Trumpovo temné dědictví

Tady bude kout plány na svůj návrat za čtyři roky (pokud mu ho dodatečný impeachment neznemožní), bude hledat způsoby, jak se vrátit na sociální sítě, zakládat novou Vlasteneckou stranu, jak slíbil v posledním projevu, a přidělávat vrásky nejen republikánům ohledně budoucnosti jejich strany, ale také americkým bezpečnostním složkám. Jak ukázal útok na Kapitol 6. ledna a následná mobilizace Národní gardy pro ochranu inaugurace nové hlavy státu, hrozba domácího terorismu nikdy nebyla v USA tak silná a hmatatelná a neměla tak jasného podněcovatele.

Očividné je, že Trump za sebou zanechává otřesené politické instituce státu, který si posledních osm desítek let zakládal právě na tom, jak kvalitní a funkční instituce má. Toto přesvědčení demokratického systému založeného na vyvážení moci výkonné, legislativní a soudní vyvážel do světa a získával tak četné spojence. Po čtyřech letech vlády Donalda Trumpa je ale tato pozice USA v troskách, a to hlavně kvůli tomu, že o vlastních institucích začali pochybovat sami Američané. Není to jen zásluha Donalda Trumpa, ale několika dekád politického soupeření, které stále více polarizovalo společnost, což je proces, který neuvěřitelně zrychlil po vzniku internetu a sociálních sítí.

Donald Trump je vlastně jen produktem tohoto procesu, který mu dal značku. A zobchodovat vlastní značku je nepochybně jedna z věcí, která synkovi z bohaté newyorské rodiny aspoň trochu jde. Trumpismus tu zůstává, i kdyby se jeho hlavní představitel rozhodl strávit zbytek života na golfových hřištích. Podstatou trumpismu je pocit ublíženosti, zmaru, nemožnosti najít uplatnění hlavně těch, kteří nerozumí změnám moderního světa, jež takové lidi semlely. Součástí je i snaha vytvářet si vlastní, do velké míry virtuální realitu, která vytěsňuje pro ně často nepříjemná fakta a místo toho dává přednost mýtu. Historik Timothy Snyder tomu říká postpravda. Do tohoto základu je přidaná příměs rasismu, názorové uzavřenosti a malé schopnosti vlastní sebereflexe, která umožňuje politickým vůdcům tohoto směru snadno ukázat na nepřítele zvenčí. Hlavně to poslední je osvědčený recept autoritářských režimů na odlákání pozornosti a vybudování zdánlivé jednoty.

Trumpovo dědictví není žádná novinka. Známe je ze zemí, které si prošly fašismem či komunismem. Ale pro Američany je to nové a bolestné. A protože Amerika je globální velmocí a dosud snad pořád pilířem demokratického světa, tak se toto dědictví týká celého světa, který bude sledovat úsilí Američanů se s ním vypořádat. Držme jim palce!

Trump přemýšlí, jak si udržet vliv po odchodu z Bílého domu. Zvažuje založení vlastní strany

20. 1. 2021 ▪ 3 min. čtení