K využití současných propadů na finančních trzích má známá investorka Kateřina Zychová nabito. „Držíme v hotovosti zhruba 30 procent prostředků, ve standardních dobách je to kolem 10 procent,“ říká Zychová, která během více než patnácti let v zahraničí prošla bankami v Londýně, New Yorku, až se nakonec vrátila do Česka, kde založila investiční společnost Verdi Capital.

Válka na Ukrajině už podle ní nechává americký akciový trh chladným a všechny zajímá primárně, kdy skončí americká centrální banka se zvyšováním sazeb. Právě centrální banky se zvyšováním sazeb významně podílí na decimaci cen aktiv v letošním roce.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

V rozhovoru pro HN tak Zychová například vysvětluje, proč se investoři ve velkém zbavují akcií realitních investičních fondů nebo proč jsou zatím odolné investice do private equity (soukromých firem). Zychová a její Verdi Capital přitom sází na české farmy.

Naopak zcela skončila s investicemi do čínských a evropských akcií. „Nechceme bojovat s centrálními bankami a ještě vládami a jejich daněmi,“ říká Zychová. Zatímco v Číně s akciemi cvičí plány komunistického režimu, v Česku a v Evropě daně z takzvaných nezasloužených zisků.

HN: V médiích vás všude představují jako „vlčici z Wall Street“. Líbí se vám to vůbec?

Nevadí mi to, na začátku šlo o vtip, který určitě dobře rezonoval. Odkazuje na start mé investiční kariéry na Wall Street, kde jsem začínala ve 24 letech. A pak asi každý viděl oblíbený film Vlk z Wall Street s Leonardem DiCapriem.

HN: Ptáme se proto, zda vzpomínáte na Wall Street v dobrém? Právě v onom filmu je vyobrazená jako místo totálního nasazení a všudypřítomného stresu…

Wall Street byla výcvikový tábor, ale získané zkušenosti za to stály. Dnes už je to však jinak, tvrdost se výrazně zmírnila s tím, jak uvadá zájem pracovat pro korporace.

Investorka Kateřina Zychová

◼ Pracovala v největších investičních bankách světa JPMorgan, Credit Suisse a Goldman Sachs v Londýně a v New Yorku.

◼ Pochází z Ostravy, vystudovala ekonomii na Obchodně podnikatelské fakultě Slezské univerzity a později získala titul MBA na americkém Rochester Institute of Technology.

◼ V současnosti vede vlastní investiční firmu Verdi Capital s pobočkou v Curychu.

◼ Nyní se zaměřuje na investice do zemědělských farem a obnovitelných zdrojů.

◼ Baví ji jízda na horském kole, lyžování a skialpinismus, tenis, cestování do exotických zemí a studium jazyků.

◼ Je v dozorčí radě nadace Dejme dětem šanci a nadace Loono. Je členkou 100 Women in Finance.

HN: Můžete být konkrétnější? V čem přesně se Wall Street od 90. let změnila?

Kdo chtěl tehdy udělat kariéru a vydělávat hodně peněz, šel buď do investičních bank jako JP Morgan, nebo do konzultačních firem typu McKinsey. Mně se podařilo dostat do JP Morgan. Pracovala jsem 15 hodin denně a prakticky bez dovolené. Mladí lidé dnes mají jiné preference a korporát je neláká, raději si založí vlastní firmu nebo se zaměří na venture capital (investice do soukromých firem). Klesá poptávka po práci na Wall Street, a tak se musí tamní hráči přizpůsobovat. Dnes už není nutnost nosit formální oblečení. Dokonce je povinných 14 dní dovolené. Na Wall Street je dnes snazší se dostat.

HN: Prošla jste si i Goldman Sachs nebo Credit Suisse, než jste se vrátila do Česka, kde jste založila firmu Verdi Capital. Jak náročné je pracovat pro vás?

Kdybych chtěla po lidech pracovat 15 hodin denně, skončím za chvíli v kanceláři sama. Musela jsem polevit. Svět se změnil a myslím, že k dobrému. Pro nás pracují kreativní lidé, kteří nejsou korporátního typu. Snažím se je motivovat variabilními bonusy nebo koinvesticemi, tedy možností zhodnotit své peníze přímo v našich projektech.

HN: Jak se vám investičně v letošním turbulentním roce daří? Začněme akciemi.

Není to žádná hitparáda, neboť už od roku 2013 máme strategii long only, tedy investujeme s důrazem na růst akcií. Investice se zaměřením na poklesy jsme dělali dříve, při dluhové krizi v Evropě dobře fungovaly. Došli jsme ale k závěru, že dlouhodobě je zkrátka long only efektivnější strategie, byť zrovna letos se jí nedaří. Snad kromě energetických akcií a pár dalších výjimek klesá všechno. Co se týče výkonnosti, záleží na mandátu. Někde se pohybujeme kolem indexů, které letos ztrácejí nižší desítky procent, na druhou stranu dividendoví investoři jsou jen v mírné ztrátě. 

