Babišova drahota a projedená budoucnost schodkovým státním financováním byly klíčovými ekonomickými tématy vítězné koalice Spolu. Teď po volbách by měly obě koalice, které budou sestavovat vládu, najít shodu v tom, jak napravit ekonomiku. Cesta k vyrovnaným státním financím lemovaná nízkoinflační a rostoucí ekonomikou bude ale vyžadovat politickou a ekonomickou erudici. Pokud možno bez ideologických klapek na očích.
Podle posledních mediálních výstupů bude obnova zdevastovaného rozpočtu obtížná. Nejen kvůli ideologickým animozitám v rámci koalic. Úplně stejnou roli hrají dezinformace, které sice mohou vyhrávat volby, do politické diskuse o budoucí ekonomické politice vlády však nepatří. Že mají v aktuální debatě nezastupitelné místo, ukázala nedávná debata ekonomického experta Jana Skopečka (ODS), který je jedním z možných adeptů na ministra financí, se stávající ministryní financí Alenou Schillerovou. Soudě podle obsahu diskuse by výměna na postu ministra velké obohacení intelektuální kapacity resortu nepřinesla.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekKlišé, jimž by se měl kterýkoliv budoucí ministr financí rozhodně vyhnout, jež ale současně dodnes tvoří podstatu diskuse, jsou následující:
Za prvé je to mantra o tom, že státní zaměstnanci mají vyšší platy než ti v soukromé sféře, což má být trestuhodné selhání, které je nutné napravit. Ano, státní zaměstnanci mají v průměru víc. Nejde však o novinku, ale o stav, který platí dlouhodobě, tedy i za vlád ODS. Z minulých dat vyplývá, že nejmenší rozdíl v příjmech byl v letech 2008 a 2010, i tak ale v obou případech byly mzdy u státu zhruba o pět procentních bodů vyšší než v soukromé sféře. Vysvětlení je jednoduché: zaměstnanci veřejné sféry jsou obecně v průměru vzdělanější (patří sem učitelé, lékaři a i úředníci musí mít minimálně maturitu). Současně však také studie potvrdily, že veřejná sféra platí hůř než soukromá v případě špičkových expertů. A zároveň lehce přeplácí ty na nejnižších pozicích.
Náprava příjmové nerovnosti mezi soukromou a veřejnou sférou je samozřejmě možná, zahrnovala by ovšem nejen oblíbené snižování či zmrazení mezd úředníkům, ale třeba také celkový posun ekonomiky z montovny na úroveň světového lídra v technologiích. Na to ovšem ti, kteří volají po úsporách na platech ve veřejném sektoru, zapomínají.
Druhým klišé je permanentní opakování, že Česko je sociální stát, kde se zneužívají dávky a kde je možné získat dotaci na všechno. Ano, určitě platí, že existují plošné dotace v rozsahu, který nemá dostatečné opodstatnění v sociální politice. Pod palbou jsou tak 75procentní slevy na jízdném, proti jejichž zrušení se ohrazují nejen důchodci, ale i mladí lidé. Argument, že z rozpočtu tak utíká „pouze“ oněch šest (v běžném roce) či tři (v covidovém roce) miliardy, a tudíž nemá cenu s tím cokoliv dělat, je nesmyslný. Buď totiž chceme šetřit, nebo nechceme. Současně však platí, že podpora veřejné dopravy a znevýhodněných skupin obyvatelstva funguje všude ve vyspělém světě. A že západní svět podporuje právě tyto skupiny obyvatel třeba i návštěvou galerií zdarma, což by v českém veřejném prostoru zavánělo rovnou komunismem.
Dalším hitem je zrušení neinvestiční podpory podnikům, což by prý jedním škrtem mělo přinést 125 miliard korun. V době, kdy se automobilky, jinak páteř českého průmyslu, potýkají s nedostatkem čipů a plánují odstávky a stále ještě ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček mluví o dotacích na zaměstnanost a aktivizaci programu Antivirus, bude bezpochyby zajímavé sledovat, jak o pár týdnů později obráží fabriky nový ministr a vysvětluje jim, že nedostanou ani korunu. Z hlediska pozice země jako investičního ráje to bude „skvělý tah“.
A pak je tady nekonečné opakování, že ke zvyšování daní není žádný důvod, protože rozpočet z deficitu vyroste díky růstu ekonomiky. Jak upozorňuje sociolog Daniel Prokop, Česko má jeden z nejnižších výběrů daně z příjmů fyzických osob v Evropě, protože má nízké sazby redukované spoustou slev. Řada z těchto slev navíc není využitelná plně nízkopříjmovými skupinami obyvatel. Vedle toho jiné slevy nabízejí extrémní úlevy pro bohaté. V podstatě jsme jedinou zemí, která si říká vyspělá, kde je možné koupit dům za miliardu a neodvést žádnou daň státu. Což je unikum.
Sestavení nové vlády bude trvat. Unikající informace od politiků, o jejichž kompetenci
lze výrazně pochybovat, ovšem přinášejí deziluzi z povolebního vývoje dříve, než se vůbec ví, jaký bude mít budoucí vláda program. Všem je jasné, že po populistické politice vlády premiéra Andreje Babiše musí přijít vystřízlivění. Není ovšem nutné, aby přišlo dřív než samotný program vlády.
