Mořský kosmodrom na rovníku

První raketový nosič má z bývalé ruské těžní plošiny startovat už letos v říjnu

Mořský kosmodrom na rovníku

Alcantara (Brazílie) 2 J
Bajkonur (Rusko) 47 S
Cape Canaveral (USA) 28 S
Edwards (USA) 35 S
Hammaguir (Franice) 31 S
Jiuquan (Čína) 41 S
Kapustin Jar (Rusko) 48 S
Kourou (ESA) 5 S
Kagočima (Japonsko) 31 S
Palmachim (Izrael) 32 S
Pleseck (Rusko) 3 S
San Marco (Itálie) J
Shrimharikota (Indie) 14 S
Svobodnyj (Rusko) 2 S
Taiyuan (Čína) 38 S
Tanegašima (Japonsko) 30 S
Vandenberg (USA) 34 S
Wallops (USA) 38 S
Woomera (Austrálie) 30 J
Xichang (Čína) 27 S
* Společnost Sea Launch vymyslela cosi na způsob hausbótu pro rakety - plovoucí kosmodrom, který lze zaparkovat kdekoli na mořské hladině. "Kdekoli" však určitě bude na rovníku, nejvhodnějším místě pro starty kosmických nosičů.
Snad nejhůře umístěným kosmodromem na světě je někdejší sovětský, nyní kazachstánský Bajkonur, který leží skoro na 48 stupni severní šířky. Naopak nejvýhodnější polohu ke startu svých raket Ariane si vybrala Evropská kosmická agentura (ESA), která využívá kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně, jenž leží pouhých pět stupňů nad rovníkem.
Při startu rakety se totiž k její vlastní rychlosti přičítá rychlost otáčení Země, a ta je na rovníku větší než v kterékoli jiné zeměpisné šířce. Čím blíže rovníku tedy kosmodrom leží, tím menší množství paliva potřebují nosiče k překonání zemské gravitace. Zlevňuje to provoz a lze tak nahradit část ušetřeného paliva užitečnou zátěží, u které se cení každý možný kilogram navíc.

Ruský gigant vyplouvá

V ruském přístavu Vyborg ležícím poblíž finských hranic skončila přestavba někdejší ruské ropné těžební plošiny na krajně neobvyklou startovací rampu. V jejím podpalubí spočívá veškeré zázemí běžné na pozemských kosmodromech. Součást tvoří i mohutné mostové jeřáby. Podle loděnic OAO Kvaerner - Vyborg, ve kterých probíhaly úpravy původně těžební konstrukce, měla plošina právě včera zahájit plavbu napříč Baltským mořem k domovské základně na Long Beach v Kalifornii.
Společný podnik Sea Launch Company v hodnotě dvou miliard dolarů byl založen v roce 1995. Americký výrobce letecké a kosmické techniky Boeing v něm má 40procentní podíl. Na ruského výrobce kosmické techniky Eněrgija připadá 25 procent. Dalších 20 procent drží norská společnost Kvaerner Maritime a zbytek připadá na ukrajinskou kosmickou firmu KB Južnoje/PO Južmaš.

Šest startů do roka

Právě ukrajinské podílnictví vedlo k rozhodnutí, že vůbec první raketou startující z nového kosmodromu bude ukrajinský nosič Zenit-3SL. Není to mimochodem právě koncentrát špičkové techniky, jeho koncepce i konstrukce pocházejí ještě ze sovětské éry.
Na kalifornskou mateřskou základnu má raketu Zenit dopravit ze Sankt Petěrburgu speciální nákladní loď. Kosmický nosič má pak být připraven ke startu už počátkem letošního října. Poslouží k ověření samotné startovací plošiny, ale také schopnosti spolupracovat s mateřskou lodí Sea Launch (viz kresba). Ta má plnit dvě funkce: Stane se montážním závodem dalších kosmických nosičů a současně řídicím střediskem jejich letů.
Sea Launch tak vstoupí na velmi lukrativní, ale silně konkurenční trh s vynášením družic. Bez pochyby se přitom bude opírat o hlavní argument: Starty z rovníku ve vzdálenosti asi 1600 kilometrů od Havajského souostroví budou vycházet relativně velmi levně.
Zástupci společnosti tvrdí, že družice budou vynášet na oběžnou dráhu mnohem ekonomičtěji než při startech z pozemských středisek včetně Bajkonuru, mysu Canaveral nebo Kourou. Podle ruské společnosti Eněrgija bude moci z plovoucího kosmodromu startovat až šest raket za rok.

Bořek Otava