čistý papír jen ve Vídni a na objednávku byl zasílán všem zemským kolkovním úřadům a soudům.
Dílčí kolkovní reforma Františka II. z roku 1818 ponechala jen kolky jednotné, tištěné zemskými kolkovními úřady. Aby nedocházelo k pochybám, která razítka použít, byla podoba nových jednotných kolků změněna. Kromě toho nově zavedený kolek kontrolní zaručoval správnou výši vybraného poplatku. Daň karetní, novinová a kalendářní se platila nadále kolkem, jeho podoba se však každý rok měnila. Daň z kalendářů se řídila jejich rozsahem. Daň novinová byla rozdílná pro tuzemské noviny a ty dovážené ze zahraničí. Neplatí se však už kolek z kramářských písní a periodických publikací.
Kolkovní reforma Ferdinanda I. z roku 1836 opět obnovila vydávání dvojího druhu listinných kolků (zásobních a jednotných). Zachován byl i kontrolní, ale jeho podoba se změnila.
V letech 1836 až 1850 podléhaly kolkování různé druhy listin, kupříkladu cestovní pasy, výuční listy, vysvědčení, domovské listy, vandrovní knížky, soudní listiny atd. A ještě pro zajímavost - v roce 1850 byl na základě protestů vydavatelů i veřejnosti kolek z novin na čas zrušen (do roku 1853).
V roce 1850 podepsal František Josef I. zcela nový poplatkový zákon. V něm byla znovu vymezena povinnost platit kolkové poplatky a daně, byly vydány poplatkové stupnice a vyjmenovány všechny druhy listin, ze kterých se kolek platí. Pro potřeby jednotlivých úřadů byly vydávány opisy zákonů a oběžníků a k nim byly přidávány vzorníky platných kolků.
Svědci doby
Zásadní změna nastala 1. listopadu 1854, kdy místo kolkových signetů byly zavedeny papírové nalepovací kolkové známky, které se používají dodnes. A proč ke změně došlo? Důvodů je více, ale ten hlavní byl ekonomický. Výroba úředních listin a razidel, jejich přísně registrovaná evidence i rozesílání po celé rakouské říši si vyžádaly mnoho lidských sil i prostředků. Proto rozhodnutí o zavedení papírových kolků, které se z dnešního pohledu staly krásnými výtvarnými dílky a koneckonců i svědky doby. Jejich centrální výroba ve Vídni i distribuce byly podstatně jednodušší. A tak když se za další čtyři roky v roce 1858 hodnotilo, zda u tohoto nového systému zůstat či ne, rozhodnutí bylo jednoznačné: Ano.

Připravil Petr Melničuk