ČNB pořádně dupne na brzdu. S razancí, jakou nepamatujeme od roku 1997

Pohled na tehdejší ekonomiku a měnu a na dnešní realitu samozřejmě ukazuje, že jde o úplně jiné světy. Česko tehdy žilo už řadu měsíců ve stínu měnové krize a kurz koruny bylo nutné bránit. Současně probíhala ještě jedna krize, politická. Drama s dalekosáhlými dopady pro budoucnost země odstartoval skandál s financováním ODS, který tehdejší předseda strany a současně premiér Václav Klaus odmítal řešit, s čímž ale u části spolustraníků narazil a nakonec musel podat demisi. Oznámení záměru rezignovat se na veřejnost dostalo v neděli 30. listopadu 1997 krátce po půlnoci. „Po více než jedenáctihodinovém jednání výkonné rady ODS,“ ukazuje bouřlivost událostí dobová agenturní zpráva.

Politická nestabilita mladé demokracie s velice čerstvě směnitelnou měnou trhy děsila podstatně víc než dnes. „Investoři netrpělivě očekávají konec politických šarvátek,“ přečetli si tehdy čtenáři Hospodářských novin na titulní straně.

I proto hned v pondělí ČNB, vedená tehdy Josefem Tošovským, budoucím dočasným premiérem, zvýšila sazby. A to hned o 3,7 procentního bodu (úzus s předvídatelnými stupínky se ještě nezrodil). To byl až teatrální krok, který měl dalším zatraktivněním koruny zastavit odliv deviz a stabilizovat kurz. Základní sazba ČNB se tak dostala na dnes nepředstavitelných 18,50 procenta.

Poslední zářijový čtvrtek se samozřejmě nestane nic ani zdánlivě srovnatelného. Nejpravděpodobnějším scénářem nyní je, že 14denní reposazba se dostane na 1,25 procenta. Ovšem fakt, že sazby pravděpodobně poskočí nahoru hned o dva schůdky, je pozoruhodný právě proto, že to ČNB ve své moderní éře nikdy neudělala. A to ani v dobách, kdy byla inflace ještě vyšší než dnes.  

Že se nyní vrchní patro ČNB odhodlává ke změně, je znát z řady signálů. Už po posledním měnovém jednání, kde byl pro skok o 0,5 procentního bodu jen radní Vojtěch Benda, dal guvernér Jiří Rusnok najevo, že debata nebyla tak jednoznačná jako výsledek. Mnozí radní měli zjevně pro Bendovy argumenty, jimiž vysvětloval naléhavost potřeby rychlejšího utažení měnových podmínek, pochopení, ale ještě převážila opatrnost.

Následně se Rusnokova srpnová slova o tom, že „inflační nálož v ekonomice je silná“, potvrdila ještě víc, než se sám guvernér zřejmě obával. Inflace se dostala nad čtyři procenta, což je vlastně o třetinu rychlejší růst cen, než očekávala čerstvá prognóza ČNB. Nebylo to poprvé, co experti národní banky sílu „inflační nálože“ podcenili, ale že ujeli o celý procentní bod – a to za měsíc, v němž byla prognóza zveřejněna! –, signalizuje mimořádnost situace.

Co sledujeme nyní, je krizová komunikace vysvětlující, že ČNB inflaci, ač z velké části dovezenou, zkrotí. I za cenu prudšího růstu sazeb. Prozatímním vrcholem je čtvrteční vyjádření viceguvernéra Marka Mory pro agenturu Bloomberg, z něhož plyne, že je jasně pro růst sazeb, přičemž když jde o volbu mezi zvýšením o čtvrt, nebo o půl procentního bodu, má blíže k radikálnějšímu postupu.

V měnové politice je málokdy co jisté, ovšem je fakt, že Mora je na jedné lodi s guvernérem Rusnokem i s viceguvernérem Tomášem Nidetzkým. Když k nim připočteme jasného jestřába Bendu, máme většinu, kterou ještě může podpořit bývalý šéf měnové sekce Tomáš Holub.

A zářijovým skokem protiinflační tažení ČNB nekončí. Do konce roku by se sazby mohly zvýšit až o procentní bod, míní hlavní ekonom společnosti Deloitte David Marek a dodává, že „prudký ekonomický pokles při prvním lockdownu, nasyslení abnormálně vysokých úspor a následné rozmrznutí ekonomiky nemají ve své dynamice historickou obdobu“. Proto bude s velkou pravděpodobností bezprecedentní i reakce centrální banky.