Recenze: Bessonova výprava do Atlantidy

V roce 1987, ještě před úspěšnými thrillery Brutální Nikita a Leon a před veleúspěšnou fantaskní podívanou Pátý element, natočil francouzský režisér Luc Besson snímek Magická hlubina. Příběh šampióna v potápění Jacquese Mayola mu nabídl možnost ukázat alespoň ve zkratce jako kulisu nekonečnou krásu podmořského světa - hlavním dějovým motivem hraného snímku bylo dramatické soutěžení dvou potápěčů.

O čtyři roky později se Besson k tématu vrátil - dal mu však podstatně poetičtější podobu dokumentu či spíše obrazové básně beze slov. Osmdesátiminutový snímek nazvaný Atlantis z produkce francouzské společnosti Gaumont do našich kin přichází až nyní - distribuuje ho firma Intersonic, kterou bezesporu podnítil loňský úspěch jiného francouzského přírodopisného dokumentu Microcosmos. Srovnání obou snímků by však nebylo zcela korektní: Zatímco Microcosmos i přes svoji formu poetické eseje svým způsobem zachycoval koloběh života v přírodě, Atlantis staví jen na obrazu a hudbě, nemá děj, jeho poselství je čistě estetické. Přesto se divák nenudí: Vnitřní rytmus snímku je určován smyslem jednotlivých scén. 

Přípravné práce k filmu zabraly 28 měsíců, dalších šestnáct měsíců se natáčelo - u břehů souostroví Tahiti i v Rudém moři, na Bahamách, Galapágách i ve vodách Arktidy, u velké útesové bariéry v Austrálii i na Floridě. Štáb se plavil na lodi pokřtěné Atlantis - zahlédnete ji, jako vlastně jediný symbol lidí, v závěrečném záběru nekonečné mořské pláně. Jinak se vše odehrává pod hladinou. Jedinými protagonisty jsou mořští živočichové - delfíni, žraloci, lvouni, rejnoci, chobotnice, hejna drobných rybiček...

Luc Besson byl bezesporu inspirován zážitky z dětství. Jeho rodiče byli instruktory potápění a on sám toužil stát se mořským biologem. Na svém potápěčském kontě má stovky ponoření stejně jako další členové štábu - kameraman Christian Pétron a vedoucí produkce Marc Biehler. Výsledný tvar by ovšem byl nemyslitelný bez podílu Bessonova dvorního skladatele Erika Serry. Zvukový "komentář" střídá moderní hudbu s klasickou operní árií z Belliniho Náměsíčné v podání Marie Callasové i s ruchy lidského světa.