České vody mají dobrou kvalitu. Pokud vyřešíme malé čistírny, bude z velké části vyhráno

Jak se po letošním suchém létě změnil stav českých řek a co to znamená pro podzemní vodu?

Začátek léta přinesl tropické teploty a málo srážek, což vedlo k dlouhodobému suchu hlavně na Vysočině, v západních Čechách a na jižní Moravě. Situaci na Vltavě se dařilo částečně řešit díky manipulacím na vodních nádržích, ale v některých obcích jižní Moravy, závislých na místních studnách, došlo k problémům se zásobováním.

Konec léta byl naopak na srážky příznivý, a tak se stav povrchových vod i mělkých podzemních zdrojů zlepšil. U hlubších podzemních vod ale dlouhodobě vidíme pokles hladiny – a ten bude vlivem oteplování a změny klimatu pravděpodobně pokračovat i v příštích desetiletích. Okamžitá dostupnost pitné i užitkové vody se bez přijatých opatření stane v některých místech republiky a sektorech hospodářství problematická a dlouhodobě nespolehlivá.

Ať naprší a neuschne. Ve státních lesích se budují tůně, mokřady a nádrže za více než 300 milionů ročně

25. 9. 2025 ▪ 5 min. čtení

Změnila se v posledních letech kvalita českých řek a podzemních vod?

Kvalita povrchové vody se od 90. let změnila výrazně k lepšímu. Většina měrných profilů vykázala pokles z páté a čtvrté třídy na třetí až druhou. Třeba koupat se v českých řekách můžeme téměř kdekoliv bez obav. Nejvyšší kvalitu nicméně české řeky vykázaly kolem roku 2018, od té doby pozorujeme opět mírné zhoršení zejména proto, že ustrnul nebo spíše se ani nerozběhl proces intenzifikace čistíren odpadních vod u nejmenších obcí do 2000 obyvatel, což v souvislosti s častějšími suchy a nižší ředicí schopností toků vedlo k mírnému nárůstu znečištění.

U podzemních vod, zejména těch hlubších, kde je voda přirozeně filtrována horninovým prostředím, se její kvalita dlouhodobě drží na velmi vysoké úrovni, problémy byly v posledních deseti letech zaznamenány zejména na mělkých zvodních v souvislosti s úbytkem jejich vydatnosti či vyschnutím, kde se pak po jejich opětovném zavodnění u některých změnila kvalita vody k horšímu nebo byla výrazněji proměnná v čase.

Které řeky nebo oblasti v Česku vás z hlediska kvality vody aktuálně znepokojují nejvíc?

Vodní toky pod průmyslovými centry jako třeba řeka Bílina nebo Olše na Ostravsku díky intenzifikaci čištění průmyslových odpadních vod jsou dnes z pohledu úniku chemických látek téměř bezproblémové. Největším problémem tak zůstává komunální znečištění na malých tocích s nízkou ředicí schopností. Tam, kde mají obce staré čistírny odpadních vod, které neprošly intenzifikací, protože si to obec z rozpočtu nemůže dovolit.

Další problémy kromě klimatické změny, která snižuje ředicí schopnost toků, přináší i extrémní počasí. Přívalové vody jsou kvůli ochraně čistíren častěji odlehčovány do vodotečí, kam přinášejí organické znečištění a pevné látky. Přibývají i takzvané mikropolutanty – zbytky hormonů, farmak či perzistentních látek, se kterými si neporadí ani moderní čistírny. Řešením bude nově zaváděné kvartérní čištění, na něž tlačí Evropská komise. V tomto ohledu se blýská na lepší časy.

Jak sucha a extrémní jevy posledních let ovlivňují řeky, podzemní zásoby a dostupnost pitné vody pro české domácnosti, průmysl či zemědělství?

České domácnosti se výpadků v dodávkách pitné vody, pokud jsou napojeny na kapacitní skupinové vodovody, nemusí obávat, a to ani do budoucna. Zdroje vody jsou pro vodovodní soustavy dostatečně zabezpečeny a do budoucna je v plánu je nadále posilovat, například budováním účelových nádrží na hájených lokalitách pro akumulaci povrchových vod. Problémy ale mohou nastat u jistých sektorů hospodářství se zásobením užitkovou vodou, například vodou chladicí pro tepelné elektrárny nebo některé na vodu náročné provozy. Je proto potřeba s dostatečným předstihem zvyšovat zásoby vody v povodí, protože jediným podstatným zdrojem pro zásobování vodou jsou srážky. Jako optimální se jeví budování menších až středních nádrží na LAPV (území chráněné pro akumulaci povrchových vod – pozn. red.) v místech s dlouhodobě pasivní vodní bilancí, doplněné o změny v krajině a způsobu hospodaření na zemědělské a lesní půdě, vedoucí ke zpomalení odtoku vody a snížení eroze. To pomůže bonitě krajiny jako takové, voda v nádržích zase uspokojí nároky člověka, který je její nedílnou součástí.

Dále platí obecné pravidlo, že dává smysl napojit se na centrální zásobování vodou tam, kde je doposud využíván nějaký lokální zdroj podzemní vody. Voda tím pro obyvatele takových obcí sice výrazně podraží, nicméně ji budou mít po celý rok bez ohledu na extrémy počasí a vždy v požadované a zaručené kvalitě.

Jakým způsobem dnes VÚV sleduje kvalitu a stav povrchových a podzemních vod? Co nám tato data napovědí o trendech a rizicích?

