Deset důvodů liberála, proč podporovat povinné očkování

2. Historická zkušenost. Vakcíny jsou prověřeným prostředkem v úsilí za zlepšení životních podmínek. V minulosti byla díky nim vymýcena řada chorob, které sužovaly lidstvo. Spalničky, neštovice, dětská obrna a tak dále. Díky vakcínám je život bezpečnější a v průměru delší, což těžko označit za neúspěch. Ač se proti zavedení vakcinace v historii divoce protestovalo, obavy z jejích hromadných nepředpokládaných negativních účinků se nikdy nepotvrdily. Nyní se povinně v Česku očkuje proti deseti nemocem, je to běžně přijímaná podmínka bezpečného fungování společnosti. Povinné očkování proti koronaviru by tudíž nebyla žádná revoluce, jen pokračování ve vyzkoušeném a funkčním modelu. 

3. Respekt k životům lidí. Euroamerická civilizace vychází z toho, že lidský život má nekonečnou hodnotu. V tomto se shodují liberálové s konzervativními křesťany. Společnost proto životy lidí chrání. Někdy dokonce i proti jejich vůli. Na motorkách jsou povinné přilby, v autech bezpečností pásy. Dokonce i když se člověk pokusí vyjádřit svou svobodu tak, že spáchá sebevraždu, v nemocnici ho zachraňují. Pokud budeme vycházet z toho, že život je hodnota, se kterou člověk nemá hazardovat, musíme povinnému očkování přitakat. Opačný přístup by v jistém smyslu byl podobný napomáhání k (pravda ne zcela uvědomělé) potenciální sebevraždě. 

4. Respekt k lékařům. Nízká míra proočkovanosti v Česku i jinde usnadňuje šíření nemoci a způsobuje zahlcování nemocnic. Lékaři jsou přetíženi, sestry jsou zoufalé, prakticky se nedostanou ze služby domů. Pokud chceme vyjádřit respekt k jejich práci, tedy nepovažujeme za skvělý nápad je uštvat k smrti, je dobré se nechat očkovat a snížit pravděpodobnost, že se staneme dalšími důvody zhroucení těch, kteří se snaží zachraňovat životy. 

5. Respekt k nemocným. Zahlcování nemocnic covidovými pacienty znamená, že je nutné odkládat jinou péči. Kdo potřebuje transplantaci rohovky, má smůlu, kdo čeká na operaci, která bezprostředně nezachraňuje život, může si původní datum v diáři vygumovat. To je samo o sobě ve vyspělé společnosti 21. století děsivé. Se zahlcováním  nemocnic neočkovanými lidmi se navíc zvyšuje pravděpodobnost špatných diagnóz či chyb při terapii. Řekněme to natvrdo: Proklamovaná „svoboda“ neočkovat se znamená ve skutečnosti ignorování lidí, kteří potřebují jakoukoli lékařskou péči.

6. Respekt k finančním možnostem společnosti. Dávka vakcíny proti koronaviru stojí pět set korun.  Infuze monoklonálních protilátek stokrát tolik. Týden na jednotce intenzivní péče tisíckrát tolik. Zvykli jsme si ve zdravotnictví na solidaritu, ale možnosti systému nejsou nekonečné. Je nutné si uvědomit, že odmítat očkování znamená říkat si o sponzoring od zodpovědnějších lidí.  A to není všechno. Pokud se nepodaří proočkovat naprostou většinu společnosti, budeme odsouzeni ke kolotoči únavných protikoronavirových opatření, částečných či úplných lockdownů, které likvidují individuální byznysy i veřejné rozpočty. Ekonom Daniel Münich z CERGE-EI už nyní odhaduje celkové důsledky neochoty části lidí se očkovat v řádech stovek miliard korun. Neočkovat se znamená hnát společnost do ekonomických problémů a chudoby. Chudoba znamená v důsledcích nesvobodu. Takže si to svobodomyslná společnost nemůže nechat jen tak líbit. 

7. Respekt k racionalitě. Vědecký konsenzus epidemiologů a vakcinologů zní, že očkování pomáhá. Benefity jednoznačně převažují nad riziky, a to u všech věkových skupin včetně dětí. Je samozřejmě možné to popírat, vždy se najde nějaké minoritní stanovisko, o které lze pochybnosti opřít. Je ale dobré uvážit, že v jiných oblastech zpravidla věříme expertům. Do letadla si sedáme s důvěrou, že za kniplem sedí profesionální pilot, do zubařského křesla s předpokladem, že vrtačku drží zubař, a ne například epidemiolog. To, co posunulo naši životní úroveň tam, kde je dnes, je respekt k vědecké metodě a aplikované racionalitě. Nikoli víra v konspirační teorie či přesvědčení, že infekci zažene zaříkávání či konzumace cibule. 

8. Respekt k většině. V demokracii je jistě dobré, ba klíčové, bránit práva menšin. Jenže platí to pouze tam, kde menšina nijak neovlivňuje většinu. Není například důvod nepřiznat všechna práva osobám s menšinovou sexuální orientací, protože homosexuál opravdu žádnou tradiční rodinu nerozvrátí.  Jenže v případě ne-očkování je to jinak. Menšina neočkovaných komplikuje život celé společnosti. Zvyšuje náklady na solidární zdravotní péči, zvyšuje pravděpodobnost nákazy lidí z rizikových skupin. Práva většiny na normální život v tomto případě stojí jednoznačně výš než právo antivaxerů ho komplikovat.  

9. Respekt ke svobodě. Svoboda není nic samozřejmého, je pevně svázána s odpovědností. Antivaxeři sice tvrdí, že jsou svobodomyslní, takže si nenechají nic nařizovat. Jenže ten, kdo si svobody opravdu váží, a myslí to s ní vážně, nejen pro sebe, ale i pro ostatní, ví, že pro ni něco musí udělat. Očkování je v této situaci naprostým minimem. Je nutné proto, abychom se dostali do situace, že nemoc zvládneme a vymaníme se z kolotoče nejrůznějších omezení. Ne, očkování není omezením svobody. Je její podmínkou. A když si máme vybrat, zda svobodu pro všechny, nebo hru na svobodu pro menšinu, vyhrává svoboda pro všechny.

10. Intelektuální úleva. Když se epidemie rozjížděla, psal jsem, že o nic nejde, že nemá smysl panikařit, protože se to zvládne „jako vždycky“. Příklady byly nasnadě: SARS, nemoc šílených krav, ptačí chřipka, ebola. Myslel jsem si, že obavy jsou výrazem změkčilosti západní společnosti. Totálně jsem se mýlil a stokrát jsem se za svou tehdejší pýchu omluvil čtenářům i sám sobě. Uznávám nicméně, že to nebylo snadné. Takže rozumím dnešním antivaxerům, že je pro ně těžké, i přes nezvratné důkazy, své přesvědčení přehodnotit. Proč to říkám? Proto, abych jim dal k úvaze, zda by ve finále nebylo povinné očkování dobré i pro ně. Udělalo by za spory definitivní tečku, takže by nemuseli provádět další a další intelektuální kotrmelce při obhajobě neobhájitelného. Byl by konečně klid, začali bychom normálně fungovat a mohli bychom se  zase hádat o něčem jiném. Pokud možno o něčem, kde by nebyly v sázce lidské životy.