Já mu snad napíšu, podivil se minulý týden premiér Andrej Babiš nad mlčenlivostí hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka. Tou dobou byl prezident Miloš Zeman už více než jeden den v nemocnici, ovšem jeho mluvčí ignoroval jakékoliv žádosti novinářů o vyjádření ke zdravotnímu stavu hlavy státu. Oficiálně se nedozvěděl nikdo nic, utrum měla i obvykle spřátelená média.

Místo komentářů k hospitalizaci prezidenta sdílel Jiří Ovčáček na svých profilech biblické žalmy a chválil papeže Františka, popřípadě se podělil o vlastní politické preference. Některé vybrané žalmy a reakce se navíc vzhledem k mlčenlivosti Hradu daly vykládat různě, třeba jako vážné obavy o zdraví Miloše Zemana. Například tehdy, když Ovčáček tweetoval, že se hlava státu setká v Lánech s předsedou vlády, „dá-li Bůh“.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Sdílnější než prezidentův mluvčí byl prakticky každý, kdo byl někdy na Hradě. Novináři získávali informace od poradce Martina Nejedlého, od předsedy vlády, anebo dokonce od bývalého ministerského předsedy Jiřího Paroubka. Ten se blýskl poznatkem, že prý hlavu státu nakládají v nemocnici do tvarohu. Všichni zmínění se však shodli, že by nemělo jít o nic vážného, zkrátka další „rekondiční pobyt“. Zpestřený tentokrát tím, že ve stejnou dobu hospitalizovali v Ústřední vojenské nemocnici také exprezidenta Václava Klause. Kdyby se setkali, byl by z toho takový neformální střešovický prezidentský summit.

Po dvou dnech se mluvčí uráčil mluvit a mezi modlitby vsunul oficiální zprávu o zdravotním stavu Miloše Zemana. Prý je kromě dlouhodobě známých obtíží v podstatě v pořádku, jenom přijímá málo tekutin a je mírně vyčerpaný. Po několikadenní plánované hospitalizaci by měl pracovní program zahájit ve středu 22. září.

Informace o zdravotním stavu jsou obecně citlivá věc, i když jde o ústavní činitele. V každém státě řeší, kolik toho veřejnosti řeknou. Ale úplné mlčení? To je vrchol ignorace a známka nekompetentnosti. K čemu je tiskový mluvčí, jehož musí přes média vybízet k práci jiný ústavní činitel? Je to neprofesionální, ať už má osobní postoj k novinářům jakýkoliv. Mluvčí má mnoho možností, jak se vyjádřit. Je jeho prací předcházet spekulacím a mylným výkladům. Má zodpovědnost nejen ve vztahu k médiím, ale také k prezidentovým voličům.

Ze začátku nechtěl potvrdit ani to, že je Miloš Zeman v nemocnici, natož aby sdělil, jestli je hospitalizace plánovaná, nebo není. I takové drobnosti svědčí o tom, jak svou úřední roli Jiří Ovčáček naplňuje. Jako by si užíval doprošování. Jestli chce šířit Písmo svaté, ať vymění Kancelář prezidenta republiky za arcibiskupský palác. V době, kdy je jeho nadřízený v nemocnici, se nemá věnovat návštěvě papeže na Slovensku. Působí pak jako rozbitý automat na žalmy anebo externista vatikánského rozhlasu. Obojí je ovšem v takové situaci k ničemu.

Ovčáčkův slabý výkon vynikne ve srovnání s mluvčími předchozích hlav států. Koneckonců, o Václavu Klausovi a jeho aktuálních potížích s vysokým tlakem toho veřejnost věděla víc než o Miloši Zemanovi. Jednoduše proto, že Klausův mluvčí Petr Macinka byl dostupný i pro kamery a poskytl přesně tolik podstatných informací, aby byla média saturována, ale přitom zůstalo relativně zachováno soukromí exprezidenta.

Není tedy překvapivé, že to Jiří Ovčáček schytával ze všech stran. Nejenom od profesionálů z oboru, ale i od běžných lidí na svých profilech anebo od politiků. Až na dvě výjimky, a ty popravdě také nejsou zrovna překvapivé. Mlčení schvalovali Vojtěch Filip z KSČM a Tomio Okamura z SPD, přičemž oba předvedli argumentační salto v duchu nejlepších tradic propagandy. Předseda komunistů prohlásil, že to není žádné zatajování, to prý dělal možná tak mluvčí Václava Havla Ladislav Špaček. Vrchní komunista si přitom jistě pamatuje, že Havlovy zdravotní problémy mohl národ sledovat skoro v přímém přenosu, zvlášť při hospitalizaci v Innsbrucku. Bylo to od Vojtěcha Filipa úplně zbytečné. Na svůj názor má jistě právo, ale realitu při tom obracet nemusí. A Tomio Okamura? Ten označil zájem médií za hyenismus. Což je opět přehnané, protože novináři nechtěli nic jiného než alespoň základní informaci, co se děje. Prezident není ve vzduchoprázdnu, má svou ústavní roli.

Ovčáčkovu praxi asi žádný novinový komentář nezmění. Tak ať si aspoň přečte, jak Ježíš uzdravil hluchoněmého: „A hned se mu otevřel sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně.“