V devadesátých letech minulého století jezdili obchodníci ke Karlu Sobotkovi domů a jeho foukané figurky mu brali ještě teplé z rukou. Prosili ho, aby jim příští týden zase něco vyrobil. "Vydělával jsem, a taky platil vysoké daně. A nevadilo mi to. Dnes je spousta úlev, ale já se mám mnohem hůř. A nejen já, všichni řemeslníci," říká devětapadesátiletý Sobotka.

Jeho dům ve vesnici Těpeře na kopci za Železným Brodem zdobí sklenění ptáčci i typické volavky, jinak je opuštěný. Obchodníci už dávno zmizeli a role se obrátily. Dnes objíždí Sobotka obchody a prosí je, aby si jeho zboží vzaly do komise. Obchodníci raději koupí zboží z Číny, kterému on svými cenami nemůže konkurovat.

A to ho štve. Vyčítá politikům, že malovýrobce, jako je on, nedokážou ochránit. "V Číně nedodržují žádné předpisy, továrny nemusí platit za vypouštění škodlivých látek do ovzduší, nemusí dodržovat spousty dalších pravidel, která u nás výrobu zdražují," vyjmenovává Sobotka.

Karel Sobotka (59)

Žije v malé obci Těpeře nad Železným Brodem, po vyučení nastoupil do sklárny, odkud jej na začátku devadesátých let vyhodili pro nadbytečnost. Od té doby v dílně ve svém domku fouká figurky ze skleněných trubiček. Dnes už je možná poslední, kdo se tím živí. Říká, že si mnoho nevydělá, ale také toho moc nepotřebuje. Žije se svou druhou ženou Lenkou, společně tvoří vánoční ozdoby. On fouká, ona maluje. Má tři dospělé dcery.

Jeden z prodejců z centra Prahy mu popisoval, že hutnickou kytku může koupit od českého výrobce za 110 korun, od Poláka či Chorvata za 90 a z Číny za 16 korun i s úplatkem pro celníka. "Obchodník potřebuje vydělávat, takže není těžké uhodnout, kterou kytku si vybere," komentuje to Sobotka.

Nejčastěji své zboží prodává na trzích a jarmarcích, za rok najezdí tisíce kilometrů, pryč bývá i 35 víkendů v roce. Místo aby jen vyráběl, stal se z něj také distributor a prodejce.

Na nepříznivou situaci si Sobotka stěžoval osobně i prezidentu Miloši Zemanovi, ale dozvěděl se prý, že s dovozem nic neudělá, protože jsme v Evropské unii. To ale Sobotka považuje za alibismus. Zeman mu nevěřil, že si nevydělá víc než půl milionu ročně, a odbyl ho s tím, že si jen stěžuje.

Nelze zdražovat donekonečna

V dílně, kterou má v přízemí svého domu, Sobotka rozpálí oheň, zasedne ke stolu a ze skleněné trubičky začne tvořit. Pod rukama se mu pomalu tvaruje liška. Vyfouknout ji mu trvá 15 minut. Jednodušší ptáček je hotov za osm minut. Prodává ho za čtyřicet korun.

Když v devadesátých letech začínal, kupoval litr technického benzinu do hořáku, nad nímž ohřívá trubičky, za korunu. Dnes za něj platí 28 korun. Kilo skla zdražilo z 90 korun na necelých pět set. Volavku, kterou dříve nabízel za 80 korun, dnes prodává za dvojnásobek. Nevrátí se mu to. "Mluvil jsem o tom s pekařem Bláhou, který je teď v politice za ANO. A on mi říká, tak zdražte, když nevyděláte. Jenže já nemůžu zdražovat do blba. Moje výrobky nejsou rohlíky, když budou moc drahé, lidé si je nekoupí," míní Sobotka.

