Nové předpisy pro čištění odpadních vod mohou stát Česko stovky miliard

Citelné zpřísnění pravidel čeká v následujících letech čistírny městských odpadních vod. Nová evropská směrnice mimo jiné zavádí vyšší nároky na odstraňování mikropolutantů, jako jsou zbytky léčiv nebo kosmetických přípravků, rozšiřuje povinnost kanalizace i na menší obce od tisíce obyvatel a požaduje, aby čistírny využívaly obnovitelné zdroje energie.

V následujících dvou letech se bude pracovat na implementaci těchto předpisů do české legislativy a výsledné požadavky mohou obnášet nemalé investice do infrastruktury. V debatě Hospodářských novin to potvrdili zástupci vodohospodářských a poradenských firem i ministerstva životního prostředí. „Prostor, jak to pojmout, je velmi široký a skutečně bude záležet na tom, jak si to Česká republika nastaví,“ uvedl technický ředitel společnosti Čevak Jiří Lipold.

Podle studie oborového sdružení Sovak by v případě nejpřísnějších požadavků mohly celkové náklady na úpravy čistíren přesáhnout v příštích dvaceti letech 400 miliard korun. „To je ale nejextrémnější scénář, který doufáme, že nenastane. Zatím jsme ve stadiu, kdy čekáme, jak se k tomu budoucí zákonodárci postaví,“ dodal Lipold.

Podle experta z konzultační společnosti DHI Petra Dolejše je směrnice ambiciózní a může být velkou výzvou k využití nejnovějších znalostí v oboru vodohospodářských technologií, které se dnes vyvíjí na vysokých školách. „Možná nám v této oblasti budou v příštích desetiletích scházet lidské zdroje,“ upozornil Dolejš. Nová směrnice zpřísňuje například limity pro obsah dusíku a fosforu ve vodě, což se dotkne asi 140 čistíren pro více než 10 tisíc ekvivalentních obyvatel. „U některých to bude vyžadovat stavební úpravy, jiné to třeba vyřeší jen novým vybavením, ale všechny se budou muset nějakým způsobem optimalizovat,“ dodal Dolejš.

Domácí čistírny se obecním nevyrovnají

Při rozšiřování svého technologického vybavení mohou vlastníci vodohospodářských objektů narazit i na problémy s pozemky. „Čistírny odpadních vod mnohdy nemají územní rezervu,“ varoval v debatě Stanislav Hanák ze společnosti Sweco. S obavami reagoval také na budoucí povinnost vybudování kanalizace u obcí od jednoho tisíce obyvatel. Dosud tato povinnost platila pro dvoutisícové a větší obce. „Často se jedná o lokality, které mají roztroušenou zástavbu, což je pro vybudování kanalizace složitější a investiční náklady jsou vyšší,“ podotkl Hanák. Opatření nicméně považuje za správné, mimo jiné s ohledem na to, že obecní čistírna odpadních vod funguje významně lépe než individuální domovní čističky.

Změna se v praxi dotkne několika stovek obcí. „Většina lokalit s počtem obyvatel mezi jedním a dvěma tisíci už v současné době kanalizovaná je,“ připomněl Lipold. Čistírny na těchto místech vznikly z vlastní iniciativy obecních zastupitelstev a obyvatel, kteří nechtěli pouštět splašky do svých potoků a řek.

Energetická soběstačnost jako výzva

Jedním z dalších témat nové směrnice je odpovědnost za znečištění vody zbytky léčiv. Evropská komise chce tuto odpovědnost přenést na výrobce a požaduje po farmaceutických firmách, aby hradily 80 procent investičních nákladů spojených s odstraňováním těchto látek z vody. „Směrnice v tomto případě zavedla obecný rámec a ponechala zákonodárcům členských zemí poměrně velkou volnost,“ objasnil ředitel odboru odpadních vod ministerstva životního prostředí Martin Pták. To je podle něj problematické především proto, že farmaceutický průmysl je významným hráčem na trhu a rozhodnutí zatížit ho těmito závazky může mít závažný dopad na ceny léků. „Celou záležitost diskutujeme s kolegy z ministerstva zdravotnictví i ministerstvem zemědělství. Objevují se i žaloby na Evropskou komisi kvůli tomuto článku,“ dodal Pták.

Technicky je odstraňování zbytků léčiv z odpadních vod možné, ale náročné a velmi drahé. Podobně složité je i čištění vody od takzvaných věčných chemikálií, které se do životního prostředí dostávají z voděodolných textilií, nepřilnavých materiálů a dalších materiálů. I v tomto případě existují technologická řešení, která ovšem představují obrovské investiční i provozní náklady.

Výzvou bude pro čistírny také požadavek na energetickou soběstačnost do roku 2045. „Příjemně mě překvapilo, že někteří provozovatelé to už před pár lety brali jako výzvu,“ poznamenal Pták, který si uvědomuje, že fotovoltaické panely, tepelná čerpadla nebo bioplynové stanice s sebou nesou další nároky na finance a prostor. „Zároveň je trochu paradox, že na jedné straně zvyšujeme požadavky na čištění a na druhé straně chceme energetickou neutralitu,“ dodal.

Energetické soběstačnosti snáze dosáhnou větší čistírny. „Některé mohou být dokonce přebytkové,“ poukázal Lipold. Ty by v celkové bilanci mohly nakonec zajistit energetickou neutralitu pro celé odvětví.

Partnery debaty jsou: DHI, ČEVAK a SWECO