Vlivní ruští úředníci a kremelští politici ovládají v Česku nemovitosti za stovky milionů korun. Ruské zákony jim přitom vlastnictví bytů a domů v zahraničí zakazují. Mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov dokonce v květnu loňského roku prohlásil, že zejména v zemích, jako jsou Česko a Spojené státy, které jsou na ruském seznamu nepřátelských zemí, žádní vysoce postavení státní úředníci majetky nemají. Skutečnost je ale zcela jiná. Poukazuje na to například tým vězněného ruského opozičního politika Alexeje Navalného nebo nezávislý ruský aktivista Michail Maglov. 

Právě ten loni v České republice o takových nemovitostech natáčel sérii videí. Poukázal při tom na to, že původ rozsáhlých investic ruských úředníků nebo politiků do českých nemovitostí není vůbec jasný. Jde totiž o lidi, kteří celý život pracovali za tabulkové platy ve službách ruského státu a jejich majetková přiznání žádné milionové majetky nezmiňují.

Většina z odhalených „českých“ boháčů mezi ruskými úředníky má ostatně nemovitosti v Praze či Karlových Varech psané na příbuzné – většinou tchyně nebo dospělé děti. Maglov a jeho spolupracovníci v této souvislosti poukazují na to, že ani ti si ovšem na nemovitosti vydělat nemohli. 

Informace pro svou práci sbírali autoři během loňského roku. Míří přitom podobně jako Navalnyj nejen na ruské publikum, ale také občany EU. Varují, že pokud západní země nebudou kontrolovat příliv peněz ruských korupčníků, přijde spolu s nimi i korupce jako taková.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

„To video je vlastně mým první pokusem udělat něco takového. Takže uvidíme, jak to bude fungovat a kolik lidí dokážeme oslovit,“ říká Maglov, kudrnatý třicátník, který dlouho zůstával v pozadí svých projektů. Svou kariéru nezávislého vyšetřovatele (za novináře se nepovažuje) zahájil v roce 2013 po boku známého opozičního politika, někdejšího vicepremiéra ruské vlády a později zavražděného Borise Němcova.

Ten byl roku 2013 zvolen do regionálního parlamentu v Jaroslavli, městě 250 kilometrů na severovýchod od Moskvy, a pro svůj boj s místním gubernátorem a dalšími politiky potřeboval údaje o korupci. Maglov se už tehdy věnoval pátrání po korupčnících přes veřejné rejstříky. A aby Němcovovi pomohl, vytvořil novou organizaci Municipalnyj skanner, která odhalovala skryté nebo nezákonné majetky místních politiků. 

„Podařilo se toho najít poměrně hodně, jak na gubernátora, tak na jeho zástupce či třeba šéfku místního zdravotnictví,“ vzpomíná Maglov. Jenže v roce 2015 byl Němcov zavražděn pár set metrů od Kremlu. Policie dopadla vykonavatele vraždy z Čečenska, ti však nikdy neprozradili, kdo si atentát objednal. Byť (nebo právě proto) stopy vedly do okolí čečenského prezidenta Ramzana Kadyrova.

Sám Michail Maglov musel krátce po Němcovově smrti Rusko opustit. Byl vyslýchán kvůli účasti na nepovolené demonstraci, a protože si kvůli svým vyšetřováním nadělal řadu nepřátel na vysokých místech, jeho zdroje ho varovaly, že tentokrát to pokutou neskončí. Proto s manželkou a malým synem odjeli do Vilniusu.

Krátce po přestěhování do Litvy svou pozornost obrátil také na Česko, jmenovitě na Karlovy Vary. Na nápad přišel Maglov náhodou, když hledal nemovitosti jednoho regionálního poslance z Permu. „Zjistili jsme, že české rejstříky jsou poměrně otevřené a dá se s nimi pracovat. Tak jsme si řekli, že bychom mohli udělat totální prověrku Karlových Varů, protože jsme slyšeli, že Rusové vykoupili celé město. Vary jsou pro něco takového ideální, protože nejsou velké a současně je tady vysoká koncentrace lidí z bývalého Sovětského svazu,“ vysvětluje. Podle toho, co zjistil, až v polovině nemovitostí patří byty občanům postsovětských zemí, především se to týká historického centra města.

