Ničí kapitalismus životní prostředí? Aneb my, obvyklí podezřelí

Na první pohled se zdá, že takový centrálně řízený komunistický systém by měl umět být se svým životním prostředím v mnohem větší harmonii než kapitalistický výsledek milionů nikým neorganizovaných sobeckých pohnutek v chaosu demokratického kapitalismu. Komunisté se přece měli starat o společný majetek – a co je lepším příkladem společně vlastněné entity než vzduch, který všichni dýcháme? Co je lepším příkladem eráru? Vzduch, ten erár, který je erární i v té nejkapitalističtější společnosti.

Jak je možné, že komunistické země zdevastovaly svůj vlastní vzduch a půdu více než kapitalistické země? Jak je možné, že sobečtí, čistě ziskem motivovaní soukromníci ve Finsku nebo Itálii další generaci předali čistější životní prostředí než země komunistické? Jak je možné, že trvalo třicet let kapitalismu uklidit odpadky komunismu?

Vždyť by přece mělo být snadné pro centrální orgán rozhodnout, že se bude vyrábět ekologičtěji – nota bene je-li jeho cílem a posláním blaho lidu. Pro centrální plánovací komisi je přece mnohem snazší, jak obecné blaho vnímat (z čistého vzduchu, neznečištěných řek a půdy atd.), tak s tím i něco dělat (přímý příkaz, vynutitelný plán, monopol na ideologii, média i násilí a zároveň disponoval monopolizovanou politicky řízenou výrobou a dalšími totalitním nástroji). Přesto se ke svému (nejen) životnímu prostředí choval komunista ve stylu hesla po nás potopa. A to nejen u nás v Československu, ale bez výjimek v Polsku, Maďarsku, na Ukrajině, v Rusku. Není žádný komunistický systém, který by se staral o své životní prostředí zdaleka tak dobře jako nějaký průměrný kapitalistický.

Zkrátka kapitalismus se dokáže chovat lépe a slušněji ke svému životnímu prostředí (eráru) než komunista. Čína ani se sebeosvícenější totalitou neumí nebo nechce zatočit s emisemi tak, jako svobodná Evropa v chaosu národních zájmů a sobeckého kapitalismu. Životní prostředí je západní téma a zejména evropské, konkrétně severoevropské. Obava o prostředí se zrodila ze svobodné vůle, nikoli z kalkulu osvíceného komunisty.

A jistě si vzpomenete, že to byla právě ekologie, která začala s demontáží komunismu. Revoluce v roce 1989 totiž nezačala tak úplně v Praze, mezi studenty, herci a intelektuály. Jestli si vzpomenete, ještě dávno před Listopadem a kavárnou se bouřil sever Čech – a to kvůli ekologii. To „nedýchatelné“ životní prostředí ve městech vyhnalo lidi do ulic. Protest proti znečistění vzduchu se automaticky stal protestem proti režimu a ten se teprve později dostal na Národní třídu a dál, to již všichni známe. Ekologie, dá se říci, zlomila či načala vaz komunismu, co se lidu a protestů zespodu týče.

Obecně těžko říci, zda mnoho z toho, z čeho je kapitalismus podezírán, je oprávněné – už jen proto, že právě nemáme žádný jiný pořádný systém (kromě komunismu), se kterým to srovnat. Těžko říci, zda je vůbec komunismus ve své ideální podobě spravedlivější než kapitalismus, na papíře to tak na začátku možná vypadalo. Jak to skončilo při reálné aplikaci, kdy bylo nespravedlivé vše od politiky po soudy, ví snad dnes každý, včetně kovaných komunistů.

A nutno také říci, že se kapitalisté (Finové, Španělé, Švýcaři, Nizozemci… ) chovali ke svému prostředí slušněji než komunismus ještě dávno před tím, než to bylo cool. Dávno před Gretou, dávno před údajnou „zelenou módou“ se kapitalistický systém uměl omezit ve znečištění více než systémy komunistické. A to přitom při mnohem vyšší výrobě. Vzpomínáte na ty prázdné regály, nedostatkové zboží? Tak i s takto nízkou výrobou byl komunismus větším znečišťovatelem než nadvýrobní kapitalismus.