HN: Zaujaly nás hluboké propady realitních investičních fondů (REITs) a vy jste některé měli taktéž v portfoliích. Pořád nějaký fond držíte?

Nedržíme už ani jeden, naposledy šlo o americkou společnost Medical Properties Trust, která se zaměřuje na investice do nemovitostí pro zdravotnická zařízení. Pozici jsme zavřeli kvůli obavám, že její akcie budou trpět v důsledku negativního dopadu rostoucích úrokových sazeb. To se skutečně děje.

HN: Když se u těchto fondů podíváme do účetních závěrek, nyní je na trhu situace, že i po odečtení dluhů je hodnota jejich majetku mnohdy o desítky procent vyšší než jejich tržní kapitalizace. Jak si to vysvětlujete?

Pokud je tržní kapitalizace výrazně nižší než čisté ohodnocení majetku, trh se tím pouze snaží říct, že nebere na lehkou váhu riziko přecenění tohoto majetku směrem dolů. Koneckonců akciový trh je v tomto ohledu vždy rychlejší než účetní závěrky. Navíc REITs se také zásadně různí, co se týče rizikovosti. Pokud vlastní nemovitosti na pronájem kanceláři, hotelu nebo obchodních center, projeví se u nich ekonomické zpomalení relativně rychle. Fondy s investicemi do rezidenčních nemovitostí bývají odolnější vůči výprodejům.

HN: Plánujete současné situace využít a do nějakého takového fondu znovu vstoupit?

Pro mě jde pořád o hodně rizikový podnik a zatím nenastal správný čas. V ekonomice nedošlo k žádnému zásadnímu obratu. Jinak se obecně díky výprodejům mohou naskytnout příležitosti, kdy jsou akcie těchto fondů extrémně podhodnocené vzhledem k majetku, který drží. Něco podobného se stalo během pandemie u francouzské Unibail-Rodamco-Westfield, kde jsme viděli slevu 30 až 40 procent a podařilo se nám ji využít.

HN: Jedny z historicky nejhlubších propadů zasáhly letos dluhopisový trh. Máte nějaké, třeba i české firemní dluhopisy?

V portfoliích máme pouze dluhopis ALWYN (pod společnost spadá i česká Sazka – pozn. red.). Konkrétně s českými dluhopisy je problematické, že mají omezenou likviditu a je jich malý výběr. Máme ale selektivně dluhopisy evropských a amerických korporátů.

HN: Jak se chovají vaši klienti, když vidí, jak akciové nebo dluhopisové trhy padají?

Někteří investoři to vidí jako příležitost a likviditu doplňují. Chápou, že když se na akciových indexech vrací stav k předpandemickým úrovním, nemá smysl prodávat, ale naopak držet peníze a mít je připravené na nákupy.

HN: Jste teď více v hotovosti, když to porovnáte s běžnými dobami?

Držíme v hotovosti zhruba 30 procent prostředků, ve standardních dobách je to kolem 10 procent.

HN: Co čekáte, že se na amerických finančních trzích bude odehrávat?

Válka na Ukrajině už nemá na americký akciový trh skoro žádný vliv. Zcela klíčové je chování tamní centrální banky. Růsty a propady na akciovém trhu se točí kolem spekulací, kdy přestane Fed zvyšovat sazby nebo je začne znovu snižovat, to je onen očekávaný „pivot“, o kterém se všude mluví. Určitě bude mít vliv také politika, neboť v USA je velký tlak na to, aby penzijní fondy a manažeři fondů vydělávali. Nyní už se setkávám s obviňováním prezidenta a vlády z toho, že penzisté přišli o 30 procent úspor.

HN: Bral na vámi zmiňované faktory Fed ohledy v minulosti?

Myslím, že třeba za Donalda Trumpa byl tlak na Fed enormní. Nakonec tehdy došlo k obratu ve zvyšování sazeb a ty opět začaly od roku 2019 klesat. Mimochodem šéf Fedu Jerome Powell je republikán, jen to často lidé nevědí. Jinak samozřejmě centrální banka má být nezávislá, ale realita bývá trochu jiná.

HN: Přinesla jste nám ukázat graf amerického indexu S&P 500 doplněný o prvky technické analýzy. Co nám říká? Vy obchodujete podle techniky?

