Ruský teror ukázal, že je čas izolovat Zemana a poslat politiku všech azimutů k ledu

Zastánci Ruska často obviňují ty, kdo varují před expanzivností putinovského režimu, že mentalitou zamrzli v období studené války. Rusko není Sovětský svaz, situace je úplně jiná, tvrdí. Lze přitakat, že situace jiná je. Což ale neznamená, že je lepší. Ani v době studené války se nestávalo, že by ruští agenti vyhazovali do vzduchu muniční sklady. Po odhalení, že agenti GRU mají na svědomí výbuchy ve Vrběticích v roce 2014, je už nepochybné, že ač Rusko nemá takovou sílu jako Sovětský svaz, jeho politika se nezměnila. Pořád jde o expanzivní režim, který se neštítí aktů státního terorismu. A jako k takovému k němu musíme přistupovat. 

První reakce české vlády je správná a sebevědomá. Zemi musí opustit osmnáct důstojníků ruských tajných služeb, kteří zde rozjížděli destruktivní zpravodajské operace pod diplomatickým krytím. Jenže u toho by nemělo zůstat. Česká reakce by měla zahrnovat komplexní přehodnocení vztahu k Ruské federaci – zemi, která se projevila jako otevřeně nepřátelská mocnost. Paleta by měla být široká – od odmítnutí účasti Rosatomu v tendru na dostavbu Jaderné elektrárny Dukovany přes stopnutí úvah o využívání ruské neschválené vakcíny Sputnik, další nucené zeštíhlení agenty nabité ruské ambasády až po politickou izolaci prezidenta Zemana, který dosud vždy vystupoval jako advokát ruských zájmů v Česku i v Evropě.