Zpráva Českého statistického úřadu o vývoji mezd ve druhém čtvrtletí tohoto roku musela majitelům firem způsobit silné bolesti hlavy. Reálné mzdy stouply v průměru o více než osm procent, což je druhý nejvyšší růst od prvního kvartálu 2018. Až na výjimky (finančnictví, kde je ale po IT druhá nejvyšší průměrná mzda v republice) se přidávalo víceméně všude. Průmysl, tahoun české ekonomiky a její vlajková loď, v průměru na hrubé mzdě přidal lidem 10 procent.
Ještě lépe z toho vyšla v průměru veřejná sféra, kde se přidávalo téměř o pětinu, což ekonom Lukáš Kovanda na Twitteru interpretoval jako zcela neudržitelné, neboť platy ve veřejné sféře se vyplácejí z daní sféry soukromé nebo z dluhu, což jsou jen budoucí daně sféry soukromé. A navíc státní správa tím dává „špatný příklad“, když platí líp než soukromá.
Průměrná mzda je ovšem něco jako průměrný mozek – nevypovídá o ničem. Podrobná čísla o vývoji platů a mezd tentokrát ani nenaznačují, co se bude v této oblasti dít v dalších měsících a letech. Stejně tak by bylo předčasné z čísel usuzovat, jaká jsou zaměstnání budoucnosti, případně, zda se změní struktura ekonomiky.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekKdyž začneme průmyslem, který v Česku zaměstnává až 38 procent lidí, nejvíc v unii, v něm za celý loňský rok podle statistiků přišlo o práci na 50 tisíc lidí a v letošním prvním pololetí dalších 48 tisíc. A to byli kmenoví zaměstnanci. K nim je nutné připočítat ty zahraniční najaté přes pracovní agentury. Těch začátkem roku 2020 v Česku legálně pracovalo 750 tisíc, po propouštění kvůli pandemii jich je nyní 410 tisíc. A ti chybějící brzy nepřijedou, pandemie stále dovoz levné pracovní síly silně ovlivňuje.
Letošní rychlý růst mezd se dá brát jako výsledek konkurenčního boje o zaměstnance a oživení poptávky. Tlak na dovoz zaměstnanců z Východu ovšem naznačuje, že přerod průmyslu na hi-tech výrobu, což si žádá více kvalifikovanou pracovní sílu (a ještě lépe placenou), je zatím v českých plošných podmínkách čisté sci-fi.
To samé se týká rychlého růstu mezd v pohostinství – i tady se masivně propouštělo a je těžké najít rychle po otevření ekonomiky nové zaměstnance, kteří si často našli klidnější a stabilnější práci například v maloobchodě či realitách. I to si žádalo změnu, co se týká mezd.
Zaměstnanci veřejné sféry si letos polepšili ještě víc. Hlavní důvody byly dva: za prvé odměny zdravotníkům za pandemii a za druhé pořád ještě dorovnávání platů učitelů, což je dluh z minulosti. Co se týká zdravotnictví, odměny byly jednorázové – růst mezd bezmála o 44 procent se v dalších statistikách „průměru“ bude dlouho projevovat jako vysoká základna a negativně ovlivní statistiky mezd a platů na mnoho čtvrtletí dopředu.
Pandemie, která ovlivňuje ekonomiku a životy lidí už více než 18 měsíců, zvýraznila rozdíly na pracovním trhu. A také ukázala, že povolání, jež nebyla až tak skvěle ohodnocena, jsou stejně (a možná víc) důležitá jako ta, co se primárně točí kolem peněz.
Pandemie ale rovněž ukázala slabiny systému, které „pouhé“ navýšení mezd a platů nevyrovná.
Pokud začneme u toho nejcitlivějšího, u zdravotnictví, musí se logicky člověk ptát, proč přes absolutní nasazení zdravotníků má Česko pátý největší počet mrtvých na covid-19 na světě. Pandemie (nejen vrchol, ale také například distribuce vakcín) ukázala na systémové problémy, rozdíly mezi kraji, špatnou logistiku či mizerné centrální řízení. Že by kdokoliv z této lekce vyvozoval důsledky, ovšem vidět není.
Učitelům rozhodně nelze vyčítat, že z distanční výuky vypadlo minimálně 10 tisíc dětí, které se jen těžko vrátí do školy plni znalostí ze samoučení. Rozdílný přístup škol i jednotlivých učitelů, jejž nedokázala srovnat a vylepšit ani metodika resortu školství, ovšem stojí minimálně za úvahu, jestli po celkové vlně dorovnávání platů nemá také přijít hodnocení krajů, škol i učitelů podle kvality výuky a přístupu k ní. Tím není míněno zavalení dětí a jejich rodičů úkoly či testy.
Samostatný přístup si zaslouží oblast sociální péče, dlouhodobě podfinancovaná. Pandemie udělala ze starých lidí rukojmí sociálních megaústavů, přesto jejich budování politicky vítězí dodnes.
Růst platů a mezd je přímým důsledkem pandemie. I když se říká, že peníze léčí všechno, jednorázově vyšší výplata strukturální problémy české ekonomiky i státní správy nevyřeší.
