Tajná zbraň proti "dopravákům"?

Řidiči ztěžují policejní měření rychlosti spornými antiradary na hranici zákonnosti

Tajná zbraň proti "dopravákům"?

* Ministerstvo dopravy v polovině roku 1997 povolilo montáž antiradarů, a tak řidičům umožnilo beztrestně překračovat povolenou rychlost. Po protestech dopravní policie o rok později souhlas "pozastavilo". Ve věci není jasno. Nic to nemění na tom, že antiradary se používají a jsou nebezpečné.
Spikleneckým mrknutím světel za bílého dne předává řidič protijedoucího vozu jasný vzkaz svému kolegovi: "Bacha, číhají tam policajti s radarem." Na takovou solidaritu však nelze spoléhat. Proto si řidiči, kteří zjevně počítají s tím, že budou jezdit rychleji, než jim ukládají předpisy, začali pořizovat detektory radarových měřičů rychlosti, krátce antiradary.
Drobná elektronická krabička za předním sklem (viz foto) je má varovat, že se dostali do dosahu policejního radaru, a umožnit jim zavčas snížit rychlost na povolenou mez. Jakmile zařízení varovně kvikne, řidič - z vnějšího pohledu bez jakékoli příčiny - šlápne na brzdu. Pokud mu nic netušící kolega jedoucí za ním neskončí v kufru, vyhne se majitel varovného zařízení hrozící pokutě.
Vzápětí může beztrestně dupnout na plyn a řítit se dál s posíleným sebevědomím, jak to těm policajtům natřel. Statistiky přitom dokládají, že nepřiměřená rychlost patří k hlavním příčinám dopravních nehod.
Ve světě se řidičům zpravidla nezakazuje antiradar vlastnit, ale používat jej, což bývá považováno za trestný čin. Například v Německu platí zákon o vysílačích, na jehož základě policisté mohou varovný hlásič na místě odebrat. Pak se dostává ke slovu státní zástupce. U nás v tomto ohledu přetrvává právní vakuum. Vláda už nicméně schválila věcný záměr nového zákona o silničním provozu, který by používání antiradarů mohl zakázat s odvolávkou na maření úředního postupu.

Hlavní přednost radarů: nízký vysílaný výkon

Policie České republiky používá výhradně radarové měřiče rychlosti typu RAMER-7. Poslední model s digitálním záznamem a archivací fotografií umožňuje uložit do paměti počítače až 20 tisíc komprimovaných snímků. Data se záznamy přestupků se přenášejí do archivačního počítače na magnetooptickém disku nebo po počítačové síti. Software měřiče rychlosti umožňuje vyhledávání v záznamech podle vybraných kritérií a automatický tisk předvolávek, záznamů a upomínek.
Radar, který pracuje v pásmu Ka, zajišťuje dosah až 60 metrů. Při měření rychlosti překračující 100 km/h dosahuje podle kunovického výrobce, společnosti RAMET, přesnosti tří procent. Oproti naprosté většině radarů používaných v zahraničí vystačí RAMER-7 s mimořádně nízkým výkonem, který typicky nedosahuje ani dvou miliwattů. Zásadně se tak snižuje účinnost detektorů vysílaného signálu, tedy antiradarů, jejichž principiální nevýhoda spočívá v tom, že musí mít malé rozměry, které určují velikost antény, a tím i citlivost.
Úzce směrovaný paprsek radaru prochází sklem i plasty, ale odráží se od kovových částí karosérie a některých překážek. Právě odrazu signálu od pohybujícího se vozidla se využívá k měření rychlosti. Antiradar představuje přijímač rádiových signálů naladěný na kmitočet, na němž pracují policejní radary. Používají se kmitočtová pásma označovaná X (10,49 až 10,56 GHz) a K (24,04 až 24,26 GHz) a "superširoké" pásmo Ka (33,4 až 36 GHz), které výhradně používá česká dopravní policie.

Vědět, že měření právě proběhlo, je k ničemu

Policisté na jedné straně proti legalizaci antiradarů protestují, na druhé straně zpochybňují jejich účinnost. "Používání antiradarů považuji za nemravné a jsem pro jejich zákaz. Snaží se mařit práci policie placené z kapes daňových poplatníků, aby mimo jiné honila řidiče, kteří rychlou jízdou ohrožují bezpečnost ostatních účastníků silničního provozu," míní ředitel služby dopravní policie Zdeněk Bambas. "Naše radary pracují s velmi nízkým vyzařovaným výkonem, což velmi znesnadňuje detekci. Neznám zařízení, které by naše radary dokázalo zachytit s dostatečným předstihem. V naprosté většině případů reaguje, až když je vozidlo změřeno a také vyfotografováno," doplňuje šéf dopravní policie. Zdůrazňuje přitom riziko, jež představuje řidič, který náhle a bez zjevné příčiny začne brzdit, aniž by bral ohled na vozidla jedoucí za ním.
V zahraničí policisté využívají měřiče rychlosti založené na odrazu laserového paprsku od jedoucího vozidla, které ještě více snižuje účinnost antiradaru. V okamžiku, kdy zařízení varovně "kvákne", automobil už byl zasažen laserovým paprskem a brzdění nemá smysl.
Česká policie už laserové pistole zkoušela a v blízké době počítá s jejich nákupem. "Cena kolem 160 tisíc za kus je řádově stejná jako cena za radarový měřič RAMER v základním provedení. Hledáme zařízení spřažené s kamerou jako vyhovujícím dokumentačním zařízením," vysvětluje Z. Bambas.
Za zmínku stojí v této souvislosti názor bývalého ministra vnitra Jana Rumla: "Kdyby byl policejních radarů opravdu dostatečný počet, byly by antiradary vlastně přínosné."

