Minulý pátek večer padl rekordní jackpot ve hře Euromiliony. Jediný výherce, francouzský sázející, si odnese 220 milionů eur (zhruba 5,5 miliardy korun) a do konce života už nebude muset chodit do práce. Takový sen mají spousty lidí v Česku a aktivně se snaží alespoň se mu přiblížit. Jak ukázal náš průzkum mezi čtyřmi sty respondenty, jejich představy mohou být občas nereálné. Oslovili jsme proto experty, aby poradili, jak lze se svými příjmy a výdaji rentiérství dosáhnout i bez obří výhry nebo solidního dědictví.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Jako rentiéra si lidé nejčastěji představí člověka, který dokáže žít z pasivního příjmu a nemusí chodit do práce. Nejlepším předpokladem k tomu stát se jím je samozřejmě mít už na začátku cesty nějaký investiční kapitál. Pokud má investor k dispozici milion korun a uloží ho do investic na třicet let, tak může počítat s tím, že bude po této době schopný pobírat měsíčně 30 tisíc korun bez toho, aby se jeho vybudovaný kapitál zmenšoval. Bude žít čistě z dividend nebo třeba úroků do konce života. 

Zmíněný scénář počítá se situací, kdy se roční zhodnocení portfolia pohybuje na devíti procentech a míra inflace činí ročně průměrně dvě procenta, což je na akciových trzích reálné. „Také se na to dá podívat tak, že vám stačí nechat milion korun zainvestovaný 10 let, abyste potom mohli 10 let čerpat rentu ve výši 20 tisíc korun měsíčně v dnešních cenách,“ uvádí Radim Krejčí, šéf investiční platformy Portu. Složitější je samozřejmě dosáhnout rentiérství pro lidi, kteří počáteční kapitál nemají.

Pokud si bude střadatel odkládat na investice měsíčně dva tisíce korun, pak se za třicet let dostane do stavu, kdy bude schopen pobírat rentu ve výši 30 tisíc korun, ale jen po dobu maximálně osmi let. K vybudování kapitálu, který bude schopný zařídit rentiérství na zbytek života, je třeba spořit mnohem více. Z našeho průzkumu provedeného mezi lidmi, kteří se snaží na pasivní příjem dosáhnout, vyplynulo, že takřka polovina z nich měsíčně šetří více než 14 000 korun.

Klíčové jsou vaše útraty

Cesta k rentiérství není jen o investování, ale také o řízení výdajů. Z průzkumu vyšlo, že nejčastěji se pohybují měsíční výdaje respondentů mezi 20 a 30 tisíci korunami. Více než polovina respondentů s těmito výdaji navíc patří k lidem schopným šetřit přes 14 tisíc korun měsíčně. V takové situaci se lze dostat do pozice kapitálem zajištěného rentiéra v horizontu deseti až patnácti let.  Pro představu: průměrná měsíční spotřeba na obyvatele dosáhla v Česku ve druhém čtvrtletí letošního roku na úroveň 27 236 korun. 

Naopak skoro čtvrtina respondentů má měsíční výdaje vyšší než 50 tisíc korun a zároveň čtvrtina z nich nedokáže ušetřit měsíčně více než 14 tisíc korun. Vysoké výdaje a nízké úspory mohou mít mnoho objektivních příčin, od zdravotních třeba po narození dítěte. Ekonomové nicméně upozorňují, že zcela běžným jevem je, že lidé s růstem příjmů zvyšují i své výdaje na úkor úspor.  „Většina lidí si tak sen o dostatečně vysokých pasivních příjmech neustále sune před sebou,“ uvádí Štěpán Křeček, hlavní ekonom BHS.

Z průzkumu zároveň vyplynulo, že jsou naopak i lidé, kteří dokážou vyžít s méně než 20 tisíci korunami měsíčně, přitom jejich schopnost spořit se pohybuje na částkách odpovídajících polovině jejich výdajů. Přesto si třetina z nich myslí, že je pro ně finanční nezávislost nedosažitelná, a tak svou reálnou pozici vidí až příliš negativně.  Celkově si v průzkumu osmdesát procent všech dotázaných myslí, že jsou schopni finanční nezávislosti dosáhnout.

