Po několika desetiletích jsme se konečně dočkali a můžeme začít jásat. Takže třikrát hurá, známe vnitřní stavbu Marsu! Jestli si teď myslíte, že autorovi těchto řádek v parném létě přeskočilo, dejte mu šanci vás přesvědčit, že tomu tak (úplně) není a že ta radost je oprávněná. To, že víme, jak to uvnitř rudé planety vypadá, bude mít totiž dopad přesahující hranice Marsu.

Na chvilku si představte, že před sebou máte dvě různě velká vejce a máte úkol zjistit, co v sobě skrývají. Dokud můžete obě vejce rozbít a podívat se pod ochranný obal skořápky, najít odpověď je snadné. Co když ale nebudete moci jedno vejce rozklepnout? Anebo hůř, co když ho nebudete moc vzít ani do ruky, abyste ho zvážili a zatřásli s ním? Budete se tak muset spoléhat ve své odpovědi jen na to, co se dozvíte studiem toho jednoho vejce, na které si sáhnout můžete. Budete tak vědět, že ve vámi drženém vejci je vyjma skořápky i bílek a žloutek, a to v určitém poměru, ale bude to stačit? Můžete s klidným svědomím prohlásit, že druhé, pětkrát větší vejce vypadá uvnitř stejně? Co když tam ale místo žloutku je třeba už zárodek pštrosa? Anebo hůř, co když to druhé vejce je jen keramická napodobenina? Jestli vám přijde, že zodpovědět na základě výzkumu jednoho vajíčka takové otázky moc dobře nejde, pak vítejte ve světě planetární geologie. Tedy vědního oboru zkoumajícího jiná tělesa ve Sluneční soustavě.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Když se po Sluneční soustavě dobře rozhlédnete, všimnete si, že nikde nenajdete dvě stejné planety. Mezi planetami jsou výrazné rozdíly ve velikosti, hmotnosti, vzhledu, hustotě nebo třeba v chemickém složení. Nemáte tak před sebou pomyslný košík se dvěma vajíčky, ale číhá jich tam na vás osm. Tedy minimálně. Stačí totiž, abyste se podívali za hranice naší Sluneční soustavy, a těch vajíček v podobě exoplanet – tedy planet v jiných slunečních soustavách – může být tisíce a tisíce. Až doposud přitom platilo, že vyjma Země jsme se při výzkumu vnitřní stavby planet museli spoléhat jen na dálkový průzkum. Ten nám sice dává skvělou představu o tom, jak tělesa na povrchu vypadají, ale mnohem méně nám říká, co se nachází pod ním. Většina našich představ o formování a následném vývoji planet proto vycházela z výzkumu vnitřní stavby naší Země (a pozemského Měsíce, který je ale tak trochu zvláštním tělesem Sluneční soustavy). Tedy jediného vajíčka, které sice také nedokážeme rozklepnout, ale o jehož vnitřní stavbě máme velice dobré znalosti kvůli seizmologii.

Naší pozemské závislosti při výzkumu niter planet se ale nyní zbavujeme, a to díky americké planetární sondě InSight. Ta v roce 2018 dosedla na povrch Marsu s úkolem umístit na něj seizmometr SEIS. To se povedlo, a tak od jara 2019 seizmometr zaznamenal přes 500 marsotřesení, která nám dovolila spatřit, jak planeta uvnitř vypadá. Poprvé jsme tak dostali možnost zjistit, jak vypadá vnitřek jiné planety než Země. Jak to? Chvění těles totiž dává vzniku seismických vln umožňující „spatřit“ prostředí, kterým se vlny šíří. Skrze seizmologii tak můžeme nahlédnout do vnitřku planet, podobně jako s pomocí ultrazvuku můžeme spatřit nitro našich těl.

Trojice vědeckých studií založených na datech sondy InSight tak nově odhaluje, že v místě přistání sondy je kůra Marsu 20 nebo 40 kilometrů mocná (v závislosti na tom, jaký model pro šíření seizmických vln použijeme). To je přibližně stejná tloušťka kůry, jako se nachází pod částmi Česka. Pod ní se nachází plášť tvořený olivínem, nazelenalým minerálem, který můžeme najít i v plášti Země, ale jen v jeho nejsvrchnější části. Přibližně poloviční Mars ve srovnání se Zemí totiž nemá ve svém nitru dostatečný tlak, aby se olivín přeměnil na něco jiného. Uprostřed rudé planety se pak nachází jádro o poloměru 1810 až 1860 kilometrů. Jádro Marsu je tedy přibližně poloviční ve srovnání s jádrem pozemským a je tak mnohem větší, než naše dřívější modely předpokládaly. To naznačuje, že je tvořeno vyjma železa a sírou i lehčími prvky, například kyslíkem nebo uhlíkem. A co víc, výsledky naznačují, že vnější marsovské jádro musí být stále ještě z části roztavené, a tudíž v něm musí panovat větší teplota, než jsme čekali… Zajímavé zjištění pro naší snahu ozřejmit, proč Mars oproti Zemi nemá silné magnetické pole.

Cílem textu není vás potrápit v chemii a geologii, ale ukázat vám, jak málo jsme věděli o vývoji nejen Marsu, ale i o vývoji dalších kamenitých planet. Ukazuje se totiž, že naše dosavadní modely používané pro popis vnitřků těchto světů selhaly, když nebyly schopny správně předpovědět vnitřní stavbu Marsu. Ale ono se není moc co divit. Doposud totiž vycházely z neúplných dat a řada kritických parametrů byla jen odhady odvozenými z naší pozemské zkušenosti. A to je problém nejen pro naši snahu pochopit vývoj jiných velkých kamenitých těles ve vesmíru, ale i pochopit vznik a vývoj samotné Země.

Obecně totiž platí, že je nesmírně těžké vytvářet modely, pokud máte k dispozici pro jejich odvození a testování jen jeden příklad. Snadno se vám totiž stane, že model bude zdánlivě pro konkrétní případ fungovat skvěle, ale jakmile ho použijete na jiné těleso, rozsype se. Někde v jeho střevech je totiž skrytá chyba, o které jsme dosud neměli ani páru. A jen testování na jiných reálných tělesech ji může pomoci odhalit. A je jedno, jestli se to týká modelu vnitřku planety nebo třeba globálního chování klimatu…

Proto je výzkum Sluneční soustavy pro nás tolik cenný. Umožňuje totiž nejen lépe pochopit vývoj jednotlivých těles Sluneční soustavy, ale také nám umožňuje zpřesnit modely popisující děje odehrávající se na naší rodné hroudě.