Neobchodujeme explicitně, ale trhy se technikou řídí, proto je důležité znát některé úrovně. Já mám na grafu vyznačené takzvané podpůrné úrovně (support level) například na hodnotách 3 394 a 3 300 bodů. Jakmile se index přiblíží k těmto hodnotám, musí dostat silný impulz, aby se pod ně propadl. Podobně existují i úrovně rezistence (resistence level), které je naopak těžké prorazit směrem vzhůru. V dlouhém období jsou možnosti technické analýzy omezenější, váhu naopak získávají fundamentální faktory týkající se byznysu firmy. V každém případě technika pomáhá s vhodným naskočením do trhu a jednotlivých titulů.

HN: A na které akcie v poslední době nejvíce sázíte?

Držíme tituly z defenzivních sektorů jako tabákovou British American Tobacco, která nabízí sedmiprocentní dividendu a je kvůli svému byznysu poměrně stabilní v dobách vysoké kolísavosti. Druhým příkladem je americký T-Mobile, který je tamní telekomunikační jedničkou. V poslední době jsme se svezli na ropných a těžebních společnostech jako ExxonMobil. Věříme také těžbě zemního plynu ve Spojených státech, zejména společnostem dodávajícím plyn do LNG terminálů v Texasu a Louisianě. Takovou společností je například Southwestern Energy, jejíž výkonnost je v tuto chvíli sice negativně ovlivněna zajištěním prodejních cen z doby covidu, ale díky akvizicím a tržní pozici v dodávkách do LNG terminálů se její potenciál příští rok odemkne.

HN: Má smysl dnes investovat do obnovitelných zdrojů? 

Mám zkušenosti jako privátní investor, jelikož jsme postavili větrné parky ve Finsku. Pokud jde o akcie těchto firem, neshledávám je momentálně atraktivními. Kdybych vzala například Nordex, vyrábějící větrné turbíny, má firma problémy s růstem nákladů a zpožděním dodávek. A platí to i o dalších, neboť existuje třeba velká závislost na dílech z Číny. Samostatná otázka je profitabilita těchto společností, která obecně není dobrá. Větší potenciál na výnos podle mě mají tradiční zdroje jako ropa, plyn, případně uran. Jsou podinvestované, a to v době, kdy se bez nich neobejdeme.

HN: Když jste zmínila Čínu, investujete tam ještě pořád? Nebo jste to jako někteří jiní po nedávném komunistickém sjezdu vzdala?

Když začala pandemie, investovali jsme do akcií Alibaby a inkasovali jsme pěkný zisk. Taktéž jsme ale investovali do společnosti New Oriental Education, protože firma si finančně stála skvěle a byla v zajímavém sektoru soukromého vzdělávání. V Číně rodiny ve velkém utrácejí za vzdělání svých potomků. Jenže loni čínská vláda omezila privátní doučování a to se odrazilo na výkonnosti této akcie. Tehdy jsem si řekla, že s Čínou končíme. Stejně tak jsme přestali investovat do evropských akcií.

HN: Jsou v případě Evropy důvodem kotrmelce ohledně mimořádných daní, které předvádí i česká vláda v případě energetického ČEZ?

Měla jsem akcie ČEZ čistě soukromě kvůli dividendě, ale pozici jsem zavřela, když jsem si uvědomila, že jde v podstatě o politickou investici. Podobný příběh byl ale také v případě Uniperu v Německu. Nechceme bojovat s centrálními bankami a ještě vládami a jejich daněmi. Ve Spojených státech samozřejmě vláda také firmy ovlivňuje, nedělá to ale zatím tak násilným způsobem. Globální energetický sektor ale podstatně ovlivnila třeba tím, že v letošním roce masivně uvolňuje své strategické ropné rezervy.

HN: V jednom rozhovoru pro HN jste říkala, že o pádu Lehman Brothers v roce 2008 se na Wall Street šuškalo už dva roky předtím, než k tomu došlo. O čem se šušká dnes?

Jak tam nežiji, mám bohužel už zpřetrhané kontakty. Pokud jste „in the game“, ony „walls“ jsou propustné a dostanete se k informacím dříve. Nyní jezdím alespoň do Švýcarska nebo Londýna, což jsou pořád největší evropské finanční huby, tam se dá také něco nasát. 

HN: V médiích se občas objevují zprávy o tom, že by problémy mohly vzejít z prudkého zvyšování sazeb, které mohou položit firmy, jež jsou hodně vystavené dluhu.

Překotné zvyšování sazeb určitě problémy přinese. Je třeba vnímat, že globální zadlužení se v poslední dekádě levných peněz a nízkých úrokových sazeb dramaticky zvýšilo. Co všechno se v takto zadluženém prostředí může prudkým zvyšováním sazeb rozbít, je samozřejmě těžké v tuto chvíli odhadnout. Podobně nelze předvídat, zda by situace měla stejný nebo podobný dopad jako globální krize po roce 2008. Každopádně zvyšování sazeb už způsobilo masivní dluhopisové výprodeje, což může být nebezpečné pro penzijní systém. Penzijní fondy musí přeceňovat svá dluhopisová portfolia, případně část dluhopisů nuceně odprodávat. Fondy se pak mohou dostat do výprodejové smyčky, jako jsme to viděli nedávno ve Velké Británii, což může v krajním případě položit celý penzijní systém. 