„Z naší zkušenosti víme, že většina lidí typicky plánuje finanční nezávislost ve věku 45 až 60 let,“ uvádí Tomáš Tyl, šéf analytiků společnosti Fichtner, která se specializuje na správu investičních portfolií lidí, jejichž cílem je dosáhnout pasivního příjmu. Průměrný klient má podle Tyla k dispozici počáteční investici 800 tisíc korun a k pravidelnému měsíčnímu investování 20 tisíc korun. Cílem je zpravidla dosáhnout finanční nezávislosti za 15 let. 

Dividendy se nevyplatí

Po analýze vlastních výdajů a schopnosti šetřit je klíčové rozhodnutí, do čeho vůbec investovat. Oslovení experti se shodují, že většinu portfolia by minimálně na začátku měly tvořit akcie. Nabízí potenciálně nejvyšší výnos a zároveň s dlouhým investičním horizontem klesá riziko, že investor moc nevydělá. Experti doporučují využívat takzvaných pasivních fondů, u nichž jsou oproti aktivně spravovaným nízké poplatky. Pasivní fond je vždy navázaný na nějaké aktivum, může tak kopírovat cenový vývoj vybraného burzovního indexu nebo třeba i bitcoinu.

Nevýhodou je naopak nutnost být investičně alespoň trochu znalý, technicky zručný a mít ochotu se vzdělávat. Alternativou jsou pak aktivně řízené fondy, kdy portfolio manažeři vybírají do portfolia konkrétní akcie. Střadatel si pak v těchto fondech kupuje podíl. Příkladem aktivně řízeného fondu s prvky pasivního příjmu je fond J&T Rentier. “Fond může část výnosu klientům průběžně vyplácet, aktuálně to jsou tři procenta ročně s ambicí výplatu navyšovat.

Zbylou část příjmů fond reinvestuje,” říká portfolio manažer Martin Kujal z J&T Investiční společnosti. Zároveň uvádí, že klienti, kteří nepotřebují aktuálně hotovost, volí daňově výhodnější reinvestici místo výplaty. Kujal také uvádí, že aktuálně má fond v portfoliu mimo jiné technologické firmy IBM a Apple, producenta nápojů Coca Cola, telekomunikační firmy Orange a Deutsche Telekom. Z domácí burzy pak Komerční banku a ČEZ. Roční výnos se blíží osmi procentům.

Po vybudování dostatečného kapitálového polštáře pak experti doporučují portfolio mírně upravit.  „V portfoliu samotného rentiéra by neměly chybět akcie, dluhopisy a hotovost. První přináší dlouhodobý výnos, druhé stabilitu a hotovost je vhodný zdroj pro čerpání renty a práci s portfoliem,“ uvádí Tyl. 

Profesionální investoři také apelují na to, aby si lidé uvědomili, že být rentiérem neznamená povinnost zaměřovat se na dividendové akcie nebo třeba různé platformy fungující na principu půjček. Získávat pravidelnou rentu z portfolia lze odprodejem části akcií, čímž se realizuje výnos z růstu jejich ceny. Je to navíc daňově optimální. „Například u dividendy ve výši sedmi procent z hodnoty akcie při zdanění 15 procent posíláte hned jedno procento do státního rozpočtu. Po deseti letech máte tak o více než 10 procent méně než z akciové investice bez dividend,“ vysvětluje Martin Mašát, šéf investic v Partners.

Nakonec jednou z klíčových otázek, kterou si rentiér někdy položí, je, jestli je šťastnější, když svého cíle dosáhl. Z průzkumu vyplynulo, že si jen 55 procent lidí myslí, že získáním finanční nezávislosti se stanou šťastnějšími. Ostatní si tím nejsou vůbec jisti. Psychologické studie skutečně ukazují, že lidský mozek je nastaven tak, že si velmi rychle zvykne na novou situaci a pocit původního štěstí vyprchá. 

Chcete se naučit investovat a řídit své finance? Pak se přidejte k více než 3000 čtenářů, kteří odebírají newsletter Peníze HN