„Našli jsme ruské regionální politiky, bývalé vysoké funkcionáře státních podniků, kazachstánské politiky, rodinné příslušníky ázerbájdžánského prezidenta Ilhama Alijeva nebo poslance za ukrajinskou Stranu regionů, později svrženého prezidenta Viktora Janukovyče,“ říká Maglov. 

V loňské sérii videí, kde první díly jsou věnovány Praze a Karlovým Varům, nalezli byty a domy, jež patří třeba zastupiteli v Permském kraji Vašagarku Sarksjanovi či murmanskému zastupiteli Sergeji Vellerovi. Ten má luxusní byt v nové čtvrti Central Park na pražském Žižkově. Další zastupitel ze Sverdlovské oblasti na Uralu Alexandr Patrušev má byt v novém rezidenčním komplexu Královská vyhlídka v Karlových Varech. Formálně patří jeho dceři Anně, jíž byt daroval krátce poté, co se stala plnoletou.

„To je oblíbený trik, protože majetek zletilých dětí politici nemusí uvádět ve svém majetkovém přiznání. Tam se povinnost týká jen manželky a rodičů. Dalším oblíbeným způsobem je zapsat nemovitost na tchyni, protože ta má jiné příjmení, takže se to nedá snadno dohledat,“ vysvětluje Maglov. 

Navalného Fond boje proti korupci pak v loňském roce odhalil, že například gubernátor malé republiky Marij El na Uralu Alexandr Jevstifejev si pořídil dva byty v pražské Petrské čtvrti o celkové výměře 355 metrů čtverečních. Dohromady za 21 milionů korun. Kromě toho si koupil také byt v Karlových Varech za čtyři miliony.

Ještě více v Česku investoval poslanec parlamentu za Jednotné Rusko a především hlavní činovník moskevské radnice Vladimir Resin, který dlouhá desetiletí kontroloval výstavbu v Moskvě. Kromě 300metrového bytu v pražských Vršovicích má jeho rodina dalších 10 bytů po celé Praze v celkové hodnotě v řádu desítek milionů. HN se Resina pokusily e-mailem kontaktovat, stejně jako další ruské vlastníky českých nemovitostí, ale nikdo neodpověděl.

„Resin patřil k té první generaci, jež v novém Rusku zbohatla. Proto také investovali do nemovitostí v Česku, protože to byl ten nejzápadnější bod celého sovětského tábora, kam se mohli dostat. Dnes ti opravdu bohatí investují jinde. V Česku jsou ti, kteří nemají peníze na Švýcarsko, Velkou Británii nebo Španělsko,“ vysvětluje Maglov.

Ostatně první velký příliv ruských peněz do Karlových Varů přišel právě počátkem 90. let, kdy si zde svůj hotel koupila moskevská radnice. A Resinův šéf, tehdejší primátor Moskvy Jurij Lužkov, tu začal trávit dovolené. Jeho manželka Jelena, svého času nejbohatší Ruska, si už po jeho rezignaci na moskevské radnici, pořídila ve Varech vlastní butikový hotel.

V Karlových Varech trávil dovolené také například prezident Tatarstánu Mintimer Šajmijev a další těžké váhy ruské politiky. Hlavní éra ruských elit na západě Čech je už ale minulostí a nabídka prázdných bytů tak výrazně převyšuje poptávku.

Maglov chce podle svých slov svými videodokumenty zamezit tomu, aby se ruské korupční praktiky šířily po Evropě. „Protože se špinavými ruskými penězi přichází i korupce. Oni jsou zvyklí, že pokud je problém, tak je to otázka cen,“ říká Maglov.

Podle něho je to problém právě především pro Česko a další evropské země. „Banky mají pravidlo, že znají své klienty a vědí, odkud mají peníze. Ale ve skutečnosti to nikdo nekontroluje. Jak je jinak možné, že více než sedmdesátiletá důchodkyně má na sebe napsaných 11 bytů v Praze, když nikdy nepodnikala. Jak banka otevřela účet osmnáctileté dívce, která se najednou stala majitelkou nemovitostí za desítky milionů korun. To je váš problém, který dříve nebo později budete muset řešit. A lépe dříve než později,“ uzavírá Michail Maglov.