Teď je na to možná právě vhodná doba, uprostřed léta, v poločase rozpadu prázdnin, stejně daleko od problémů podzimu jako jara. Svět si prochází jednou zkouškou za druhou a krize střídá krizi. Nicméně stále máme co jíst, kde spát, koho obejmout, a tak je dost času na to, zkusit být chvíli sám.

Hvězdy pod námi

A když tak budete jedné noci ležet mimo světla města na zádech na louce nebo na pláži anebo na lodi a koukat se do hvězd, zkuste si představit – nebo uvědomit –, že ve skutečnosti se nedíváte nahoru do hvězd, ale dolů do hvězd. To je taková moje oblíbená činnost, mentální cvičení, když si přemítám. Ono to totiž není tak jednoduché, jak to zní.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Díky gravitaci snadno podlehneme dojmu, že co je nad našimi hlavami, je nad námi, a co je pod našima nohama, je pod námi. Dnes každý ví, že země je kulatá a nad námi že není žádná nebeská klenba a pod námi placka a přímo pod ní peklo. Stejně tak tedy dnes o hvězdách nelze říci, že jsou nad námi. Mohou vlastně být kdekoliv. Takže až se vám podaří vsugerovat si, jen tak cvičně, že hvězdy nejsou nad, ale pod námi, můžete zkusit náročnější operaci: že se na ně díváte do boku, že „dole“ je „pod vašima ležícíma nohama a že, ač ležíte, jste vlastně vzpřímen, zády přilepen k zemi jako ke zdi. Když se mi to podaří – a není to pokaždé –, zatočí se mi hlava, podvědomě sevřu rukama trávu, abych se přidržel, a jsem v tu chvíli neskonale vděčný za gravitaci, že mě drží přilepeného k zemi jakýmsi neviditelným lepidlem, kterému dodnes nikdo pořádně nerozumí, byť ho umíme všemožně spočítat.

Svět před (o)kouzlením

Další mentální cvičení, které mě baví, je představit si pravý opak. Totiž že hvězdy jsou tam, kde se selským rozumem zdají být, totiž skutečně nad námi. A že Slunce vychází na východě a zapadá na západě, rotujíc kolem nehybné Země, která je ve středu všeho. A že Země je placatá a že jsou hvězdy, Slunce i Měsíc všechny stejně vzdálené, pohybují se po oné nebeské klenbě, jak tomu bezděky po tisíciletí věřili naše pramatky a praotcové a jejich matky a jejich otcové. A že nad tou klenbou je nebe, kam kdysi vystoupil po vzkříšení Ježíš a před ním Eliáš, a Jákob viděl, jak z něj po žebříku sestupují k nám na zem andělé.

Představuji si tu nebeskou klenbu, která podle Genesis odděluje vody od vod a kterou chtěli kdysi prorazit vysokou věží Bábel, a Boha to ohrozilo natolik, že raději lidem zmátl jazyky, aby se jim to snad nepodařilo. Představuji si také – jako pohádku –, že není žádný miliardami let tříbený vesmír, rozpínající se nepředstavitelným nádechem časoprostoru. Že nejsme pohozeni v bezvýznamném růžku naší bezvýznamné galaxie a že Mléčná dráha je opravdu jen výron mateřského mléka jistě bohyně, jak tomu věřili Řekové. Zkrátka, zkouším si občas, jen tak pro radost, představit svět ještě kouzelný, dávno před vědou, plný smyslu, náznaků, poslání, péče.

A když se mi povede, což se mi občas na chvilku, na malou chvilku opravdu povede, toto mentální cvičení, cítím se zvláštně. Tak nějak útulně. Pod dozorem. Pod smyslem. A to si pak představuji, jak náš svět protéká světem duchovním, okukován zvědavými anděly a skutečnými démony z jiných dimenzí, obojí mající o tento náš hmotný svět šílený – až nevysvětlitelný – zájem. Je to zvláštní pocit, vnímat náš svět tak, jak jej vnímali předkové jdoucí desítkami, stovkami generací před námi. Však si to zkuste sami. V létě bývá času dost.

Fantazie skutečnosti

A pak můžete zkusit, do třetice, něco úplně jiného. Skutečnost. Že ač ležíte v klidu a listí stromů kolem vás se jen mírně pohybuje v tuhosti letních vánků, že ve skutečnosti – v té
skutečné skutečnosti – pádíme vesmírem v tanci rychlostí statisíce kilometrů za hodinu, nebo za vteřinu – v těchto škálách je to jedno. A že zabíráme, celá naše Sluneční soustava, nemluvě o maličké zeměkouli, na které se udály celé naše dějiny radosti i bolesti, tak malou část reality, že je darmo, plačtivě darmo, mluvit, ba vůbec otvírat ústa, jak jsme drtivě malí. A že realita je mnohem zázračnější než zázraky a mnohem hůře představitelná – fantazie mi na to nestačí – než naše nejfantastičtější fantazie. A to je teprve polovina léta.