Chytat lelky umí dnes málokdo

Chytat lelky umí dnes málokdo
(orch)
Moje úvaha o tom, jak trávit volný čas, vás možná překvapí. Nebudu vás v následujících větách posílat do lesa ani do tělocvičny. Nebudu vás oblékat do tepláků, nechci vám nutit kolo ani strkat do ruky raketu. Chci vás naopak naprosto vážně vyzvat, abyste občas svůj volný čas - nebo aspoň jeho část - dokonale prolenošili. Proč? A proč ne! Uvažte: Od zaměstnaného člověka se očekává, že v pracovním procesu bude jaksepatří aktivní. Bude ze sebe vydávat to nejlepší, bude čerpat z vnitřních rezerv, bude... co vlastně...? Ano, bude si práci tak dobře organizovat, aby měl také chvíli volna. Aby mohl pracovat ještě lépe, bude i volný čas využívat aktivně. Bude běhat, cvičit, posilovat, potit se, poskakovat, protahovat, šlapat, plavat, odpalovat, vrhat. Proboha dost! Všechno má své meze - skoro se mi chce říci mezky. Kdo jiný by si také na sebe nechal pořád dokola nakládat a nakládat. Byl aktivní a ještě aktivnější. Váš pes ne. A vaše kočka už vůbec ne. Také jste to kdysi uměli, tenkrát, když jste byli dětmi. Pamatujete? Také jste se uměli svalit do trávy a ležet jen tak. Klidně i hodinu koukat do oblak, dívat se, jak mění tvary, vidět hrady i draky, pejsky i rytíře. Dítě je chytré, dokáže ještě naslouchat hlasu přírody, a tak sebou klidně plácne, když už má dost skákání a běhání a úkolů a rodičovských přikázání. Vypne a dobíjí. Naplňuje vnitřní rezervy. Čučí do stromů, nebo do stropu a po chvíli už ani nevnímá, kam kouká, před jeho očima probíhá vlastní film, vnitřní svět snů a tužeb, volně pluje fantazie - ach, jaké úžasné hnojivo pro mozek i pro duši! A když se shůry snese rodičovský hlas: Nekoukej doblba a dělej něco, vyskočí křepce a něco dělá. Má z čeho brát.
Dnes už vám nikdo nic takového říkat nemusí. Sami od sebe pořád děláte něco, neboť nemáte čas nedělat nic. Nemáte na nic čas. Vnitřní rezervy se tenčí, práce jde hůř od ruky (vlastně od hlavy), a tak musíte zabrat ještě víc, přidat, volného času je tím pádem nějak míň - a už v tom lítáte. Zastavte se. Plácněte sebou, kam se dá. A vypněte. Rekvizity pro lenošení jsou strašně jednoduché. Pohovka, křeslo, okno, podlaha. Žádná televize, žádná kniha. Jen tak koukejte, aniž víte na co, a buďte trpěliví! Nejdřív možná přijde jen pár šmouh a čar, jak to u starých filmů bývá, ale ono se to rozběhne, uvidíte. A budete zírat, jak krásné je nedělat chvíli vůbec, ale vůbec nic.
Pokud se vám to zdá pro začátek příliš extravagantní, tak si za svým lelkováním dojděte. Chůze je koneckonců přirozená činnost člověka, a také se na ni hodně zapomíná. Když člověk bezcílně šlape, když svižně kráčí, odbourává stres, říkají psychologové, a je koneckonců na nejlepší cestě vypnout. A o to jde. Tak si - když jinak nedáte - dojděte k lesnímu pařezu nebo k louce, k břehu řeky či hrázi rybníka, k lavičce v parku či oknu v kavárně, zkrátka k nějakému takovému místu, kde se ideálně chytají lelky. Vypněte mozek a vyprázdněte duši. Dejte jim chvíli pokoj, ony vám ho dají také. Určitě se to zase naučíte. Volný čas takto strávený nebude časem promarněným.