To byste tu školu museli vidět. Je na obrovském pozemku, přes který teče nějaká posvátná řeka, třídy jsou bambusové struktury bez oken, bez dveří, děti tam běhají špinavé od bahna, na velkém hřišti hrají teenageři fotbal. Když jsem se potkal s lidmi, kteří školu založili, zjistil jsem, že je to úplně jiný způsob vzdělávání,“ popisuje nadšeně Dan Frolec svou první zkušenost s Green School na Bali, kvůli které ukončil velmi úspěšnou, více než dvacetiletou kariéru v korporacích, odstěhoval se s rodinou na ostrov a skoro v padesáti začal sám zkoušet podnikat.

Existuje asi mnoho lidí, kteří si teď klepou na čelo, stejně tak jsou lidé, které lehce píchla na hrudi závist. Jak skvělé by bylo mít odvahu na to, vykašlat se na současnou lukrativní, dobře placenou pozici a začít dělat něco jiného? Možná to musíte mít v povaze, napadlo mě, když jsme si s Danem Frolcem povídali o jeho kariéře v korporátu a on začal větou: „Kariéra pro mě neexistuje. Nikdy to nebylo pro mě slovo, které bych používal nebo měl v hlavě. Pro mě byla kariéra vedlejším produktem toho, že jsem dělal, co mě baví, a neslo to dobré výsledky.“

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Hezké entrée pro následující monolog, kdy Frolec vyjmenovával, jak velmi rychle stoupal od chvíle, kdy ho po sametové revoluci jako studenta VŠE zaměstnala jako asistenta marketingová společnost Intercom, přes téměř deset let v Best Foods, které později převzal Unilever, kde byl asi nejmladším členem vedení v Česku a na Slovensku, krátkou zastávku na budování obchodního oddělení Primy až po obchodního ředitele Nike pro Česko a posléze Blízký východ v Dubaji. Jeho poslední pozicí v korporaci pak byl viceprezident pro rozvíjející se trhy v CSM  Bakery Solutions. „Začal jsem rychle stoupat nejspíše díky své otevřené mysli. Chtěl jsem vyzkoušet cokoliv, nic nebyl problém. Zadruhé to bylo díky atmosféře doby po revoluci. Příležitosti se válely na ulici a bylo jen na člověku, jestli je zvedne, nebo ne,“ zamýšlí se Frolec.

Stěhování na Bali ale původně nemělo být tak drastickým krokem mimo komfortní zónu, jak to na první pohled vypadá. Frolec si ve firmě domluvil, že pro ni bude pracovat úplně stejně, akorát z indonéského ostrova, a ne z Dubaje, na což mu jeho šéfová kývla. „Tak jsme to potvrdili škole a začali plánovat stěhování. Ona ale asi po 14 dnech odešla a s ní i ředitel. Nová CEO, se kterou jsem se navíc dobře znal z Unileveru, mi řekla, že mě potřebuje v Americe, kde mají před sebou nějaké výzvy, a ne v Asii. Já jsem ale řekl ne. Vybral jsem si život a rodinu před kariérou,“ popisuje Frolec s tím, že už dříve odmítl skvělou nabídku rozjet pobočku Nike v Rusku, protože v té době by to nebyla ideální destinace pro jeho ženu a dvě malé děti.

Plán se v tu chvíli trochu zhroutil, pro radikální změnu se přesto s rodinou rozhodl. „Možná je to tím korporátem, ale já vždy přemýšlím o tom, jak tu transformaci udělat. Rád jdu do rizika, ale zároveň se ho snažím nějakým způsobem řídit. Co všechno se může stát? Jak na to budu reagovat? Jak nejhůře to může dopadnout?“ vysvětluje Frolec, že ani nápad odjet kvůli škole pro děti na Bali a vyučovat tam nádechové potápění neboli freediving nemusí být tak šílený, jak to na první pohled vypadá. „Musel jsem si ujasnit, kolik nás bude stát rok na Bali, pokud bych nic nevydělal, jak dlouho tam v tomto případě můžeme zůstat a podobně. Důležité ale je, že musíte vědět, že vás změna baví. Určitě přinese nějaké komplikace, ale vždy vás obohatí,“ popisuje Frolec, který původně plánoval zůstat na Bali dva roky a nyní už začíná s rodinou šestý školní rok.

Začátky ale nebyly úplně jednoduché. „V tu chvíli už byly rozjeté on-line byznysy, tak jsem si řekl, že taky jeden zkusím. A že budu solopreneur, tedy že si budu všechno dělat sám, produkt, obchod, marketing… A tak vznikl ExFitt neboli Executive Fitness,“ vzpomíná Frolec.

Jde o sekvenci cvičení, která nezabere moc času ani místa. Je to kombinace jógy, pilatesu a fyzioterapie, kterou si Frolec vytvořil postupně sám, když jako manažer hodně cestoval,
neměl čas na cvičení a začala ho bolet záda.

