Kauza Česká televize a právo

Podle judikátu Mezinárodní organizace práce je stávka redaktorů legální

Kauza Česká televize a právo

Volba Rady ČT je v kolizi s listinou základních práv a svobod, a proto je neplatná.

Praha, 7. 2. 2001

Orgánem, kterým se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programů ČT, je Rada ČT. Ta má být složena z devíti členů tak, aby v ní byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy. Zákon předpokládal a z dikce to vyplývá, že členy rady budou nezávislé, všeobecně uznávané osobnosti, nesvázané s politickými stranami ani ekonomickými zájmy, které by mohly ovlivnit jejich nestrannost při rozhodování (§ 5 odst. 2 zák. o ČT).

Volba Rady ČT v březnu až dubnu však proběhla po vzoru opoziční smlouvy. Čtyři členy navrhla ČSSD, tři ODS, jednoho KDU, jednoho US. Chápeme, že se politika ve sněmovně uskutečňuje prostřednictvím politických stran, o jejichž vlivu rozhodli voliči. Jistě i volba prvé tzv. Grygarovy rady a posléze Jirákovy Rady ČT byla výsledkem politických jednání na půdě PS.

Nicméně v předchozích Radách ČT byla řada osobností, jejichž morální a odborné kvality byly určitou hradbou proti politickým tlakům. Právě proto, aby se vliv těchto politických tlaků minimalizoval, zákon č. 483/1991 Sb. výslovně stanovil, že člen rady nesmí mít funkci v politických stranách nebo hnutích ani nesmí působit v jejich prospěch při výkonu své funkce v radě. I proto stanovil zákonodárce pro člena Rady ČT pětileté funkční období odlišně od čtyřletého funkčního období poslance.

Neplatná volba rady

Aplikací opoziční smlouvy na březnovou volbu orgánu, který má zastupovat celou veřejnost, tedy nikoli pouze voliče opozičně smluvních partnerů, a dokonce i ty občany, kteří nevolili vůbec, lze podle našeho názoru pokládat za akt, který je v rozporu nejen se zákonem o ČT, ale i s Listinou základních práv a svobod a mezinárodními pakty. Článek 21 listiny převzatý z čl. 25a Paktu o politických a občanských právech, který jako mezinárodní smlouva je nadřazen našim vnitřním normám, zaručuje za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím všem občanům. Obdobně čl. 25c paktu. Aplikace klíče opoziční smlouvy na volbu Rady ČT je diskriminací občanů, kteří nemají vazby na politické strany zastoupené v PS. Podle našeho názoru je proto poslední volba Rady ČT neplatná, a neplatné je tedy i jmenování Jiřího Hodače generálním ředitelem touto radou. Usnesení PS, že volba Rady ČT z března 2000 byla legální, není nepochybným soudem, jak se někteří domnívají, nýbrž jen důkazem, že ani většina našich poslanců nechápe základní principy demokratického uspořádání státu, totiž dělbu moci. Vláda vládne, Parlament přijímá zákony, soudy soudí. Článek 83 ústavy stanoví, že soudním orgánem ochrany ústavnosti je Ústavní soud. Jen Ústavní soud může autoritativně rozhodnout, zda volba Rady ČT byla legální.

O tom, že podle klíče opoziční smlouvy zvolená rada nefunguje a ze své podstaty ani fungovat nemůže jako objektivní orgán, svědčí způsob volby generálního ředitele České televize. Dne 12. 12. 2000 bylo vyhlášeno výběrové řízení s uzávěrkou do 13.00 hod. 19. 12. 2000. Od 14.00 hod. do 22.00 hodin Rada z 33 kandidátů vyřadila 27, a to vesměs z formálních důvodů, např. proto, že kandidát místo čestného prohlášení o negativní lustraci předložil "pouze" prohlášení, že nebyl agentem StB. Naopak na výpis z trestního rejstříku se vůbec zapomnělo. Člen rady evangelický duchovní Miloš Rejchrt na protest proti tomuto způsobu volby z Rady ČT odstoupil.

Apriorní nedůvěra

Na to, že Jiří Hodač byl do své funkce vybrán ještě před zahájením výběrového řízení, lze usuzovat z více než 200 telefonických hovorů poslanců ODS - členů mediální komise PS - Langra a Dostálové právě s J. Hodačem a J. Bobošíkovou, k nimž došlo během listopadu 2000 - tedy ještě před zahájením výběrového řízení.

