Každé olympijské hry mají svůj příběh překonání domnělých hranic lidských možností. V Pekingu 2008 běžel Usain Bolt stovku za 9,69, když si zlehka vyklusal závěr. V Mexiku 1968 šokoval lety do třetího tisíciletí americký dálkař Bob Beamon výkonem 890 centimetrů. V Helsinkách 1952 dokázal vyhrát Emil Zátopek běhy na pět a deset kilometrů i maraton, o čemž se soudilo, že to prostě nejde. Podobně bral černý americký sprinter Jesse Owens „nemožné“ čtyři zlaté medaile v Berlíně 1936, k velké zlosti Führera na tribuně. Letos v Tokiu je takovým výkonem za hranice možného běh na 400 metrů překážek v podání Nora Karstena Warholma. Je prvním člověkem, který se na této trati dostal pod 46 vteřin.

Abychom výkon plasticky přiblížili. Warholm by svým časem překonal bezmála polovinu účastníků letošní olympiády na hladké čtyřstovce. Představa borce, který, skákaje přes 10 překážek vysokých 91,4 centimetru, poráží špičkové atlety, kterým v cestě do cíle nestojí vůbec nic, je skutečně jak z nějaké marvelovky. Třeba o Thorovi, kterého Warholm svým vikingským vzezřením poněkud připomíná. Českého rekordmana na hladké čtvrtce Pavla Masláka, který letos nebyl ve formě, by pětadvacetiletý Nor předběhl i s překážkovým handicapem dokonce o více než vteřinu.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Nebo zkusím výkon přiblížit ještě jinak, osobněji. V 80. letech jsem měl tu čest být v Jablonci nad Nisou velmi juniorním členem tréninkové skupiny pana Vladimíra Zelinky, která se specializovala právě na běhy na 400 metrů. Naprosto nedostižným borcem tam byl Karel Kolář, vicemistr Evropy z roku 1978 a poté 24 let držitel českého rekordu. Ač byla naše skupina známá brutálními metodami (výběhy sjezdovek byly vcelku standard a platilo „kdo neblije, jde pod své možnosti“), nikdo z nás nechápal, co Karel Kolář v tréninku vydrží. Vždycky si toho dal dvakrát tolik. No a tento chlapík, který už takto byl mimo veškerá měřítka, dosáhl na hladké čtvrtce jen jednou času, který byl lepší než letošní Warholmův na překážkách. Nechápal jsem toho prvního a toho druhého nepochopím už vůbec nikdy.  

Jistě, dalo by se říci, že za Warholmův výkon mohou technologie. Například superrychlá dráha v Tokiu. Nasvědčovala by tomu skutečnost, že celý závod na 400 metrů překážek byl jako z jiného světa. I druhý a třetí závodník v pořadí překonali čas, který byl ještě na začátku roku světovým rekordem. Jenže na jiných tratích v Tokiu rekordy nepadají. Vítěz stovky zůstal skoro tři desetiny vteřiny za Boltem, což je v poměrech nejkratšího sprintu málem celé století. Hovoří se samozřejmě také o vlivu nových modelů obuvi. Třeba o tretrách bez hřebíků nebo o speciálních polštářích v podrážce, které fungují trochu jako mikrotrampolína. Jenže ani jedno z toho Karsten Warholm nepoužívá. A „polštáře“ ve sprintech ani nedávají moc smysl, spíš jde o tlumení pro potřeby závodníků na nejdelších tratích typu maratonu. Takže, technologie jsou pro špičkový výkon důležité, ale nikoliv nejpodstatnější.

Leckoho rovněž může napadnout, že s Warholmovými výkony není něco v pořádku a jde spíš o úspěch biochemie. Jenže tohle platilo v atletice hlavně v 80. letech, kdy dopingová kontrola moc nefungovala. Ne že by se dnes farmaceutický průmysl nesnažil, o čemž svědčí případy ruských sportovců všech odvětví nebo amerických sprinterů či dálkových běžců ze skupiny Alberta Salazara. Ale Karsten Warholm nikdy nepropásl jedinou dopingovou kontrolu, vždy byl čistý. A na mužské čtvrtce se nikdy moc anabolika ani jiné substance neuplatňovaly. Na rozdíl od čtvrtky ženské, kde excelovala v 80. letech třeba Jarmila Kratochvílová nebo východní Němka Marita Kochová, jejíž světový rekord platí už bezmála 40 let, a jestli dopingová kontrola nepovolí, bude platit na věčné časy. (Pokud by někoho napadlo, že se doping týkal i výše zmíněného Karla Koláře z Jablonce nad Nisou, tak ne – v téhle tréninkové skupině se „nebralo“, za to ručím osobní zkušeností.)

Myslím, že Karsten Warholm je v dobrém slova smyslu přírodní úkaz. Kdybychom zkoumali složení jeho svalových vláken, nepochybně dojdeme k tomu, že je na Severoevropana naprosto netypické. Pro dlouhý sprint zřejmě ještě výhodnější než svaly závodníků s geny původem ze západní Afriky. To by ale samo o sobě nestačilo. Warholm je úkazem i v tom smyslu, že odevzdává svému sportu naprosto všechno. Jeho zaujetí, podobné severskému bojovému šílenství, může někoho až iritovat, ale bez něj by to nešlo. Je to vlastně paradoxně zaujetí stejného druhu jako nekonečný klid a pokora jiného vyzyvatele lidských možností, maratonce Eliuda Kipchogeho, který dokázal jako první na světě uběhnout maraton pod dvě hodiny. Oba  přístupy jsou zdánlivě protikladné, ale v kruhu se potkávají. Přesně v bodě, kde sídlí výjimečnost. 

Skutečným tématem je v těchto výkonech překonávání hranic lidských možností. Nejen po fyzické, ale i po psychické stránce. V tomto smyslu jdou Warholm, ale třeba i Kipchoge a před nimi Beamon, Owens či Zátopek za hranice sportu. Jsou tak svým způsobem výzvou a inspirací i pro ty, kdo atletický ovál viděli maximálně v televizi a mají problém vyjít do schodů. Každý má svůj limit. Ten je ale většinou jen iluzorní a lze přes něj jít. Jde to ještě dál v případě Karstena Warholma? Inu, pokud jste olympijský závod viděli, nemohli jste si nevšimnout, že před poslední překážkou trochu zaváhal a rozdrobil krok. Co když to ještě někdy zvládne úplně čistě? A co když ten svůj „závod“ zvládnete úplně čistě vy?