Tasemnice je nepříjemný parazit, ale že by zabíjela?

Jít do lesa se nemusíme bát

Tasemnice je nepříjemný parazit, ale že by zabíjela?

(map)
Čas dovolených pomalu končí a mnozí z nás už se těší, jak obují holinky a vyrazí na houby. Jenže! Co když tam číhá tajemný zabiják, o němž se tolik mluvilo v čase borůvek? Jestlipak se na nás, ukryta v houbě, nechystá tasemnice jaterní?
Když se v televizi objevily zprávy o tom, jak je tento neviditelný nepřítel zákeřný, chytali se odborníci za hlavu. Na rozdíl od této zprávy totiž věděli, že cizopasník, o němž byla řeč - tasemnice liščí (Echinococus multilocularis), opravdu existuje, avšak v šíření nemoci, alveolární echinokokózy, není příliš pilný. V celé Evropě totiž nebylo zaznamenáno více než dvacet případů za rok, což je číslo zcela zanedbatelné.
Tasemnice liščí žije ve svém dospělém stavu v tenkém střevě různých masožravců. Dospělé tasemnice byly zjištěny převážně u lišek, ojediněle u psů a koček. Ze školy jistě každý ví, že tasemnice má tělo složené z drobných, asi 5mm článků. Poslední článek obsahuje vajíčka, která se s trusem dostávají vně. Ke svému dalšímu, larválnímu vývoji potřebují tasemnice hostitele, nejčastěji hlodavce a drobné savce. Pokud je tento hostitel sežrán šelmou, zárodky se v ní uvolní a tasemnice dozrává v dospělce.
Vajíčka ztrácejí schopnost infikovat mezihostitele, k nimž rozhodně člověk nepatří, jestliže jsou na vzduchu při 27% relativní vlhkosti a teplotě +25 st. Celsia více než 48 hodin. Jsou tedy relativně dost odolná, leč to tolik neznamená. Aby se člověk nakazil, musel by mít pořádnou smůlu. Musel by totiž narazit zrovínka na ty bobulky, na nichž ulpěla vajíčka ve stavu, kdy jsou schopna vyvolat infekci.
Jaká je pravděpodobnost nakažení, si zkuste odhadnout podle údajů Státní veterinární správy z roku 1966. Z 824 lišek byly tasemnice nalezeny u 87 zvířat, což je 10,6 %. Za hyperendemické oblasti, tzn. ty, v nichž by mohlo dojít k eventuální nákaze, se považují ty, kde je výskyt tasemnic vyšší než 50 %. Snad vás přesvědčí i výsledky studií, při nichž byli sledováni rizikoví myslivci a lesní dělníci - ani u nich, v porovnání s nerizikovou skupinou, nebyl zvýšený výskyt alveolární echinokokózy zjištěn.
V žádném případě se tedy nedá říci, že by snad šlo o nějakou neznámou nákazu. Echinokokózám se věnuje například Národní referenční laboratoř pro tkáňové helmintózy, Národní referenční laboratoř pro diagnostiku tropických parazitóz FN Bulovka a další uznávaná pracoviště. Podobné zprávy proto berme jako náhražku českých učitelek sežraných na Jadranu žraloky a do lesa choďme beze strachu.