Radní České národní banky zvýšili úrokové sazby o tři čtvrtě procentního bodu na 1,5 procenta. Je to víc, než se všeobecně čekalo. Vzhledem k inflaci, která překročila čtyřprocentní hranici a která se má v příštím roce vyšplhat podle střízlivých odhadů k pěti a podle katastrofických scénářů až k sedmi procentům, je to ale stále málo. Jak uvedl guvernér Jiří Rusnok, teoreticky by optimální hranice úroků byla tři procenta. 

Pro srovnání, v roce 2008 se inflace dostala i přes sedm procent a maximální úroková sazba ČNB dosáhla 3,75 procenta. O rok později už do Česka dorazila světová finanční krize, která prudce srazila tempo růstu cen a úroky ČNB také klesaly rychlým tempem.

Na druhou stranu v roce 2012 ceny rostly mezi třemi a čtyřmi procenty po celý rok a centrální bankéři úrokovou sazbu v průběhu roku snížili téměř k nule. Jak se potvrdilo, očekávali deflaci, která se skutečně dostavila a proti níž nakonec centrální banka vyrazila do útoku pomocí oslabení kurzu koruny.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Teď se krize ani deflace očekávat nedají. Naopak. Svět je po pandemii nemoci covid-19 našlápnutý k růstu. Podpůrné programy v mnoha částech světa zvedly úspory obyvatel. Otevření ekonomiky přineslo podle guvernéra nebývalé inflační tlaky, a to nejen ze zahraničí, s čímž ČNB bojovat nemůže, ale také z domova. Zcela jasně uvedl, že fiskální politika generuje vysoké deficity v situaci růstu ekonomiky, který se blíží ke svému potenciálu. Což přispívá k inflačnímu prostředí, a tedy k rozhodnutí zvýšit sazby. Ministryně financí Alena Schillerová neváhala označit rozhodnutí o rychlém zvýšení úroků za školometské.

Zvýšení sazeb, se kterým v tomto rozsahu investoři nepočítali, potvrzuje, že to centrální bankéři myslí s bojem s inflací vážně a bez ohledu na to, kolik bude vláda pumpovat peněz do ekonomiky skrze schodkové rozpočty. Jsou za každou cenu odhodláni růst cen zarazit, protože se bojí, že jakákoliv prodleva by situaci zhoršila exponenciálně.

Zvýšení sazeb lze ale také chápat jako zvednutý prostředníček směrem k premiéru Andreji Babišovi a ministryni financí Aleny Schillerové, kteří centrální banku před tímto krokem veřejně a jasně varovali.

Nic z toho není dlouhodobě příznivé. Otevřená válka mezi měnovou politikou centrální banky a tou rozpočtovou, již řídí vláda, vždy vedla k ekonomické krizi, která byla hlubší a trvala podstatně déle, než kdyby obě instituce dokázaly spolupracovat. Stamiliardové schodky v době, kde ekonomika poroste rychlým tempem, nejsou opodstatněné. A přestože aktuální zvýšení úroků není nic, s čím by si ekonomika hravě neporadila, zůstává otázkou, kam až ČNB hodlá zajít. Analytici předpokládají další růst úroků v prosinci a také alespoň dvakrát v příštím roce. Podle aktuálních odhadů se má sazba vyšplhat k 2,5 procenta.

Dnešní nebývale velký krok ale také může naznačovat daleko rychlejší a větší zvyšování sazeb. Jestliže 2,5 procenta coby základ pro dluh není při pětiprocentní inflaci likvidační, překvapivé zvýšení na čtyři a víc procent by ekonomiku mohlo podrazit. Stejně jako všechny věřitele – od majitelů předražených nemovitostí až po stát, který by musel počítat se zdvojnásobením i ztrojnásobením ceny za obsluhu dluhu. A stejně jako je pro majitele hypotéky každá tisícikoruna měsíčně navíc koulí na noze, v případě státu to znamená spořit. A to včetně osekání sociální politiky, ale třeba také zdravotnictví či školství. Navíc ani maximálně možný úrok střadatele od inflace, která stále poroste, reálně neochrání.

Vzkaz centrálních bankéřů je v podstatě jasný. Když vláda ztratila rozum, oni jej nahradí. Pro všechny by ovšem bylo lepší, kdyby namísto vzájemného přetahování přišla domluva.