O tempora, o mores!

Slova

O tempora, o mores!

Už jsem si na tomto místě několikrát posteskl, že neumím latinsky. Se znalostí onoho klasického jazyka je to tak trochu jako ve známé písničce Voskovce + Wericha: "...čtěme v bibli, tam to všechno je". V latinských citátech je totiž rovněž obsažena veškerá moudrost lidstva, antického a řekl bych, že i soudobého. Někdy se divím, jak jsou ty starobylé šplechty aktuální. Vezměme si třeba: O tempora, o mores!, Ty časy, ty mravy!, povzdech či přímo výkřik, pohoršený a přitom rezignovaný.
Jeho platnost mi připomněli mladíci z jedněch novin. Pozapomněli na břevna ve vlastních očích a teatrálně se rozhořčili nad slovníkem jistého politika. Nevinní jako frekventanti baptistické nedělní školy, zapýření jako svatý Alois (který se podle Haška rozplakal, když hlasitě pustil plyny), s pobouřením Eulálie Čubíkové ze Chevallierových Zvonokos ukázali horlivě prstem na nemravu.
Vlastně s nimi souhlasím. Také se mi nelíbí, že naše mluva nebývale zdrsněla. Slova, která se dříve ve veřejných projevech zamlčovala, opisovala či při psaní vytečkovávala, vykřikujeme dnes na plnou hubu. Lidé si bohužel navykají považovat to za normální. Ostatně příkladů k jazykové samohaně mají dostatek. Poslechněte si třeba dabingy amerických filmů! A pak žádný div, že se někdy červenám, když se stanu v autobusu svědkem rozverných besed útlých a něžných dívenek.
Přítomnost tedy k mravokárcovství přímo vyzývá. Na druhé straně nutno přiznat, že značné zplebejštění jazyka je jejím význakem. Těžko určit proč. Může za to zánik patricijské společnosti? Demokracie, ta klasická, která otevřela dveře i plebejcům? Nebo až proletářský vpád? Vliv moderní velkoměstské kultury s její anonymitou? Či prostě zastydlá puberta, nadutá póza, vyvolaná komplexy méněcennosti?
A tak žádný div, že všemi těmi vlivy jsou postiženi též politikové. Pokud jde o ně, nabízí se další otázka: Co k tomu vede právě je? Opět lze předpokládat několik příčin. Nekultivovanost? Nebo snaha o přiblížení se k nám, voličům, populismus, prostě naplnění hesla k lidu níž? Důvod můžeme hledat kontroverzně i v pravém opaku: V pohrdání masami, v nadřazené touze iritovat, provokovat.
Jednoznačná odpověď by asi nebyla vyčerpávající. Jenom mě v té souvislosti napadá, že to zdaleka není móda ryze česká. Docela nedávno mne zaujal titulek v novinách: D'Amato dojel na hulvátství. Alfonse D'Amato je americký republikán, který propadl v boji o senátorské křeslo ve státu New York právě kvůli nevymáchané hubě. Svého protikandidáta Charlese Schumera se pokusil urazit nadávkou putzhead, která prý ve slangu znamená úplný idiot. Slovo putz, má však též jiný význam, v jidiš pánské přirození. Tím dostala aféra další rozměr: podezření z antisemitismu. Takovou nehoráznost voliči neunesli a kandidát musel od válu. Inu Amerika, země rozporů...
Dělat ale povyk kolem nespisovných slov na naší politické scéně mi připadá poněkud přecitlivělé. Amerických kvalit nedosahují, za hranice obecného hovorového jazyka obyčejně nezabloudí. Pozornost, kterou kolegové věnovali výrazivu ministerského předsedy, mi vnukla podezření, že je vytáhli na světlo boží ryze účelově. To opravdu nemají po ruce dostatek věcných politických a ekonomických argumentů, že musí, když chtějí psa bíti, plést karabáč právě z tohoto? Pravda, cit pro vulgaritu je subjektivní, ale podezírám kolegy, kteří sestavovali slovník Miloše Zemana, že nejsou žádné lyceistky a slova jako debilové, fekálie, idioti atd. by jim asi ani tak nevadila, kdyby vyšla z úst někoho jiného. Licoměrný záměr z toho čouhá jako mořská tráva z kanape.
A předsedovi naší vlády si dovolím také poradit. Připomenu mu latinský citát. Připisuje se franskému císaři z konce osmého století Karlovi III., zvanému Tlustý. Mihl se i našimi dějinami, neúspěšně totiž bojoval s Velkomoravskou říší. Ten údajně pronesl: Os garrulum intricat omnia. Žvanivá ústa kazí všecko. Zemitě česky: Dávej si pozor na hubu! Pravidlo, které stojí za povšimnutí též s ohledem na zkušenost Alfonse D'Amata.

Ivo Vaculín