Ve světle těchto skutečností lze chápat, že zaměstnanci ČT měli k J. Hodačovi apriorní nedůvěru, a to i proto, že J. Hodač už v ČT v dubnu až srpnu 2000 pracoval a odešel právě pro nedobrou komunikaci se spolupracovníky a podřízenými. Když se ředitel Hodač ujal své funkce v ČT a zaměstnanci mu oznámili, že jej jako generálního ředitele neuznávají, neboť nepokládají za legální volbu Rady ČT a z toho důvodu ani volbu jeho jako generálního ředitele, měli se podle striktního právního výkladu obrátit na Ústavní soud. Měli tedy vědět víc než poslanci a navíc: Jak všichni víme, je Ústavní soud zavalen nesmírně náročnou prací a trvalo by neúnosně dlouhou dobu pro řešení situace v ČT, než by rozhodl.

Chránili svobody

Co mezitím ČT? V ČT skutečně byla a je krize. Kdyby televize nefungovala, vznikla by nevratná škoda, která by v závěru mohla dokonce přispět i snahám o privatizaci veřejnoprávní televize. Zaměstnanci se proto ve smyslu § 171 zákoníku práce o povinnosti zaměstnance odvrátit hrozící škodu uchýlili k článku 23 listiny, podle něhož občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné požití zákonných prostředků jsou znemožněny. Uchýlili se k občanské neposlušnosti, plnili však své pracovní povinnosti podle pokynů svých bezprostředních nadřízených a posléze vyhlásili stávku.

Stávka neznamená vždy úplné či částečné přerušení práce. Všude na světě probíhají různé druhy stávek, např. práce bez strojů, pomalá práce, okupační stávka, práce podle předpisů, stávka vsedě atd. Všechny tyto druhy stávek Mezinárodní organizace práce uznává, pokud je důvodem těchto stávek obrana ekonomických a sociálních zájmů zaměstnanců a pokud je stávka pokojná. MOP opakovaně judikovala, že zaměstnanci nesmějí být propuštěni kvůli stávce, která je zákonnou odborovou aktivitou, takové propuštění by bylo v rozporu s úmluvou č. 98.

Rezignace ředitele

Článek 293 rozhodnutí Výboru pro svobodu sdružování upřesňuje dále, že zákaz propuštění platí i tehdy, došlo-li k němu před stávkou, pokud je důvodem propuštění snaha zabránit stávce nebo potrestat provádění práva na stávku.

Podle sdělení ČTK ČT rozvázala pracovní poměr s asi 30 zaměstnanci, komentář k rozvazovacím aktům zatím ponecháváme stranou. Jednu poznámku však pokládáme za nutnou. Ředitel Hodač byl do své funkce jmenován. Podle § 65 výkon funkce založené jmenováním končí dnem následujícím po doručení odvolání z funkce nebo vzdání se funkce, nebyl-li v dovolání nebo vzdání se funkce uveden den pozdější. Paragraf 9 odst. 3 zákona o ČT stanoví, že odvolání ředitele ČT vstoupí v platnost jmenováním nového ředitele. Případ vzdání se funkce však takto výslovně neupravuje. Ředitel Hodač nebyl odvolán. Vzdal se funkce, a to ze zdravotních důvodů, projev vůle je tedy zcela jednoznačný - Jiří Hodač nechtěl již v ČT fungovat jako generální ředitel. Poslední věta § 9 odst. 3 zákona o ČT se tedy na něj nevztahuje. Statut ČT stanoví v čl. III odst. 2, že generální ředitel může určit pro případ nepřítomnosti svého zástupce. Je zcela nepochybné, že jde o nepřítomnost ředitele, pokud je ve funkci. Dnem jeho odstoupení však veškeré pravomoci ředitele skončí a tím skončí i funkce jeho zástupce po dobu jeho nepřítomnosti. Právo jmenovat svého nástupce ředitel ČT nemá. Paní Valterová proto v ČT může působit pouze v rámci své původní funkce, nemůže však vykonávat ředitelské pravomoci.

Jsme si vědomi skutečnosti, že příběh ČT má celou řadu aspektů. Ale veřejnoprávní televize není továrna, neplatí tu princip subordinace v tom smyslu, že ředitel může zaměstnanci přikázat úpravu pořadu nebo jej sám upravit. Nemůže zasahovat do tvůrčí svobody zaměstnance, může jej však volat k odpovědnosti, neposkytuje-li např. v publicistické relaci objektivní informace. Přitom je generální ředitel statutárním orgánem ČT a osobou odpovědnou za chod a plnění poslání ČT nejen vůči radě, ale i veřejnosti. Úloha ředitele v ČT je velmi náročná, proto by ji měl vykonávat fundovaný odborník a charakterní člověk.

JUDr. Dagmar Burešová, předsedkyně ČNR v roce 1990 až 1992, tedy v době přijetí zákona č. 483/1991 Sb. o ČT,

Prof. Marie Kalenská, DrSc., členka katedry pracovního práva a práva sociálního zabezpečení PF UK v Praze