Mimořádná daň? Do 30 procent a kromě elektráren i pro banky. Stát by mohl získat až 90 miliard

HN: Velmi stručné. Proč?

Důvodem je, že státní rozpočet má strukturální schodek zhruba 200 miliard korun, který je potřeba vyřešit. To je zhruba 11 procent všech výdajů, tento schodek přitom nesouvisí s výdaji na covid, aktuální energetickou krizí či dalšími ekonomickými cykly. Pokud by se tedy měl odstranit vyloženě plošnými škrty, znamenalo by to plošné zkrácení všeho, včetně důchodů, o 11 procent, což je těžko představitelné a také nesmyslné. A i když půjdete logičtěji po položkách, narazíte na to, že mnohé důležité kapitoly rozpočtu jsou jen zlomkem celého strukturálního schodku, takže i jejich radikálním proškrtáním zůstanete na půli cesty. Pro představu, třeba výdaje státního rozpočtu na policii jsou 50 miliard, na vysoké školy 30.

HN: Časté rady jsou ale více seškrtat přebujelý státní aparát. To není cesta?  

Propouštění státních úředníků je oblíbená rétorika mnohých politiků. Ve státní správě je určitě co zefektivňovat, ale výdaje na platy státních úředníků jsou okolo 35 miliard korun. I po případných radikálních škrtech by zůstala otázka, kde vzít další peníze. Navíc škrty důležitých výdajů voliči zjevně nechtějí. Nezdá se, že by chtěli soukromé školy, nižší důchody nebo spoluúčast ve zdravotnictví. Vzpomeňte si, jak se před lety z pouhých 30 korun za návštěvu u lékaře stalo osudové politické téma.

HN: Bývalý ministr financí Kalousek a expremiér Topolánek pro HN nedávno napsali desatero, jak ozdravit finance. Vesměs šlo o škrty. Co na to říkáte?  

Četl jsem to, vnímám to jako politickou vizi malého a spíše dysfunkčního státu. Upřímně, v určitém směru náš stát už takový je. V kvalitě škol, od základních po univerzity, Česko zaostává a jednou z příčin jsou nízké platy pedagogů. Za covidu se také ukázalo, že jsou absolutně podfinancovány hygienické stanice. Ono desatero tedy zároveň znamená přistoupit na to, že stát bude v něčem ještě méně funkční než dnes. Přitom teď přišly další výdajové tlaky. Na očkování, na kompenzace za drahé energie, na zbrojení.

HN: Jaké standardní daně by Česko mohlo zvýšit? 

Český daňový systém, do něhož spadá i sociální a zdravotní pojistné, má velmi podivnou strukturu a říká si o koncepčnější reformu. Obsahuje řadu děr, které vybízejí k obcházení daní a pokřivují ekonomiku. Těmi hlavními jsou osvobození kapitálových zisků a výrazně nižší zdanění příjmů živnostníků ve srovnání se zaměstnanci. Zdaňuje jen málo to, co se dá zdanit efektivně – například pozemky. Ty mají z pohledu daňových úniků obrovskou výhodu, že s nimi nemůžete utéct. Nebo ekologické externality. Máme i nízkou progresivitu daní, tedy daňový systém jen minimálně zmírňuje příjmové rozdíly mezi bohatšími a chudšími. Všude na Západě jsou daně progresivnější.

HN: Takovou reformu ale vláda zatím nechce.

A navíc si v daňové oblasti dvě největší strany, tedy ODS a ANO, svázaly ruce způsobem, který aktuálně politicky znemožňuje dělat ekonomicky rozumnou daňovou politiku. Mluvím o daňovém balíčku z prosince 2020, tedy zrušení superhrubé mzdy, ekonomicky i ekologicky nezdůvodněné snížení spotřební daně z nafty a několik dalších změn. ANO a ODS do této reformy investovaly ohromný politický kapitál, proto zatím nejsou ochotné ji zpětně opravit a ekonomická realita je k tomu zatím nedonutila. 

HN: Je tou správnou a reálnou cestou zavedení daně z mimořádných zisků? 

Nyní je to určitě jedna z těch méně špatných cest, jak snížit schodek rozpočtu. A to za situace, kterou jsem právě popsal, tedy že některé politické strany nejsou ochotny přiznat svoji chybu spáchanou před dvěma lety a začít ji napravovat. Navíc principiální důvody pro daň z mimořádných zisků tu jsou. 

HN: V čem je daň z mimořádných zisků lepší než obecné zvýšení daní? 

V ekonomice máte dva druhy příjmů. Ty, které si lidé vydělali svojí prací, úsilím či investováním, a ty, které jim nějakými vnějšími, náhodnými okolnostmi spadly do klína. Pokud potřebujete vybrat peníze do rozpočtu, navíc s co nejmenším dopadem na ekonomiku, tak logicky chcete zdanit příjmy, které jsou zcela neočekávané. Další důvod je asi ještě silnější, a to že jsme v situaci mimořádného šoku kvůli cenám energií. Vláda jej chce lidem zčásti kompenzovat, schválila už výdaje v řádu desítek miliard korun, o další pomoc se hlásí firmy. Takže firmy s mimořádným příjmem by se měly podělit. Ostatně kdyby to bylo obráceně a dotyčné firmy by byly vzhledem k okolnostem ve ztrátě, šly by jistě škemrat o peníze od státu.

