Cílem byznysu nesmí být jen maximalizace zisku

Odpovědnost podnikatelů a manažerů z pohledu hospodářské etiky vzrůstá

Cílem byznysu nesmí být jen maximalizace zisku

Marie Bohatá

Praha, 8. 1. 2001

Existuje zřejmá asymetrie mezi tím, jak moderní ekonomie pojednává o podnikatelských principech a morálních citech. Podnikatelské principy jsou považovány za velmi elementární (v podstatě omezeny na maximalizaci zisku), ale široce rozšířené a pokrývající všechny ekonomické transakce. Morální city jsou sice chápány jako velmi komplexní (zahrnující různé typy etických systémů), ale předpokládá se, že přinejmenším v ekonomických záležitostech je jejich působnost úzce vymezena. Ve skutečnosti jsme však svědky kombinované role podnikatelských principů a morálních citů, jež se projevuje ve společenských konvencích a normách. Ekonomický život je součástí života společenského a nemůže být pochopen odděleně od zvyklostí a morálky společnosti, v níž se uskutečňuje. Jinými slovy - kultura v mnoha směrech formuje všechny stránky lidského chování včetně chování ekonomického.

Princip svobodného trhu znamená, že velkou část ekonomického života představují dobrovolné ekonomické transakce mezi aktéry na trhu. Analýzy ekonomických systémů často přikládají velmi malou pozornost či dokonce přehlížejí problém motivace. Bylo by přílišným zúžením problému považovat za jedinou hnací sílu moderní ekonomie vlastní zájem (self-interest). Ten je podstatou vysvětlení směny zboží, ale nepostačuje pro směnu statků veřejných. Tak např. přijetí určitého ujednání při dohadování o mzdách nebo při partnerství v podnikání může vyžadovat četná vyjednávání různého charakteru. Kromě toho ne všechny ekonomické činnosti mají povahu směny. Stejně důležitými jsou výroba a rozdělování, v nichž ekonomické odůvodňování a podnikatelské principy mohou nabývat mnohem širší podoby. Navíc existuje vazba mezi motivací a cíli ekonomického chování.

Svoboda volby

Základní mocí, jež je svěřována jednotlivcům, skupinám či organizacím, je moc veřejná. Etický ideál vyžaduje, aby tato moc byla vykonávána v nejlepším zájmu a ku prospěchu nebo pro blaho těch, kteří jsou dotčeni přijatými rozhodnutími a jednáním. S ohledem na postavení jednotlivce nebo organizace může být moc vykonávána nad různými skupinami a na různých úrovních.

Hlavní institucionální změnou v nových tržních ekonomikách je změna vlastnických práv, která je provázena vznikem komplexních smluvních vztahů. Svoboda volby nových ekonomických aktérů vstupovat do smluvních vztahů s jinými aktéry nahrazuje dřívější vnucené hierarchické řízení s žádnou nebo jen velmi omezenou volbou. Následně se vynořují problémy spojené s odpovědností nových aktérů. Velmi vágní koncept kolektivní odpovědnosti, která dominovala v předchozím režimu, nedovoloval definovat konkrétní nositele této odpovědnosti. Důsledkem toho je málo vyvinutý přirozený cit pro individuální odpovědnost. Mnozí z nových aktérů snadno přijímají nově získaná práva a prosazují své zájmy, ale nepřijímají odpovědnost, jež z těchto práv vyplývá.

Jiným faktorem významně ovlivňujícím výkon veřejné moci je informační asymetrie. Namísto symetrie v omezeném přístupu k informacím (s výjimkou politické/ekonomické elity) se šíří informační asymetrie. Vzniká vážný problém obchodování s informacemi (insider trading). V tomto kontextu lze také chápat problém střetu zájmů a velmi nízkou citlivost naší společnosti vůči tomuto jevu ve srovnání se Západem.

Osvícené chápání vlastního zájmu

Odpovědnost firmy je třeba posuzovat ve vazbě na její charakter. Názorové spektrum reprezentují tři možná pojetí: Firma je pouze legální entita a nemá žádnou morální odpovědnost, nebo: Firma je morální subjekt, protože je tvořena lidmi, a naposledy: Firma je morální aktér, což je méně než subjekt, protože vzniká k určitému omezenému účelu a nemůže mít tedy stejnou morální odpovědnost jako lidský jedinec. V teorii podnikatelské etiky převažuje názor třetí.

Ačkoliv kapitalismus se jeví jako nejlepší způsob jak organizovat hospodářskou činnost, neexistuje shoda, pokud jde o účel kapitalistických podnikatelských organizací. Velmi rozšířený je názor, že jediným cílem byznysu je maximalizovat zisk podílníků.

Proti tomuto pojetí stojí především teorie "zainteresovaných stran", která požaduje, aby management usiloval o harmonizaci vztahů ke všem těmto stranám. Hlavními argumenty proti uplatňování postojů širší odpovědnosti byznysu jsou problém rozporných cílů (maximalizace zisku a služba veřejnosti), možnost konkurenčního znevýhodnění v důsledku eticky motivovaných aktivit a otázky, jsou-li tyto aktivity fair vůči vlastníkovi, jsou-li vůbec legitimní a kdo je k nim kompetentní.

Argumenty pro zdůrazňují proměny ve vnímání byznysu veřejností, osvícené chápání vlastního zájmu, snahu vyhnout se vládním zásahům a potřebu vyžadovat rostoucí moc byznysu jeho odpovědnou seberegulací.

Firma = dobrý občan

Především velké korporace dnes jasně pociťují, že otázkou už není, zda byznys má společenskou odpovědnost, ale identifikace této odpovědnosti pro podnikání všeobecně a pro jednotlivou firmu konkrétně.

Termín společenská odpovědnost obvykle zastřešuje odpovědnost ekonomickou, sociální a ekologickou. K operacionalizaci tohoto obecného konceptu slouží např. vymezení tří úrovní: dodržování minimálních etických požadavků, pozitivní závazky jdoucí nad toto minimum a aspirace na etické ideály.

Přijmeme-li širší chápání odpovědnosti firmy, je třeba konstatovat, že společenská odpovědnost musí být v co největším rozsahu zakomponována do manažerských struktur a procesů dané firmy (korporace), firemní politika musí pokrývat všechny okruhy společenské odpovědnosti a jednání společnosti musí vyjadřovat pochopení těchto záležitostí a ochotu pomáhat při řešení sociálních problémů. Musí být naplňována reputace firmy jako "dobrého občana". To vše začíná odhodláním vrcholového managementu a toto odhodlání se šíří celou firmou na všech jejích úrovních.

Autorka je předsedkyní Českého statistického úřadu