Odchod z EU se ve střední Evropě plíživě stává volebním tématem. Do britské pasti může spadnout i Česko

Ale české volby jsou teprve před námi. Blíže než Češi mají do Cameronovy pasti nyní ve střední Evropě Poláci a Maďaři. V obou zemích je odchod z Evropské unie téma, s nímž si zahrávají čelní politici vládních stran, které vedou zásadní spory o právní stát s Evropskou komisí, protože je pro ně nevýhodné dodržovat společně sdílená pravidla sedmadvacítky. Podobně jako Davidu Cameronovi se může ale šéfovi polského vládního tábora Jaroslawu Kaczyńskému a maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi stát, že přestanou kontrolovat dynamiku nejen veřejné debaty, ale i politických procesů, které pak skončí exitovým referendem.

Je jistým paradoxem, že v dlouhodobých průzkumech – na rozdíl od Česka – je podpora členství v EU nejvyšší v Polsku a v Maďarsku. Přesto si v obou zemích vládnoucí politici pohrávají s myšlenkou odchodu, ačkoli se to z racionálního pohledu zdá jako naprostý nesmysl. Ale podobné pocity vládly třeba v Londýně před vyhlášením referenda také – jenže anglický venkov si pod vlivem (dez)infomační kampaně zastánců brexitu myslel něco jiného.

Užší vedení polské vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) muselo ve středu přijmout zvláštní prohlášení o tom, že „místo Polska je v unii a v NATO. Takový je polský národní zájem.“. Sám Kaczyński v rozhovoru s agenturou PAP naplno řekl, že žádný polexit nebude a budoucnost země je v unii. Lídři poměrně rozhádaného polského vládního tábora tak doufají, že ukončí poměrně intenzivní týden trvající veřejnou debatu o výroku místopředsedy parlamentu a PiS Ryszarda Terleckého, který členství Polska v EU zpochybnil.

Neoficiálně se ale v kuloárech vládních kabinetů začalo členství opravdu probírat. Evropská komise zatím kvůli sporu o soudní reformu neposlala miliardy eur z fondů, které mají pomoci oživit hospodářství po pandemii. Čerpání z unijního rozpočtu je do jisté míry podmíněno dodržením pravidel právního státu. Polský Ústavní soud rozvažuje žalobu premiéra Mateusze Morawieckého, v níž se domáhá rozhodnutí, zda ve věcech soudní reformy je polské právo nadřazené unijnímu.

A nejnověji se prý objevila úvaha, že odchod z EU by polské energetice umožnil nedodržovat pravidla přechodu na udržitelnější zelenou ekonomiku včetně vysoké ceny emisních povolenek. Polská ekonomika na přicházející zelenou revoluci není absolutně připravena a ve chvíli, kdy Brusel nepošle do Polska peníze kvůli sporu o právní stát, se směřování mimo unii před částí elektorátu bude snadno obhajovat.

Jedním z možných scénářů jsou předčasné volby na jaře příštího roku, v nichž bude slib referenda hrát důležitou roli. A velká část polské pravice se nápadu s referendem chopí, dostatečně motivována neporozuměním, nepochopením či nepřátelstvím, s nímž se (dle svého výkladu) v Bruselu setkává. Polexit pak už nebude jen teoretické intelektuální cvičení jako dnes, ale velmi reálná možnost.

Maďaři si myšlenku odchodu z Evropské unie otestovali ve veřejné debatě naposledy v létě. Odstartoval ji na konci července veřejnými pochybnostmi o členství ministr financí Mihály Varga, následován kolegyní vedoucí resort justice Judit Vargovou (shoda jmen). Provládní deník Magyar Nemzet pak otevřeně napsal, že přišel čas vážně zvážit možný odchod z EU, čímž se rozpoutala vášnivá debata obou rozdělených táborů maďarské politiky a společnosti. A Magyar Nemzet to v zásadě schytal zprava i zleva jako hraní si s ohněm a s tím, že členství v EU je v maďarském strategickém zájmu.

Docela to připomíná řízeně vypuštěný balonek z vládní strany, aby se otestovalo, jak budou lidé na myšlenku odchodu z unie reagovat. Členství v Evropské unii, spor o právní stát a zneužívání unijních fondů vládní věrchuškou kolem premiéra Viktora Orbána budou nepochybně důležitá témata parlamentních voleb příští rok na jaře. Do nich jde poprvé protiorbánovská opozice spojená a podle průzkumů má matematickou šanci Orbánovu stranu Fidesz porazit – a vztah k Evropě, respektive obava z huxitu, by v tom mohl hrát jistou roli. Ale zatím je příliš brzo na nějaký pevný závěr, i když lídr opozice, starosta Budapešti Gergely Karácsony, to v oné vypjaté srpnové debatě řekl poměrně jasně: „Podmínkou evropské budoucnosti Maďarska je změna vlády.“

Je tu tedy mnoho inspirací, jak se různými oklikami dostat až k otázce samotného členství v Evropské unii, které je v životním zájmu všech obyvatel Česka, včetně těch, kteří o něm pochybují. Jenže racionalita hraje v politice jen omezenou roli, mnohem důležitější bývají emoce a mocenské zájmy jednotlivců.

Andrej Babiš možná zbohatl na chytrém čerpání unijních dotací, takže bychom mohli předpokládat, že má k českému členství poměrně pozitivní vztah. Ale také už má vyděláno, a jak ukázal třeba při řízení pandemie, osudy obyčejných Čechů jsou mu poměrně ukradené. A Tomio Okamura má stranu pouze jako svůj byznysový projekt, tam už širší rozhled a obecnější zájem nečekejme vůbec.

Zdá se to sice jako poměrně teoretická a vzdálená možnost, ale při pohledu k sousedům (Polsko) a čestným sousedům (Maďarsko) je jasné, že v českých parlamentních volbách bude prostřednictvím debaty o členství v EU v sázce otázka základní orientace a prosperity Česka a všech jeho občanů.

SPD je rozumnější, o koalici s ním můžeme vyjednávat, zní z ANO

16. 9. 2021 ▪ 4 min. čtení