Kdo má v Rusku největší šanci na přežití ?

Přes výrazně nízké platy ve většině profesí si Rusové vždycky najdou způsob, jak se uživit

Kdo má v Rusku největší šanci na přežití ?

Olga Homolová

Moskva, 5. 1. 2001

"Dneska u nás sežene slušně placenou práci jen právník nebo programátor", říká dvacetiletá moskevská studentka. Nedávné číslo časopisu Argumenty i fakty přidalo do jejího seznamu nejlukrativnějších oborů ještě prostitutky. Zmíněná tvrzení se samozřejmě vztahují jen na obyčejné smrtelníky, kteří nemají možnost proniknout mezi politickou či ekonomickou elitu.

Profesí, které by lidem samy o sobě zaručovaly minimální obavy o zítřek, není v dnešním Rusku příliš mnoho. Pro většinu povolání platí, že se při velké skromnosti a vynalézavosti dá přežít. Je však třeba najít další zdroje příjmů, a to jakéhokoliv druhu.

Asi nejzoufalejší je ze svých výplatních pásek většina státních zaměstnanců. Oficiální plat učitelů, lékařů či zdravotních sester vystačí jejich rodinám tak na týden. Ceny potravin a spotřebního zboží jsou totiž v Rusku srovnatelné s našimi, a tak se dá při platu 1000 -1500 rublů (1400-2100 Kč) za měsíc skutečně jen přežívat. "Když chci dětem koupit boty či kabát, musím si všechno předem důkladně rozvážit a hodně šetřit", stěžuje si čtyřicetiletá docentka vysoké školy, jejíž měsíční příjem 60 dolarů je díky několika úvazkům nadprůměrný. V nepříliš radostnější situaci jsou i mnozí řemeslníci, nemluvě o důchodcích, jejichž penze jen zřídkakdy převyšuje našich tisíc korun. Poměrně velké platy naproti tomu nabízejí zahraniční firmy - těch je však v zemi málo a většinu z nich lze nalézt jen v Moskvě. Jak je tedy možné, že se lidem v Rusku stále daří "udržet nad vodou"?

Velkou zásluhu na tom má stínová ekonomika a korupce, prorůstající celou společností. V některých firmách například existuje systém "dvojích mezd", v němž dostává zaměstnanec kromě oficiálního platu ještě jeden - ve zvláštní obálce a nezdaněný.

Lidé zaměstnaní ve školství či zdravotnictví jsou zase neustále nuceni hledat si příležitostné práce, často "načerno". Ve městech si lze výrazně přivydělat pronájmem bytů či pokojů. Úředníky, policisty, celníky a mnohé jiné profese zase "živí" úplatky, které se tiše vyžadují prakticky všude, kde existuje pravomoc o něčem rozhodnout. V prazvláštním systému korupční "černé" ekonomiky pak přežívají nejen ti nejsilnější, ale téměř všichni.