Když večer nemohu usnout a ráno se nemohu probudit

Když večer nemohu usnout a ráno se nemohu probudit

* Nespavost je častý stesk nemocných. Jeho četnost dokumentuje enormní množství léků na spaní, které vydávají lékárny u nás i na celém světě. Ne vždy jsou ta pravá pomoc.
Odborníky na nemoci spánku a bdění mrzí, že všechny případy nespavosti se šmahem vkládají do stejného pytle a bez velkého rozvažování se léčí hypnotiky. Ta jsou jistě prospěšná, ale hodí se jen na některé formy nespavosti.
Jednou z jejích variant je tzv. syndrom zpožděné fáze spánku nebo zpoždění fáze spánku (delayed phase syndrome), který byl poprvé odhalen americkými specialisty na poruchy spánku před 20 lety.
Předem si ale aspoň krátce připomeňme, že střídání spánku a bdění má na starosti mozek - přesněji jedna jeho část - malé jádro hypotalamu. Zde jsou umístěny jakési vnitřní hodiny - náš pacemaker, který určuje, kdy je příhodné spát a kdy bdít. Někdy je ale v nepořádku - a to je příčina nespavosti, o níž dnes mluvíme.
Představte si člověka - určitě jste se s takovým již setkali - který nemůže usnout v dobu, kdy by to potřeboval, třeba v 11 hodin večer. Vyhovuje mu chodit spát například ve tři nebo ve čtyři hodiny, to pak usne okamžitě. Nevadilo by mu to, kdyby nemusel ráno do práce nebo do školy. Jenže on vstávat musí, což pro něj - po třech hodinách spánku - znamená kruté úsilí a velké přemáhání. Je pochopitelně nevyspalý a zvláště dopoledne má tendenci usnout, nebo dokonce opakovaně usíná. Usínání jej obtěžuje zejména v klidu, např. ve škole a na schůzích. Poté, co s obtížemi vydržel více či méně úspěšně celý den neusnout, začne být k večeru svěží a večer je plný energie a spát se mu nechce. Stále znova opakuje pokusy usnout včas, aby se dostatečně vyspal, ale veškeré jeho snažení se setkává s neúspěchem. Co teď? Nezbývá, než se rozhodnout pro povolání, které mu s jeho rytmem spánku a bdění bude lépe konvenovat - například barman, noční vrátný a podobně, nebo se pokusí nespaní zlomit léky na spaní. Nutno dodat, že výsledek první varianty je podstatně lepší. Běžná hypnotika jsou totiž při této poruše málo účinná.
Nicméně ne každý může změnit životní rytmus a opustit "normální" pracovní dobu dopoledne a první polovinu odpoledne. K návratu do normálního rytmu spánku a bdění se může medicína pokusit takovému nemocnému pomoci několika různými metodami. Před zahájením léčení je však třeba stvrdit diagnózu podrobným vyšetřením ve spánkové laboratoři. Vyšetření začíná velice podrobným cíleným rozhovorem s lékařem specialistou a zhodnocením záznamů nemocného o tom, od kolika do kolika hodin spal v předcházejících nejméně dvou týdnech. Dále následuje asi dvou- až čtyřtýdenní sledování kolísání denní aktivity, činnosti, pomocí maličkého zařízení podobného náramkovým hodinkám, tzv. aktigrafu, a případně sledování změn hormonu navozujícího spánek - melatoninu - ve slinách nemocného a změn tělesné teploty. V případě nejistoty musí spánková laboratoř doplnit ještě k vyloučení jiných poruch spánku celonoční vyšetření elektroencefalografem. Na základě výsledků šetření pak lékař-specialista na spánkovou medicínu rozhodne, jak postupovat dál.
Nejjednodušší, ale také nejméně jistou léčebnou metodou je injekční podávání vitamínu B12. Dále pak přichází v úvahu osvit silným světlem v ranních hodinách a nakonec nejpoužívanější tzv. chronobiologická metoda profesora Cieslera z USA. Ta spočívá v posunování periody spánku po směru hodinových ručiček (proti směru to nejde, jak si již náš nemocný snad tisíckrát vyzkoušel). Nemocný si vlastně protáhne každý den o tři hodiny tím, že chodí denně o další a další tři hodiny později spát, až se dostane k hodině, která mu vyhovuje. Tuto dobu usínání musí pak dále dosti úzkostlivě dodržovat, což však platí i pro ostatní typy léčení této poruchy.
Delayed phase syndrome patří do skupiny nemocí - poruch cirkadiální rytmicity. Postihuje zejména mladé lidi, ale většinou nepřichází jen tak sama od sebe. Objeví se u disponovaných osob, které nějakou dobu mají možnost dlouho vyspávat a chodí velmi pozdě spát (např. studenti během prázdnin anebo naopak před zkouškami, když se učí dlouho do noci). Tito lidé se pak nemohou vrátit do "normálního" režimu, ale téměř všichni si uvědomují jen nemožnost usnout, což je většinou přivede k lékaři.

Doc. MUDr. Karel Šonka, CSc.,
Neurologická klinika VFN
a 1. lékařské fakulty UK