Ať naprší a neuschne. Ve státních lesích se budují tůně, mokřady a nádrže za více než 300 milionů ročně

Jedinečné klima těchto lesů však není samozřejmostí a zásadní roli v něm hraje voda. V lužní krajině ji udržuje spletitá síť potoků a řek, ale také tůně a mokřady. Ty slouží nejen jako napajedlo, ale také pomáhají zpomalit odtok vody z území, což se ukázalo jako užitečné například při loňských zářijových povodních, kdy zachytily velké množství vody a zmírnily záplavy na dolním toku Dyje.

Přesto i tato krajina bojuje s dopady klimatické změny. V režii Lesů České republiky tu proto vzniká obnovený systém zavodňovacích kanálů, stavidel, propustků a tůní a také nový klapkový jez na řece Dyji. Ten by měl být dokončen letos v listopadu a začít regulovat odtok, podle potřeby zvyšovat hladinu řeky a vracet vodu do lužních lesů. „Bude tak možné převést a zadržet v lesích několik milionů metrů krychlových vody dosud odtékajících z České republiky,“ upřesňuje Libor Strakoš, výrobně‑technický ředitel Lesů ČR. Projekt za 180 milionů korun je z 90 procent podpořený Evropskou unií v rámci Operačního programu Životní prostředí.

A není zdaleka jediný. Pod hlavičkou programu Vracíme vodu lesu už státní podnik investoval za posledních šest let 1,8 miliardy korun do výstavby a rekonstrukce vodních nádrží, hloubení tůní a realizace dalších opatření zacílených na akumulaci vody v lesní krajině.

Odvodňování už je spíš na škodu

Voda se z lesů ztrácí především kvůli oteplování. Vyšší teploty urychlují fotosyntézu rostlin a jejich spotřebu vody, zároveň se zvyšuje výpar a mění rozložení srážek během roku, takže dochází k extrémům, jako jsou sucho nebo povodně. „V zimě je méně sněhu, což se projevuje zejména v nižších polohách, kde se hůř doplňují zásoby podzemní vody. Zejména jarní nedostatek vláhy oslabuje stromy a ty jsou pak mnohem náchylnější k dalšímu poškození, například hmyzem či houbami,“ upozorňuje Strakoš.

Ryby v řekách budou umírat čím dál častěji. Musíme omezit fosfor, který vypouštíme z čistíren odpadních vod, upozorňuje Kopp

25. 9. 2025 ▪ 7 min. čtení

Vysychání drobných vodních ploch zase ohrožuje obojživelníky a další živočichy vázané na vodu, problém je to hlavně v období jejich rozmnožování. Extrémní sucha pak samozřejmě zvyšují i riziko a následný rozsah požárů.

Lesy ztrácejí vodu i kvůli tomu, že byly v minulosti záměrně odvodňovány kvůli nadbytku vody. „Na dřívější lesní hospodáře se ale nemůžeme zlobit. Vzhledem k tehdejšímu systému hospodaření, klimatickým podmínkám a společenské poptávce postupovali zcela pochopitelně,“ vysvětluje Strakoš.

Odvodňovací příkopy jsou dnes v lesích spíše na škodu. „Tam, kde je to účelné, se snažíme jejich funkce omezit a obnovujeme přirozený vodní režim. Často to přináší i úplnou změnu druhové skladby lesa odpovídající novým podmínkám,“ dodává Tomáš Hofmeister, vedoucí Odboru vodního hospodářství Lesů ČR.

Proti odtékání vody příkopem nebo po lesní cestě pomáhají takzvané svodnice. „Jsou to příčné stružky v povrchu komunikace – zemní, ocelové, dřevěné nebo betonové –, které beze škod odvedou vodu do okolního terénu a rozptýlí ji do porostu, kde se vsákne,“ objasňuje jejich funkci Hofmeister.

Zpátky do původního koryta

Tůně, mokřady a terénní úpravy představují jen zlomek opatření, díky kterým se českým lesům znovu vrací jejich schopnost vytvářet si zásoby vody. Lesy ČR jen za loňský rok uskutečnily stovku projektů zadržujících vodu v krajině za 320 milionů korun a podobné množství firma dokončuje letos.

Patří k nim například nová vodní nádrž Rýžovník na Bruntálsku, kde původní lesní porost zničila kůrovcová kalamita. Vodní plocha tu pomůže v boji se suchem i s obnovou rozmanitějšího spektra rostlin a živočichů. Lesy ČR do jejího vybudování investují 20 milionů korun. „Nádrž při stálé hladině zadrží až padesát tisíc metrů krychlových vody. V případě potřeby může být i zdrojem vody pro hasiče,“ doplňuje Strakoš.

V jižních Čechách jdou finance v rámci programu Vracíme vodu lesu třeba do revitalizace přírodní rezervace Borkovická blata, která se nachází nedaleko Soběslavi. Jde o nejsevernější rašeliniště Třeboňské pánve. „Obnovujeme tam dřevěné přehrážky stabilizující hladinu vody, abychom zachovali a podpořili tvorbu rašeliny a taky udrželi biotop chráněné rosnatky okrouhlolisté, suchopýru úzkolistého, rojovníku bahenního nebo žebratky bahenní,“ představuje projekt Strakoš.

Budoucnost vody

Stáhněte si přílohu v PDF

Původní přehrážky z devadesátých let už byly opotřebované a hladina vody v obou lagunách poklesla. Nahradily je proto ocelové štětovnice (konstrukce zabraňující sesuvům půdy – pozn. red.) obložené dubovými fošnami a vrbovými plůtky. Díky tomu jsou nejen funkční, ale působí v přírodě přirozeně a brzy se stanou součástí vegetace.

Dalším důležitým tématem pro udržení vody v krajině je meandrování vodních toků. Některé potoky a říčky byly totiž v minulosti uměle napřimovány a voda tak z oblasti odtékala rychleji. To byl i případ Mikulečského potoka na Svitavsku, který teď Lesy ČR vrací do původního, mělkého koryta s řadou meandrů a tůní.

„Opatření se snažíme realizovat jako přírodě blízká, aby fungovala přirozeně, bez dalších zásahů a nutnosti údržby,“ říká Strakoš. V případě vodních nádrží je ale pravidelná údržba potřeba a s dodatečnými náklady státní podnik počítá.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Budoucnost vody.