Premiér Andrej Babiš se ocitl ve vybrané společnosti miliardářů, světových politických vůdců, reprezentantů nadnárodních organizací a prachsprostých zločinců. Ti všichni podle zveřejněných Pandora Papers využívali služeb daňových rájů a možností, které nabízejí. Po únicích s poetickými názvy Lux Leak či Panama Papers je vlastně jediným skutečným překvapením to, že se jméno Andreje Babiše objevilo až teď.  

Neúnavný bojovník proti daňovým únikům – zmiňme například jeho plamenný projev před poslanci v květnu roku 2015, kdy všechny ujistil, že platí daně, aniž by se přiznal k offshorovým strukturám z roku 2009 – evidentně neodolal možnosti na nich ušetřit. Jak se říká, co je doma, to se počítá, a ve srovnání se zbytkem seznamu je vlastně český premiér s konstrukcí na nákup 16 nemovitostí za 400 milionů korun troškař.

Mnohaletá kauza Čapí hnízdo i vyprávění jeho známých či bývalých kolegů o tom, jak kontroluje každý halíř, ovšem dávala tušit, že pro Babiše je „každá korunka dobrá“ a že ví, že „halíře dělají talíře“. Zejména když proudí směrem k premiérovi. Abychom se ale nezapletli do nekonečného množství přísloví jako teta Kateřina v Jirotkově románu Saturnin – proč je vlastně tak zásadní zjištění, že český miliardář, aktuálně ve funkci premiéra, využil daňovou strukturu k zakrytí majetku a snížení daňové zátěže?

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Jako první se nabízí morální stránka věci, jež evidentně zemřela před vidinou ještě větších peněz než ty velké peníze, které už má premiér coby jeden z nejbohatších lidí v zemi k dispozici. Daně ovšem nemají s morálkou nic společného a daňoví poradci v podstatě nedělají nic jiného, než svým klientům radí, jak zaplatit co nejméně. Je to jejich práce, na kterou jsou náležitě hrdí.

Zlaté daňové ráje

Problém není ani v existenci daňových rájů, jež od samotného svého počátku vznikaly v chudších regionech Evropy (jako první bývá zmiňován kanton Zug ve Švýcarsku), aby nalákaly bohaté firmy a bohaté lidi na nízké či nulové daně. Daná oblast z toho naopak profituje na poplatcích. Ostatně i Monako před tím, než nabídlo svoji daňovou náruč bohatým (rezidenti byli od daní osvobozeni v roce 1869, příliv peněz ve větším začal po druhé světové válce), bylo chudou skálou ve Středozemí. 

Rozmach daňových rájů, jejich vznik ve všech koutech světa a masivní rozšíření, přišel s globalizací i digitalizací peněz. Důvod pro vznik takových oblastí je však stále stejný – poplatky za bydlení či sídlo firmy, které převýší jakýkoliv potenciální daňový výnos. Ostatně i Česko, které se ani v nejmenším neprezentuje jako daňový ráj, nabídlo na počátku milénia daňové prázdniny přímým zahraničním investicím. A vybudovalo si tak silnou průmyslovou základnu a vysoký počet pracovních míst. Současně se ale potýká s vysokým odlivem dividend.

Problém je v osobě a funkci Andreje Babiše. Jako člen vlády skládá slib věrnosti Česku. V praxi se český premiér spíš řídí vlastním heslem, a to že bude řídit stát jako firmu. Co z toho vyplývá?

Vlastník firmy sleduje co největší zájem firmy i svůj vlastní, protože se obojí prolíná. K firmě se  ale lze stavět různými způsoby. Jsou majitelé, kteří firmu rozvíjejí, budují a postupně rozšiřují a kultivují. A pak jsou ti, kdo si při růstu firmy pomáhají steroidy ve formě úvěrů, jejichž splácení je už na začátku podmíněné ideálními podmínkami. A když se firmě něco stane, seberou, co mohou, a zmizí za lepším.

Rozdávat i brát

Česká republika pod vedením Babiše je firmou na steroidech. A vůbec nejde o schodky rozpočtu, které se vymkly i představivosti starých politických matadorů a kde se „přehazují vidlemi“ desítky i stovky miliard namísto kdysi široce diskutovaných milionů. A důvodem rozhodně není jen pandemie, také před ní měl rozpočet čím dál větší problém s rostoucími výdaji při stagnujících příjmech. 

Jediný způsob, jejž Babišova administrace u výběru daní zná, je represe neboli zakleknutí. Stejně jako protivníci Agrofertu, kteří se nechtěli dobrovolně nechat pohltit, se firmy, jež se znelíbily bernímu úřadu (často šlo o ty samé společnosti), dostaly pod tlak, který by státu záviděly i vymahačské agentury. Namísto daňové politiky, jež by se dala označit jako udržitelná, je v Česku populistický mix permanentně klesajících daní a nesmyslné represe.

Premiér Andrej Babiš se etabloval jako bojovník s korupcí, který se chlubí ideálním rozpočtem a také tím, že do něj jeho firmy, které mu nepatří, přispívají nemalým dílem. A jeho voliči oceňují, že řeší problémy obyčejných lidí. Daňové výhybky jsou však přesně tím důvodem, proč je stále těžší řešit problémy obyčejných lidí a současně držet rozpočet aspoň vyrovnaný. Celá sociální politika je všude na světě postavená na příjmech z daní. A ty se tím, že firmy i jednotlivci vyhledávají oblasti s nulovým či extrémně nízkým zdaněním, snižují.

Protože při konstantním poklesu daňových příjmů a rostoucích sociálních výdajích (stárnutí populace, pandemie...) je extrémně obtížné řešit problémy obyčejných lidí a současně dosáhnout volebního vítězství, musí přijít další plošné snižování daní. V tom se schová i snížení či zrušení daní pro nejbohatší (firmy i jednotlivce), což vede k vytvoření dalšího daňového ráje nebo aspoň ráječku v některé oblasti. A k dalšímu narušení příjmů státu, které se vláda snaží vyřešit dalším růstem schodku.

Nekonečný cyklus úplatků voličům a růstu deficitního financování pak naruší krize, jež smaže výhody a výrazně zpřísní podmínky existence pro nižší a střední vrstvy, které z podmínek daňových rájů i ráječků profitují co nejméně a nejkratší dobu.

Vzkaz pro premiéra Babiše proto zní: Odklánění daní znamená méně peněz pro sociální politiku, zdravotnictví, školství či infrastrukturu. Odklánění daní destruuje celý systém. Ve chvíli, kdy se do něj pouští premiér, neexistuje žádný důvod, proč by to neměl dělat každý. Odklánění daní vede k růstu deficitu rozpočtu. Odklánění daní vede k finančním, měnovým i dluhovým krizím, které opět dopadají na nízkopříjmové skupiny obyvatel. Odklánění daní může být legální. Neznamená to ovšem, že je povinné.

Andrej Babiš využil schéma daňového ráje ještě před svým nástupem do politiky. Každým svým činem v politice dokazuje, že i dnes jedná spíš jako podnikatel než jako státník. Firma nemusí svého šéfa přežít. Země a její obyvatelé ovšem toto privilegium bohužel nemají. Stejně jako se sami nemohou přesunout do nového ráje.