Kvalitu povrchových vod sleduje ČHMÚ pro podniky Povodí v rámci měsíčního monitoringu na vybraných profilech říční sítě, což jsou desítky míst v Česku. Z měsíčních a ročních dat se dají vysledovat trendy, o kterých už jsem mluvil. Kvalita podzemních vod se sleduje mnohem méně, zejména tam, kde se surová podzemní voda odebírá pro úpravu na vodu pitnou. Riziko znečištění zdroje vody, ať už povrchového nebo následně podzemního, je tu vždy, a to v důsledku havárie, lidského faktoru a podobně.

Nejpokročilejším systémem je sledovat kvalitu vody v řece v rámci nepřetržitého online monitoringu, kde za nás kvalitu vody ve specializovaných stanicích hlídají drobné organismy z řádu perlooček. Jejich reakce na znečištění je mnohem rychlejší než například u pstruhů, kteří se využívají ve vodárnách. Jakmile „narazí“ na nějaké znečištění, začnou se hýbat jinak, než je jejich zvykem nebo se přestanou hýbat úplně a tuto změnu okamžitě zaznamená varovný software. Ten zašle automaticky varování na všechna důležitá čísla, aby se včas přijatými opatřeními zamezilo dalšímu šíření znečištění, a zároveň se odebere větší množství vody pro následný rozbor, který určí znečišťující látku bez jakéhokoliv rozporu nebo rizika pozdního odběru, což se stalo na řece Bečvě. A právě na této řece dnes jediná taková stanice z provenience VÚV TGM funguje. Ale aby systém dobře a nezávisle fungoval, byly by jich potřeba desítky.

Jaké hlavní faktory ovlivňují kvalitu pitné vody z českých řek a studní?

U řek je tomu vypouštění z čistíren odpadních vod, extremita počasí, tedy nízké průtoky s malou ředicí schopností nebo intenzivní srážky, kdy jsou přeplněné kanalizace odlehčovány do vodních toků. Dále teplota vody, množství sinic ve vodě, rychlé změny tlaku vzduchu, které mohou ve vzájemné kombinaci během noci vyvázat kyslík z vody, zejména u té stojaté, třeba v rybnících.

U studní musíme počítat s bakteriálním znečištěním ze starších kanalizací, případně polohy blízko hnojišť, zemědělské půdy, zemědělských podniků, dále s přítomností zvýšených dusičnanů, někdy i zákalu nebo přítomností kovů, hlavně železa a manganu, které ovlivňují chuť vody. Někde lze zjistit přítomnost radonu. Obce to řeší třeba instalací aerátorů, které radioaktivní plyn z vody vyváží. Dával bych si pozor u studní, kde velmi kolísá hladina podzemní vody v průběhu roku nebo přechodně vyschly a preferenční cesty přítoku podzemní vody do nich se následně mohly změnit. Znečištění může ležet desítky i stovky metrů daleko od takové studny.

Pozorujete dlouhodobé trendy, například nárůst chemického znečištění nebo změny teploty a průtoků, které by mohly ohrozit pitnou vodu?

U chemického znečištění problém nepozorujeme, se zvýšenou teplotou surové vody si po její úpravě na vodu pitnou a hygienickém zabezpečení poradí vodovodní síť, která podobně jako je tomu u podzemní vody v sobě udržuje celoročně teplotu vody kolem 10–12 °C.

Jaká opatření a strategie by podle vás měly být prioritou pro ochranu a zlepšení kvality českých řek, podzemních zdrojů i pitné vody?

Předně intenzifikace ČOV u nejmenších obcí do 2000 obyvatel, případně vybudování kanalizace napojené na funkční čistírnu, což je problém zejména ekonomický. Dále vybudování nádrží pro záchyt odlehčené vody na kanalizacích po intenzivních srážkách tak, aby neskončila v toku a v bezesrážkovém období byla následně přečerpána do již uvolněné kapacity čistírny. Blízkou budoucností je instalace kvartérního stupně čištění, zatím na velkých čistírnách, řešícího mikropolutanty. A v neposlední řadě tam, kde jsou problémy se zásobováním podzemní vodou z lokálního zdroje – vrtu, bych doporučil připojit se na spolehlivé vodovodní řady, které zajistí dlouhodobou kvantitu i kvalitu pitných vod.

Budoucnost vody

Stáhněte si přílohu v PDF

Mohou i občané a firmy udělat něco, aby přispěli ke zdravým řekám a kvalitní vodě, například ve svém okolí nebo při spotřebě?

Myslím, že už toho dělají dost, o kvalitu se starají úpravny, vypouštění odpadních vod občané neovlivní. Podniky ve velké míře již intenzifikovaly své průmyslové provozy, spíše tedy apeluji na starosty obcí, aby využili příslušné dotační programy na vybudování lokálních ČOV či napojení se na vodovodní řad.

Kam směřuje budoucnost českých vod v horizontu pět až 10 let a jaká rizika či příležitosti vidíte pro jejich ochranu?

Pravidla má Česko dobře nastavena, naše směrnice a vyhlášky ke kvalitě povrchových a pitných patří k těm nejpřísnějším na světě. Rezervy vidím v lepším čištění odpadních vod, ale tam se teď blýská na lepší časy. Pokud v příštích 10 letech dořešíme čištění odpadních vod v malých obcích, bude z velké části vyhráno.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Budoucnost vody.