Ve stínu Ruskem rozpoutané války na Ukrajině dostala vláda Petra Fialy kuráž a slíbila českému letectvu nejlepší možné bojové letouny. Z hlediska vojáků ideál. A vlastně i jednoduchá volba. Jiná stíhačka páté generace než F-35 Lightning ani k mání není a každá další představitelná varianta včetně pokračování s Gripeny by byla jen kompromisním řešením.

Ovšem F-35 je drahý stroj a má i vysoké provozní náklady. Což je faktor, který bude rozvoj naší armády ovlivňovat dlouhodobě. O to víc, že Česko je nejmenší ekonomikou, jaká si kdy na F-35 troufla.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Mezi zeměmi, které si od americké zbrojovky Lockheed Martin tuto stíhačku objednaly, najdeme i země s nižším nebo srovnatelným počtem obyvatel, například Norsko, Dánsko, Singapur, nově Finsko a méně lidnatý je i Izrael. Ale všechno jsou to podstatně bohatší státy, a i když mají méně obyvatel, jejich HDP vyjádřený v dolarech – jiná metrika vzhledem k nákupu ze zahraničí nedává smysl – je vyšší (v případě Finska však jen těsně).

Zátěž pro armádní rozpočet bude o to větší, že Česko si nechce pořídit jen symbolický počet nových strojů – v plánu je provozovat 24 stíhaček, tedy víc, než má dnes armáda Gripenů. V poměru k velikosti země i ekonomiky je to větší objednávka, než jakou podepsalo Polsko, jediný stát s nižším HDP na hlavu, než má Česko, který o „prvoligový“ neviditelný stíhač s unikátními schopnostmi projevil zájem. Polsko si navíc o F-35 řeklo podstatně dříve, před inflační vlnou a samozřejmě před ruským vpádem na Ukrajinu, který způsobil, že na moderní zbraně se nyní stojí fronty, a ceny to nemůže neovlivnit.

Tím vším nemá být řečeno, že si Česko „neviditelné“ F-35 nemůže dovolit. Určitě jejich nákup včetně dostatečné zásoby výzbroje naši ekonomiku nepoloží. Ostatně i Finsko si při srovnatelné úrovni absolutního ekonomického výkonu trouflo na podstatně vyšší objednávku, hned 64 kusů. A to ještě předtím, než se agresivní povaha Putinova režimu projevila naplno. Náš severní soused zase provozuje větší letectvo dlouhodobě, jeho základem je 48 stíhaček F-16 doplněných stíhacími bombardéry Su-22 a Migy-29 (které však Polsko nabídlo bojující Ukrajině) a i pozemní armádu modernizuje tempem, o kterém si naši vojáci mohou jen nechat zdát.

Jestli Česko při budování soudobé armády včetně letectva něco dlouhodobě limitovalo, tak přesvědčení politické elity, že na obraně se šetří bez velkých následků. V čerstvé paměti máme, jak vláda Andreje Babiše pod tlakem komunistů, na jejichž podpoře v klíčových otázkách včetně vlastního přežití závisela, armádě brala miliardy, které přitom už byly zahrnuty do rozpočtu a s nimiž vojáci počítali. Současně se přitom vláda ANO a ČSSD slovně hlásila k závazku zvýšit výdaje na obranu na dvě procenta HDP, samozřejmě až někdy v budoucnosti.

Ovšem i pravice uměla vojákům seškrtat kde co. Za vlády Petra Nečase došla snaha omezit výdaje na obranu tak daleko, že ministr obrany Alexandr Vondra mluvil o hrozící neschopnosti armády plnit své základní ústavní úkoly. Tendenci ubrat armádě ale měly vlastně všechny garnitury, takže podíl výdajů na obranu klesl z 2,6 procenta HDP v roce 1993 (kdy však ještě armáda povolávala a cvičila desetitisíce vojáků základní služby) na méně než procento v roce 2016 (kdy se přitom ministr financí Babiš chlubil rekordním přebytkem).

Šetřit na zbraních tedy Čechy nenutil nedostatek peněz, ale pocit, že se zas tolik nestane, když vojáci budou dál opečovávat desítky let starou techniku z časů Varšavské smlouvy a moderní zbraně budou mít jen v nepatrném množství. Otevřený ruský útok na souseda, zdůvodněný navíc absurdními záminkami, jasně ukázal, jak naivní přístup to byl.

Věřme, že lekce bude působit dlouho a vůle posílit armádu a také na to vyhradit dostatek peněz hned tak nevyprchá. Bez toho by nákup supermoderních stíhaček neměl smysl.