HN: Vládní koalice mluví o energetických firmách, ekonomové zmiňují ale i bankovnictví jako obor s mimořádnými příjmy. Jsou ještě i jiné oblasti?  

Komplexnější analýzu po jednotlivých oborech jsem neviděl, ale u bank a v energetice se ten neočekávaný šok viditelně a výrazně projevuje. Dodatečné příjmy mají díky vysokým úrokovým sazbám a cenám energií. To je ukázkově něco, co jim prostě spadlo do klína. 

HN: Petr Fiala mluvil o tom, že by se měl mimořádně dodanit jen příjem výrobců elektřiny, který mají skutečně navíc. Jak by se to mělo nejlépe udělat?  

Je třeba stanovit hranici oddělující „normální“ i „mimořádné“ zisky. Nejjednodušší je vzít minulé zisky, průměr za poslední rok, tři nebo pět let navýšený o inflaci. Může se přidat ještě třeba deset procent navíc jako určitý polštář, který by pokrýval případné očekávané vyšší zisky firmy z běžné činnosti. Zisk pod touto hranicí by se nadále danil běžnými 19 procenty. Teprve zisky nad touto hranicí jsou základem pro mimořádnou daň. Je to jednoduché a celkem administrativně nenáročné. Fakticky se jedná o progresivní daň z příjmů právnických osob.  Je ale důležité, aby s hranicí firmy nemohly manipulovat, tedy musí být určena na základě čísel, která už dnes, v době diskusí o mimořádné dani, nelze změnit. Zásadní výhoda takového mechanismu je, že sám vymizí, když mimořádné příjmy splasknou.

HN: Takže nehrozí, že vyšší zdanění vybraných sektorů zůstane už natrvalo?

Ano, s mimořádnými příjmy vyšumí i mimořádná daň, když zisky klesnou pod hranici a budou daněny standardními 19 procenty.  Což je atraktivní, na rozdíl od přístupu, kdy vláda řekne: elektrárny mají moc velké zisky, celou daň z příjmů zvyšujeme na 40 procent. V tu chvíli by danila i standardní zisky, což je z principu nežádoucí. 

HN: Národní rozpočtová rada doporučila sazbu pro mimořádnou daň 40 až 60 procent. Velká Británie, která ji také zavedla, ji určila jen na 25 procent. Co je tedy reálná sazba? 

Podle mě je reálné něco mezi 20 a 30 procenty. 

HN: Stát by mohl podle rozpočtové rady vybrat 14 až 27 miliard podle výše sazby, tedy 40 až 60 procent jen u energetiky. Jak by to bylo v případě, kdyby byla daň nižší a vztahovala by se i na banky? 

Při těchto sazbách se u bankovního sektoru a energetiky dohromady bavíme o 66 až 90 miliardách korun v prvních dvou letech.

HN: Koalice mluví jen o energetice, banky zjevně vynechala. Proti jsou i někteří ekonomové, například Jan Skopeček z ODS nebo Michal Skořepa z České spořitelny. Podle nich by mohl vzniknout nelichotivý obraz Česka, které bere peníze firmám a bankám, jakmile jsou více ziskové. Co na to říkáte?  

Logicky banky tuto daň nechtějí, takže jejich představitelé budou prezentovat nesouhlasné názory. Ale je samozřejmě férové se bavit o nevýhodách a výhodách této daně. Podle mě teď jsme v mimořádné situaci, která někomu přinesla mimořádné zisky a někomu zase mimořádné negativní dopady, které se stát snaží nějak kompenzovat. 

HN: Kritici také poukazují na to, že by si stát měl vzít větší dividendu z firmy ČEZ, kterou ovládá ze 70 procent. Nebylo by to jednodušší? 

Bylo by to asi čistší, ale neřešilo by to jistě očekávané výdaje státu na kompenzace v desítkách miliard korun. Zvažoval bych raději alternativu, zda by nebylo vhodnější, kdyby stát jako majoritní vlastník ČEZ implementoval úsporný tarif za elektřinu přímo jako obchodní rozhodnutí firmy, tj. část elektřiny prodával za nižší cenu. Obětoval by mimořádný zisk přímo u zdroje. 

HN: Nebylo by to ale právně sporné, a to vůči soukromým akcionářům ČEZ s 30 procenty? 

Tuto otázku bych přenechal právníkům. Ekonomickou logiku to ale dává díky jistotě, že by se lidem účty za elektřinu snížily přímo. Nynější konstrukce úsporného tarifu nese riziko, že stát má dotovat úsporný tarif, ale cenotvorba se nechává dál na firmách, tudíž se nemusí plně projevit v nižších účtech.