„Je to celé strašně krásné. Mám krásný web, naučil jsem se, jak používat digitální marketing, sociální média, Mailchimp… na to všechno jsem měl předtím vždy lidi. Zjistil jsem ale, že to není tak jednoduché. Zaprvé, když má člověk firmu o jednom člověku, tak co si sám neudělá, to nemá. Zaplatilo se to, ale nevydělává to nijak extra. Měl jsem představu, že kromě toho, že mě to baví a můžu být přitom na Bali, budu také vydělávat spoustu peněz. To se zatím nevyplnilo,“ říká otevřeně Frolec. Na Bali si tak vydělává hlavně učením freedivingu a akvizičním poradenstvím. Že by se vrátil do korporátu, ale rozhodně nezvažuje.

Životní principy Dana Frolce

1. Měj na mysli, že jednoho dne zemřeš a že je to tak v pořádku.

2. Přestaň se brát (příliš) vážně.

3. Přijmi, že toho ještě spoustu nevíš. (Přečtěte si knihu Černá labuť.)

4. Vše se mění a je nestálé. Nedává smysl se nervovat kvůli věcem, které se prostě změní nebo které nemůžeš změnit.

5. Nemůžeš ovlivnit, co se ti stane, ale můžeš trénovat svou mysl a ovlivnit svou reakci na cokoliv, co se ti stane.

6. Zdravý životní styl a kondice nejsou nutné pro štěstí a spokojený život, ale velmi k němu přispívají.

7. Přátelé jsou důležití, opečovávej svá přátelství. Život bez přátel je nudný.

… více na blogu Dana Frolce.

„Nikdy neříkej nikdy, ale neumím si představit, že bych se vrátil do toho kolotoče – lítat po světě a nemít na nic čas. Přitom jsem nikdy neměl ani pocit vyhoření. Vždy jsem si dával pozor, abych dělal víceméně z 80 procent, co mě baví. Když to tak nebylo, sedl jsem si a sepsal si, co se děje. Protože vždy říkám, že buď si musí člověk zvyknout na to, že se mu něco nelíbí, nebo s tím něco udělá, nic mezi tím neexistuje,“ vysvětluje Frolec, proč ho ani po letech práce v korporacích nepřestala bavit. V určité chvíli se ale podle něj musí člověk začít více starat sám o sobe. Jíst zdravě, dobře spát, nepít moc alkoholu, dělat, co ho baví, snažit se, aby měl dobré vztahy v komunitě kolem sebe, s rodinou. „Existuje pár bodů, jak přežít svůj život. Vyvážit práci, rodinu a sám sebe. Když jednu z těch věcí potlačím, tak se to dá udělat krátkodobě, někdy to prostě ani jinak nejde, ale musí se to vyvážit. A jakmile se to nevyváží, vede to k vyhoření, nešťastným lidem nebo nemocem,“ vysvětluje Frolec, který teď chce své zkušenosti předávat i dál v rámci projektu Modern Midlife Mentors.

„Je to program pro lidi ve středním věku, jako jsem já – mně je 50. Tito lidé často něco řeší, nejsou úplně spokojení se životem a s tím, jak by měla vypadat jeho druhá polovina, a tak jsme připravili koncept, kdy chceme lidem, kteří hledají nějakou změnu, ale úplně nevědí, jak na to, pomoct,“ popisuje Frolec. Na workshopech, které by se měly konat v Česku, ale i na Bali, se budou řešit témata jako: kde jsem teď v životě, co se mi na tom líbí a co ne, co bych chtěl změnit a kde na změnu vzít energii. „Jedním z hlavních záměrů také je ukázat pracovnímu trhu, že lidé ve středním věku nejsou mimo, že mají spoustu zkušeností, často také spoustu energie a že v kombinaci s mladšími lidmi to ve firmě vytváří zdravý mix nadšení a bláznovství. Takové riskování se zkušenostmi.“

Green School

Soukromou mezinárodní školu Green School na Bali otevřeli v roce 2008 John a Cynthia Hardyovi. Inspirovali se americkým environmentalistou Alem Gorem – poté co zhlédli jeho film Nepříjemná pravda, se rozhodli vytvořit školu, která žáky povede k udržitelnosti.

Toho, že vystoupil kvůli vzdělání svých dětí ze své komfortní zóny, vůbec nelituje. „Děti měly v Dubaji skvělou mezinárodní školu, ale nedá se to srovnat, těžko se to i jen popisuje,“ září Frolec, když mluví o škole na Bali. „Myslím, že našim dětem to dalo velký rozhled o tom, co se děje ve světě. Mé dceři je 13 let a už ví, že se chce zabývat emancipací žen a rovnoprávností mužů a žen. Všechny ty děti jsou daleko sebevědomější a jsou schopné rozporovat to, co je jim řečeno. Ve škole se například učili i jógu nidra, tedy dýchání, kterým uklidní sami sebe,“ pokračuje Frolec. „Zakladatelé té školy si zkrátka řekli, že by chtěli, aby lidé, kteří ji vystudují, byli change makers neboli hybatelé změny ve společnosti. Mladí lidé, kteří rozumí sami sobě, vědí, čeho by chtěli dosáhnout a jak na to. A zároveň se snaží vše dělat tak, aby tím netrpěla planeta. A já už teď vidím, že mé děti takto přemýšlejí.“