Na snížení rychlosti bývá minimum času

Policisté ovšem nemusí nezbytně sázet na poslední techniku. Ani klasické statické měřiče rychlosti neposkytují řidiči příliš času. S ohledem na reakční dobu a brzdnou dráhu na dálnici řidič potřebuje varování zhruba alespoň 150 metrů před radarovou kontrolou, aby stačil snížit rychlost na povolených 130 km/h.
Účinnost antiradarů, kterou prodejci zpravidla optimisticky umisťují mezi 70 až 90 procent, významně závisí na tom, odkud přichází měřicí paprsek. "Takřka výhradně měříme zezadu. Pokud řidič nedostane signál odražený od vozidla jedoucího těsně před ním, nemá šanci," ubezpečuje Z. Bambas.
Při měření za jízdy se policisté drží v pravém jízdním pruhu a měří rychlost vozidel, která je předjíždějí rychlým levým pruhem. Antiradary stačí vyvolat poplach ve vzdálenosti zhruba 80 až 10 metrů. Pokud policejní vůz stojí, varovné zařízení reaguje typicky ve vzdálenosti 40 až 0 metrů.
Antiradary často reagují na falešné podněty, tedy rádiové signály v pásmech používaných pro měření rychlosti. Automatické otevírání dveří čerpacích stanic způsobuje v pásmu K silný poplach ve vzdálenosti 50 až 100 metrů od pumpy. Zabezpečovací zařízení v bankách a obchodech působí nejčastěji v blízkosti výkladních skříní v pásmu X. Příchozí hovory na mobilní telefony vyvolávají velmi silné poplachy ve všech pásmech, pokud řidič nepoužívá vnější anténu. Obdobně mohou působit vysílačky rádiových pojítek používaných v automobilech.
Zařízení typu antiradarů zřejmě nepodléhají homologaci elektrovýzbroje motorových vozidel v Elektrotechnickém zkušebním ústavu, protože jsou napájeny z bezpečného zdroje napětí, tedy autobaterie. Nevztahuje se na ně také telekomunikační zákon, protože jsou to pasívní zařízení, která pouze přijímají, ale nevysílají. V rozporu s telekomunikačním zákonem jsou však zjevně rušiče radarů, které vysílaným signálem znemožňují funkci policejních radarů i laserových měřičů.

Pro postih antiradarů schází právní podklad

Teprve po letní sérii inzerátů v českém tisku, které propagovaly antiradary "povolené k montáži Ministerstvem dopravy", se dostalo na veřejnost, že ministerští úředníci už v polovině loňského roku povolili montovat do automobilů několik typů antiradarů, aniž by o tom oficiálně uvědomili vnitro.
Představitelé Ministerstva dopravy se hájili tím, že v ČR neexistuje zákon ani vyhláška, které by montáž a použití antiradarů zakazovaly, a tudíž povolení museli vydat. Začali však už pracovat na novelách předpisů, které by vedly k jednoznačnému zákazu zařízení, jež by nějakým způsobem omezovala dopravní policii při jejích silničních kontrolách. Jasné stanovisko zřejmě přinese nový zákon o silničním provozu, který by měl začít platit od roku 2000.
"Čekám, že jakmile to zakážou, poroste kšeft. Už teď tu máme celorepublikovou reklamní kampaň v médiích, kterou bych si v životě nemohl dovolit," pochvaluje si Michal Němec, pražský obchodník, jenž prodává antiradary prostřednictvím osobních kontaktů. "Zkušenost mi říká, že lidi vzrušuje mít něco zakázaného," doplňuje a přidává historku zákazníka, na jehož vůz se v zahraničí na křižovatce vrhl policista, vytrhl antiradar a na místě jej rozdupal.
Obdobně však může dopadnout antiradar, který osobně rozšlape zhrzený majitel poté, co zaplatí tučnou pokutu za rychlou jízdu.

Bořek Otava
Policejní důstojník vyhodnocuje na displeji přenosného počítače výsledky radarového měření rychlosti automobilu, který právě nasnímala miniaturní kamera (na snímku uprostřed nahoře). Měřiče rychlosti řady RAMER-7 umožňují uložit až 20 tisíc snímků.
Montáž antiradaru zasouvaného do držáku s přísavkami trvá asi půl minuty. Zahraniční policisté, kteří najdou byť jen připojovací kablík, údajně neváhají prohledat vůz a zařízení zabavit.
Silniční kontroly by se po přijetí zákonné úpravy ohledně montáže a použití antiradarů neměly zabývat jen technickým stavem vozidla a posádkou. Řidič s antiradarem bude zřejmě riskovat postih.