Na začátku letošního roku uspěla americká firma Lockheed Martin s nabídkou svých moderních bitevních letounů F-35 ve Finsku. Bylo to ještě před vypuknutím války na Ukrajině, kdy běžní političtí analytici nevěnovali pozornost typům a počtům bojových letadel, tanků či děl. Jen se jim nyní jaksi v hlavě uhnízdil titulek, že Finsko má letouny F-35, jak jsem si ověřil při rozhovoru s několika kolegy ze střední Evropy na konferenci Globsec v Bratislavě minulý týden. Jenže je nemá, používá stále staré F-18. Lockheed Martin nestíhá vyrábět. Od podpisu smlouvy k dodání prvního stroje to trvá kvůli výrobní kapacitě firmy nejméně čtyři roky.
Podobně jsou politici i novináři nadšeni „výkonem“ protitankových střel Javelin nebo protiletadlových raket Stinger, kterých USA a další západní státy vyslaly do Kyjeva tisíce. Doplnit jejich zásoby bude ale podle výrobce trvat několik let. Zbraně, zvláště nové drahé a složité systémy, se nevyrábějí na sklad, ale až po podpisu smluv. Už proto, že jsou často šité na míru konkrétní objednávce.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekV Evropské unii bude příští rok díky navyšování rozpočtů k dispozici 300 miliard eur na obranu. Jenže bude problém tyto peníze rozumně utratit. Průmyslu totiž řada věcí chybí a k tomu tu jsou nejistoty ohledně dodavatelských řetězců. Při jedné z veřejných debat konference Globsec na to upozornil Jiří Šedivý, ředitel Evropské obranné agentury, která nyní právě nedostatky evropského obranného průmyslu mapuje.
Realita průmyslové výroby zbraní v západních demokraciích je jiná, než jak si ji představují politici, kteří po 24. únoru slibují spoustu peněz na obranu nebo oznamují rychlé dodávky moderních zbraní bojujícím Ukrajincům. Ti už například dávno mohli používat německé tanky Leopard 2A4 ze skladů firmy Rheinmetall nebo protiletadlové tanky Gepard (které se výborně hodí i proti pozemním cílům), které měla ve skladech zase zbrojovka KMW. Jenže tyto stroje, které mnohdy čekají více než dekádu na svoji druhou šanci, se musí „oživit“. A opět jsme u problému výrobních kapacit. Kdyby se německá vláda rozhodla poslat je už na konci února, mohli s nimi Ukrajinci už dnes bojovat. Gepardy ale dostanou v polovině července, ostatní není zatím vůbec jasné.
„Klíčová je rychlost. Je potřeba rychle určit, co je důležité, a vybudovat pro to výrobní kapacity,“ zdůraznil během stejné debaty Globsecu Thomas Kauffmann z americko-španělské firmy GDELS. Jiný manažer, šéf švédského koncernu Saab Micael Johansson, pro HN popsal, jak na jaře začali nabírat stovky nových lidí a stavět nové provozy. „Spousta armád v Evropě podporuje Ukrajince zbraněmi, které vyrábíme, takže vidíme, že budou potřebovat obnovit své zásoby, takže ano, jasně, rozšiřujeme výrobní kapacity,“ řekl Johansson. Firma, kterou vede, dodává jak bojové letouny Gripen, tak třeba protitankové střely Carl Gustaf, které jsou k vidění na Ukrajině.
Postavit novou továrnu na výrobu moderních zbraní trvá několik let. Současná situace trochu připomíná předchozí sny evropských politiků o tom, jak EU začne být – nejlépe rychle – zásadním světovým výrobcem čipů. Evropa se v minulých dekádách do velké míry zbavila průmyslové výroby jako takové. A zbrojní průmysl, který byl až do února ještě pod tlakem nových regulací ohledně kritérií udržitelnosti známých jako ESG, nebyl výjimkou.
Například výroba tanků a obrněných vozidel probíhala v Evropě ve vlnách či cyklech tak, jak přicházely nové modely, do jejichž vývoje byly vlády ochotny investovat. Tato ochota po roce 1989 zásadně klesla, takže třeba v Evropě je nyní jediná továrna, která vyrábí nové tanky – KMW v Mnichově –, na základě objednávky z Maďarska a od bundeswehru. Všichni ostatní dělají modernizaci starších modelů nebo jejich údržbu.
Je možné se také poohlédnout po nákupech jinde, u spojenců. V USA se ale průmysl začíná potýkat se stejným problémem nedostatku kapacit. Novou aktivitu vyvíjí třeba Jižní Korea. Stejně jako se z přezíraných značek Kia nebo Hyundai stala žádaná auta, totéž se může stát korejskému tanku K2 nebo houfnicím K9, které už používají Norsko a Estonsko. V Koreji byl nedávno vyjednávat například polský ministr obrany.
Jenže pokud se zvýší závislost na dodávkách odjinud, pak EU může zapomenout na plány o své silnější geopolitické roli ve světě. Bez tanků i bez čipů, nad jejichž výrobou má kontrolu, se něco takového dělá velmi těžko.