Dříve byl zaměstnán v místní fabrice, odkud ho na začátku devadesátých let vyhodili. Tehdy mu to nevadilo, dnes by jistotu zaměstnání bral zpět, kdyby ho už netrápilo podlomené zdraví. Kvůli bolesti zad pracuje třeba dvě hodiny, pak se jde projít na chvíli na zahradu nebo si dá kafe, a zase pokračuje. A to by ve fabrice nešlo.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na týden zdarma předplatitelem HN+ i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Za poslední ránu považuje elektronickou evidenci tržeb. Kdyby tato povinnost začala platit i pro něj, musel by si pořídit chytrý telefon s rychlým připojením na internet a vozit pokladničku všude s sebou. Sám je netechnický typ, na internetu zvládne maximálně napsat e-mail a najít si, kde se koná jarmark.

"Takových věcí se bojím. Nevadí mi přiznávat tržby, ale celá ta procedura a vysoké pokuty. Že paní prodala nějaké slečně, která spěchala, dvě housky bez účtenky a dostala za to pokutu 15 tisíc? To je pro nás malé likvidační," zlobí se nad příkladem z praxe.

Vadí mu zákeřnost některých úředníků. I jemu se stalo, že mu přišla kontrola těsně před koncem trhů, když už měl sklizené označení stánku, a chtěla ho pokutovat.

Zprávy z konce loňského roku dávaly Sobotkovi za pravdu. Za porušování pravidel EET udělují kontroloři čím dál vyšší pokuty. Ještě v květnu 2017 dosahovala průměrná hodnota pokuty 5796 korun, loni v říjnu už to bylo 8522 korun. Od startu EET do října loňského roku uskutečnili úředníci více než 154 tisíc kontrol. Pochybení zjistili ve více než čtvrtině případů.

Navíc podnikatelům, kteří daní pomocí paušálu, stát na pokladničku nepřispěje. Politici vycházejí z toho, že když se kolem roku 2000 na daních odvádělo přes deset miliard a nyní dvě miliardy, rozdíl tvoří "ukradené" peníze. "To je rozšířený obrázek ve společnosti, že krademe. Ale že si nevyděláme, protože ty podmínky jsou úplně jiné, to nikdo neřeší," čílí se dál Sobotka.

Drobná řemesla se do EET měla zapojit ve čtvrté fázi, zhruba v polovině roku 2019, přesný termín je však nejasný. Až to přijde, půjde prý sklář ze Železnobrodska na úřad práce.

Ani televize nepomohla

Lidé mu radí, ať zkusí dělat třeba kurzy, dnes je o takové věci zájem. Jenže foukání figurek je těžké. Sobotka za týden naučí uchazeče pustit oheň a nahřát trubičku. Vyrobit třeba lišku nedokážou a takový výsledek nikoho neláká.

V roce 2013 získal Sobotka titul Živnostník roku. Tehdy se přenos z předávání cen ještě živě vysílal v televizi, po něm mu lidé volali a objednávali figurky. Zájem se ale zvedl jen na chvilku, brzy se vše vrátilo do starých kolejí.

V posledních dvou letech se ale raduje z toho, že si mladí začínají více kupovat ozdoby na stromeček, které maluje jeho žena. "Ty plastové se jim už omrzely, chtějí mít pravé skleněné," vysvětluje. Přestože stížnostmi nešetří, má svou práci i po těch letech rád. Rodinu má zabezpečenou a on se jakž takž pořád uživí. Jezdit na dovolenou do ciziny ho neláká, stačí mu dát si kafe na balkoně a koukat na protější vrch Kozákov.

Foukáním figurek se živí jako poslední sklář v republice. "Někdo ještě fouká, ale většinou jen jako doplněk. Je spousta mladých, kteří se to naučili, ale foukají jen po večerech, aby řemeslo nezapomněli, a doufají, že se to jednou změní a oni se výrobou figurek budou moci živit," říká Sobotka.

Čím by mu tedy politici mohli pomoct, aby se mu žilo lépe? "Prosím vás, ničím. Ať nás hlavně nechají na pokoji," přeje si Sobotka.

Seriál HN: Jak se žije živnostníkům

V příštím díle seriálu Jak se žije živnostníkům (úterý 12. 2.): Krejčová Zuzana Šemlová, která tvoří v malém krámku v paneláku.