Jediná poplašená buňka stačí rozpoutat nemoc

Leukémie zůstávají stále vážnými nemocemi, ale výzkum dává naději

Jediná poplašená buňka stačí rozpoutat nemoc

* Leukémie je souhrnný název pro více než dvacet zhoubných nemocí krvetvorby. Současné úspěchy základního výzkumu dávají naději, že vyhlídky nemocných se budou zlepšovat.
S nemocnými leukémií se setkávali lékaři již ve starověku, ale jako samostatná nemoc byla objevena až v letech 1839 - 1845, kdy již bylo možné prohlížet krev pod mikroskopem.
Leukémie je souhrnný název pro více než 20 zhoubných nemocí krvetvorby (krvinky se vytvářejí v kostní dřeni). Jejich přesnou příčinu, stejně jako u jiných zhoubných nádorů, neznáme. Uplatňuje se tu dědičnost, dlouhodobý styk s některými chemickými látkami, kouření, alkohol, vadná výživa, celkově nezdravý způsob života, u některých leukémií vliv záření, a zřejmě i další vlivy. Leukémie vzniká z jediné mladé krvetvorné buňky, která se vymkla regulaci organismu, ustrnula na určitém stupni vyzrávání, bezohledně se rozmnožuje, utlačuje normální krvetvorbu a zaplavuje tělo nemocného funkčně bezcennými bílými krvinkami. Tyto buňky se tedy chovají jako buňky jiných zhoubných nádorů, mají však proti nim jednu nevítanou schopnost - není pro ně obtížné pronikat cévami do celého těla, kde ruší funkci jednotlivých orgánů. Podle rychlosti, s jakou se počet leukemických (nádorových) buněk zvyšuje - tělo se jich nedokáže dostatečně rychle zbavovat - rozdělujeme leukémie na akutní a chronické, podle druhu zbujelých buněk na lymfoblastické (lymfatické) a myeloidní. Nových případů je u nás ročně asi 900.

Rozhoduje včasná léčba

Akutní lymfoblastická leukémie (ALL) je nejčastější nádorovou nemocí dětí (téměř třetina dětských nádorů), u dospělých je poměrně vzácná (obvykle mezi 30 a 40 roky). Začátek je často rychlý (únava, bledost, hubnutí, bolesti kloubů, kostí) a bez včasné diagnózy a energetického léčení se stav rychle zhoršuje. Proto je nezbytné, aby se pacient dostal co nejdříve na specializované pracoviště, které má potřebné vybavení a zkušenosti, protože léčba musí být volena podle podtypu leukémie a tzv. prognostických faktorů.
I když jde stále o velmi vážnou nemoc, včasné zahájení energické chemoterapie (musí se zničit co nejvíce leukemických buněk), někdy doplňované transplantací kostní dřeně, podstatně zlepšilo výsledky léčení. U dětí se dosahuje ve více než 95 % zastavení nemoci a úplného vyléčení až v 80 % případů.

Dobré léčebné výsledky

Akutní myeloidní leukémie (AML) je nemocí dospělých (u dětí je jich proti ALL 1/5). Začátek je někdy plíživý, příznaky podobně jako u ALL, u poloviny pacientů bývají krvácivé projevy (např. krvácení z dásní). Rozlišuje se osm základních typů nemoci. Diagnostika a způsob léčení jsou obdobné, prognostické faktory stejně důležité, léky jsou však jiné. Kombinací chemoterapie a transplantace kostní dřeně se může dosáhnout velmi dobrých léčebných výsledků.
Chronická lymfatická leukémie (CLL) představuje nadměrné zmnožení jednoho druhu bílých krvinek (tzv. B-lymfocytů), které utlačují jiné druhy krvinek (v krvi bývá anémie a pokles krevních destiček). Je to nemoc starších lidí (nad 40 let). Začátek je plíživý, z příznaků je v popředí značná únava, malátnost, časté infekce. Vyhlídky do budoucna závisí hlavně na stadiu nemoci a podle něho se řídí i léčba - od úpravy režimu dne až po energickou chemoterapii. Nejsou výjimkou pacienti, kteří jsou v dobrém zdravotním stavu i více než 10 let.
Chronická myeloidní leukémie (CML) zahrnuje celou čtvrtinu leukémií dospělých a nejčastější je mezi 40 - 60 lety věku. První příznaky jsou nenápadné (malátnost, dušnost, někdy tlak v nadbřišku) a dosti často na ni lékař přijde náhodně, když k němu přijde pacient z jiného důvodu. Nemoc má zpočátku chronický průběh, který je za rok, nebo třeba za 10 let, přerušen náhlým nepředvídaným zhoršením, které vzdoruje léčení. V posledních letech byla léčba CML významně zlepšena podáváním interferonu alfa, leukoferézou a transplantací kostní dřeně.
Leukémie zůstávají stále vážnými nemocemi, ale pokroky posledních let a úspěchy základního výzkumu nám dávají naději, že vyhlídky nemocných se budou dále rychle zlepšovat. V žádném případě to není nemoc, kterou by dokázali vyléčit léčitelé.

Prof. MUDr. Evžen SKALA, DrSc.,
hematolog