Během jarních měsíců mohou jít na denních trzích ceny elektřiny v některých hodinách obchodování až do záporu. Většinou se jedná o nečekaně malý odběr elektřiny, zejména o svátcích a v době, kdy se nad Evropou vytvoří ideální podmínky k sušení prádla – svítí slunce a fouká vítr. Kdo v těchto hodinách elektřinu nakoupí, dostane ještě zaplaceno.

Na tyto momenty sázejí provozovatelé zařízení, která dokážou odložit využití energie v čase. Toto v současnosti zvládne řada technologií. Od elektrických kotlů přes přečerpávací vodní elektrárny až po bateriovou akumulaci či ukládání elektrické energie do vodíku. Poslední řešení je ale tou nejméně energeticky i ekonomicky výhodnou metodou. Přesto se právě ona má stát hybatelem rychlejšího rozvoje fotovoltaik a větrných elektráren. Z ní vyrobený vodík má dodat klíčovou bezemisní energii pro dekarbonizaci hůře elektrifikovatelných sektorů, například výroby cementu, surového železa, hnojiv a další průmyslové chemie nebo dálkové námořní a letecké dopravy.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Často jde o sektory, kde dnes figuruje zemní plyn. Ten jako fosilní médium způsobující klimatickou změnu bude v EU velice pravděpodobně dále znevýhodňován, a zraky všech se proto upínají k bezemisním alternativám, jako je zmiňovaný vodík. Opravdu ale může být cestou k úspěchu sázka na přebytky levné elektřiny z obnovitelných zdrojů?

Základní myšlenka se opírá o časté tvrzení, že namísto vypínání některých fotovoltaických zdrojů v důsledku nízkého odběru elektřiny bychom teoreticky mohli pomocí elektrolyzérů vyrábět vodík s nízkou cenou elektřiny během hodin přebytkové výroby. S tímto fenoménem se však zatím reálně nesetkáváme tak často, jak by se mohlo zdát. V loňském roce, kdy byly obecně ceny elektřiny mimo jakékoli srovnávací měřítko, bychom hodiny se zápornou cenou elektřiny mohli spočítat na dvou párech rukou. V roce 2021 ještě nebyla situace tak vyhrocená, ale přesto vážený průměr hodinových cen na českém vnitrodenním trhu dosahoval 97 eur/MWh, z toho 29 hodin poskytovalo zápornou cenu, 155 hodin cenu pod 20 eur/MWh a 1511 hodin cenu nižší než 50 eur/MWh.

O moc lepší obrázek přitom nepřináší ani situace v zemích s výrazně vyšším podílem výroby elektřiny ze solární a z větrné energie. V Německu, ve Francii, v Nizozemsku, Belgii či Dánsku dosahovaly hodiny se zápornou cenou v roce 2021 sotva vyšších desítek, případně mírně přes sto hodin ročně. Z celkových 8760 hodin tak jde skutečně jen o zlomek, na němž nelze stavět udržitelný obchodní model, a už vůbec ne vodíkové hospodářství. Když řešíme konkrétní projekt pro naše klienty, nesmí požadované využití maxima výkonu elektrolyzéru klesnout pod 3500 hodin ročně. Jinak by investice přestávala dávat smysl.

Cílit tedy na výrobu vodíku v časech skutečně velmi nízkých cen by proto z pohledu využití investičně náročného zařízení, jakým je elektrolyzér, mohlo být velmi nevýhodné. Pokud bychom chtěli využít veškerou elektřinu, která se v roce 2021 obchodovala na vnitrodenním trhu za cenu pod 20 eur/MWh, potřebovali bychom k tomu instalovat asi deset 50MW elektrolyzérů v celkové ceně okolo 15 miliard korun. Jejich nízké využití by prodražilo výrobu vodíku nad úroveň 1000 eur/MWh. Jakkoli se počet hodin s nízkými cenami elektřiny v důsledku dalšího rozvoje solárních a větrných zdrojů bude pravděpodobně navyšovat, pro nejbližší roky se nejeví zaměření na levné „přebytky“ jako efektivní obchodní model pro výstavbu velkého množství elektrolyzérů.

Velké navyšování množství levných hodin však nečekejme ani později. Atraktivní cenové rozdíly mezi nízkou „přebytkovou“ cenou a vysokou cenou v odběrové špičce efektivněji využívají již existující nástroje flexibility. Postupně se navíc začnou stále více zapojovat bateriové systémy pro obchodování s denní flexibilitou mnohem vhodněji vybavené, než jsou elektrolyzéry. Očekávané masivní investice do velkých fotovoltaických a větrných farem se nemohou realizovat bez zajištěné návratnosti. Velké množství nízkých či negativních cen je proto bariérou rozvoje požadovaného množství OZE.

Výroba obnovitelného vodíku bude pravděpodobně svázána mnohem více s konkrétní výrobnou obnovitelné elektřiny se stabilní dodávkou a cenou, jež bude provozovateli zdroje elektřiny garantovat rozumnou návratnost investice. Obchodní model opírající se o vyšší využití elektrolyzéru, byť s vyšší cenou, má mnohem větší šanci na profinancování než občasná výroba ve špičkách se zápornou cenou.

I tak budou rozvoj výroby a také využití vodíku zřejmě ještě dlouho primárně závislé na velmi štědrých veřejných dotacích a osobním zapálení investorů, kteří z různých důvodů akceptují ne zcela výhodné podmínky. Zemní plyn bude pravděpodobně i přes rostoucí uhlíkové náklady (povolenka EU ETS) nadále podstatně levnější než obnovitelný vodík nejen v EU, ale také celosvětově. Přestaňme proto marnit veřejné finance dotováním vodíku v nesmyslných aplikacích, jako je osobní automobilová doprava, kde je přímý elektrický pohon mnohem účinnějším dekarbonizačním nástrojem. Zvýhodněme naopak spotřebitele, kteří nahrazují vodík dnes vyráběný z fosilních zdrojů vodíkem z obnovitelné elektřiny. Tím pomůžeme jak rychlejší dekarbonizaci elektroenergetiky a průmyslu, tak nastartujeme i výrobu obnovitelného vodíku. Čas čistě komerční výroby vodíku je totiž ještě hodně daleko před námi.

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.