titulní strana

Gruzínský čaj se dere na trh
(čtk/Reuters)
Přestože gruzínský čaj nepřipravuje čajovým magnátům v Kolombu nebo Dillí bezesné noci, snaží se jeho producenti zajistit mu pevné místo na trzích zvyšováním jeho kvality. Je to sisyfovská práce. Gruzie sice zajišťovala většinu produkce bývalého Sovětského svazu, nicméně čelit zahraniční konkurenci je přetěžký úděl. A obsadit část západních trhů je dokonce ještě obtížnější.
Občanské a etnické nesváry počátkem 90. let, které občas propukaly přímo na čajových plantážích, si rovněž vybraly svou daň; celková produkce teď činí pouhých 10 procent bývalé úrovně. Nicméně Gruzie, nejseverněji ležící producent čaje na světě, ho považuje za jeden z pilířů oživení své zemědělské a průmyslové výroby. V roce stoupla produkce gruzínského čaje na 34 000 tun a má se za to, že tento rok vzroste až na 40 000 až 45 000 tun.
Produkce gruzínského čaje se vzpamatovala především díky průmyslovému gigantu, německé firmě Martin Bauer, která již do ní investovala 18 miliónů dolarů, a zachránila tak tento sektor od téměř jisté smrti. "Přiznejme si, že gruzínský čaj není nejlepší na světě. Nikdy nebyl a nikdy nebude. Nikdy nemůže dostihnout srílanský, ale může se stát kvalitním a chutným čajem," říká Ganendra Balasingam, hlavní inženýr společnosti Martin Bauer v Gruzii.
Čaj se v Gruzii objevil poměrně pozdě - jako tržní plodina na přelomu století. Ve 30. letech, kdy centrální plánovači začali klást důraz na jeho pěstování ve snaze nahradit drahý dovoz, zaznamenal největší boom. Připravovaný ve velkých ocelových kádích o velikosti dospělého člověka se stal pověstným nápojem sovětských vojáků, jimž byl každodenně přidělován. Dokonce i chudobou a nedostatkem sužovaní sovětští spotřebitelé jím svým způsobem pohrdali a mísili ho obvykle s cejlonským nebo indickým.