HN: Investujete také do private equity (soukromých firem), kde zatím žádná negativní smršť nepanuje. Čím si to vysvětlujete a proč jste se do byznysu pustila?

Lidé se na private equity dívají jako na alternativní investice a vnímají je bezpečněji. Už jen čistě z psychologického hlediska. Když máte firmu na akciovém trhu, vidíte každý den, jak její hodnota kolísá. To se u private equity neděje. My jsme se pustili do oboru zemědělství a začalo to náhodou. Koupili jsme biofarmu s 1900 hektary půdy v západních Čechách. A mně se to zalíbilo, neboť jsem si uvědomila, že jde o dobrý protipól jistoty právě k akciovému trhu. Jíst budeme muset vždycky. A nyní už investujeme do dalších farem.

HN: Když se řekne farma, vybavíme si z televize amerického farmáře. U nás jsou v povědomí spíš zemědělská družstva. Co přesně je česká farma, jak funguje?

Kupujeme primárně už fungující a zprivatizované farmy. Celý sektor nicméně stále neprošel modernizací a restrukturalizací, proto vidíme velké množství příležitostí. Nyní máme jednu konvenční a jednu biologickou farmu. Biologické farmy jsou více závislé na dotacích, u konvenčních farem tvoří dotace 20 procent obratu. Naším cílem je zlepšit vedení farem, odstřihnout prodělečné části byznysu, jako je třeba dnes chov prasat.

HN: Jak si stojí farmy ziskově a co vytváří hodnotu, kterou nabízíte skrze svůj nový fond investorům?

Cílem je zrekonstruovat a zefektivnit farmy, dosadit tam nové vedení a zavést nové technologie nebo efektivnější čerpání dotací na nákup techniky. Obecně však jsou farmy ziskové, pokud mají dobré řízení nebo nejsou předlužené.

HN: Ve fondu jsou nyní vložené podíly ve vámi vlastněných farmách, co to znamená?

Chci tím demonstrovat, že celému byznysu věřím a mám v něm velkou část svého jmění. Sama bych nikdy nesvěřila peníze nikomu, kdo v nabízeném fondu nemá vlastní peníze. 

HN: Kolik už máte investorů a kolik jste vybrali do fondu peněz?

Jsme v procesu fundraisingu od července. Konkrétní částky ani investory nemohu uvádět.

HN: Když se rozhodujete o koupi farmy, na základě čeho tak činíte?

Farmy jsou pořád většinou odloučené od finančního světa, proto nefunguje tradiční investiční proces, kdy se najme investiční banka, která farmu dostane na trh. Většinou proto jde o bilaterální jednání se zemědělci, takové jednání je často složitější, ale zase můžete pořídit zajímavější farmu a nemusíte se přetahovat s konkurencí.

HN: Kolik vůbec máme v Česku farem?

Přesné číslo teď z hlavy nevím, ale Česko má řádově tisíce farem. 

HN: Jaké máte plány na expanzi, kde chcete farmy kupovat? 

Nyní se zaměřujeme na západní Čechy a Vysočinu, kde už dvě farmy máme. U farem je důležité počítat s výnosy z rozsahu. Pokud máte farmy blízko sebe, můžete sdílet stroje a lidský kapitál. Máme v plánu vstup na Slovensko.

HN: Určitě se vám kvůli inflaci zvýšily náklady, jak to zvládáte?

Naštěstí se také výrazně zvýšily ceny zemědělských výstupů, například obilovin a mléka. Také máme bioplynovou stanici.

HN: Tudíž se vás pověstné kleště mezi rostoucími náklady a supermarkety neochotnými platit více za výrobky netýkají?

Do byznysu s finálním produktem jsme nakonec nešli. Ekonomicky to nevycházelo.

HN: Nebojíte se, že by v dnešních těžkých časech mohlo dojít ke krácení dotací?

Neumím si představit, že by Evropská unie výrazně krátila dotace. Kdyby se něco takového stalo, neměli bychom brzy co jíst. Evropské dotace jsou pro zemědělství klíčové. Pokud by to EU udělala, Francouzi by asi zahájili další útok na Bastilu.

Chcete dostávat investiční texty do e-mailové schránky?

Přihlaste se pravidelnému odebírání investičního newsletteru Peníze HN, kde naleznete naše původní analýzy, tipy na dobré čtení nebo glosy analytiků.

newsletter Peníze