Šikana přináší i ekonomické ztráty

Dvě třetiny Čechů pokládají mobbing za vážný celospolečenský problém

Šikana přináší i ekonomické ztráty

Psychologický nátlak či fyzické násilí nejsou jen doménou škol, věznic a armády. Často se objevuje "šikana" i na pracovištích. Ze strachu o udržení pracovního místa se však o ní tak často nehovoří.

Jan Přikryl
Každý má někdy pocit, že mu účtárna nepřesně vypočítala mzdu. Ne každému se však stane, že reakce na žádost o kontrolu a přepočítání výpočtu mzdy je tak svérázná, jako se to přihodilo Jiřímu Kajtarovi, řidiči jednoho pražského hotelu. Podle jeho výpovědi na internetové stránce občanského sdružení Práce a vztahy následovalo po intervenci v účtárně přeřazení v době nemoci na jinou práci a změna pracovní doby v rozporu s pracovní smlouvou. Přeřazení na jinou práci nebylo projednáno s odbory, následovalo i ponižování nesmyslnými příkazy.
Protože má případ soudní dohru, nelze dělat předčasné závěry. Postižený řidič však celou kauzu považuje za klasickou šikanu (mobbing). Našla by se jistě řada dalších a ještě průkaznějších případů. Ale postižení nechtějí o šikanování veřejně mluvit, aby útoky na jejich osobu ještě nezesílily nebo dokonce neskončily propuštěním z firmy.

Co je to mobbing

Jedna z definic říká, že se jedná o systematické intrikování, šikanování, četné lumpárny - tedy psychický teror na pracovišti. Bývá iniciován a řízen kolegy případně nadřízenými (tzv. bossing) s cílem někoho aktivním a trvalým tlakem po delší dobu poškodit či způsobit mu újmu.
Jiná definice, uváděná v souvislosti s výzkumem společnosti GfK Praha - Stali jste se také obětí mobbingu? - říká, že "pod pojmem mobbing v současnosti rozumíme všechny formy společenské šikany spolupracovníka, kterými může být ovlivněn psychický, ale i fyzický stav poškozeného. Projevy mobbingu začínají posměchem a pomluvami, ale mohou končit až fyzickým ubližováním."

Výsledky průzkumů

Většinou se se šikanou setkáváme ve školách, v armádě, ve věznicích - ale mobbing na pracovišti? Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění pokládá šikanu za vážný problém v české společnosti 66 procent občanů starších 15 let. Přitom jsou značné rozdíly v hodnocení závažnosti tohoto jevu podle věku a dalších kritérií, což souvisí s osobními zkušenostmi. V okruhu podnikatelů přikládá šikaně závažnost 57 procent dotázaných, ale mezi nezaměstnanými 77 procent. Podle názoru veřejnosti jsou nejčastěji šikanováni slabší a neprůbojní jedinci, následováni vojáky základní služby a dětmi základních škol.
Pražská pobočka společnosti GfK se zaměřila na šikanu na pracovišti - mobbing. Podle jejích výzkumů pocítilo některou z forem mobbingu na vlastní kůži 16 procent osob, tedy přibližně každý šestý zaměstnanec. K nejčastějším projevům šikany můžeme přiřadit nepřiměřenou kritiku či nedoceňování práce poškozeného, které vede až ke ztrátě jeho sebevědomí. Dále je to ukládání nekvalifikované práce či zadávání nesmyslných pracovních úkolů. Kolegové svoji "oběť" často zesměšňují, okřikují, nenechají domluvit.

Nejčastější příčiny

Kde hledat příčiny tohoto jevu, který se netýká jen těch, o kterých hovořili respondenti uvedených výzkumů. Vždyť objektem mobbingu se stávají i manažeři ze strany svých podřízených a jeho důsledkem může být i hospitalizace na psychiatrické léčebně nebo dokonce sebevražda.
Odborníci obvykle jmenují deset nejčastějších příčin: Nedostatečná kvalifikace pro vedení lidí nebo autoritářský styl vedení; nízká schopnost člověka vypořádat se s konfliktem; permanentní tlak na zvyšování výkonů a snižování nákladů; firemní kultura s nízkou úrovní etiky; nedostatky ve vnitropodnikových strukturách; strach před ztrátou zaměstnání; závist a "konkurenční vztahy" na pracovišti; nedostatek tolerance; destruktivní zacházení s chybami či omyly; struktura osobnosti člověka, který je mobbingu vystaven.
Výzkumy ukazují, že mobbing je pro firmu nesmírně nákladný. Odhady německých odborníků uvádějí, že jediná oběť mobbingu stojí podnik přibližně 50 až 150 tisíc marek ročně. Ztráty způsobené v Německu mobbingem se v roce 1998 odhadovaly na 30 až 100 miliard marek. Navíc se hovoří o tom, že 20 procent sebevražd ekonomicky činných lidí lze uvést do přímé souvislosti s mobbingem.

Práce a vztahy

Občanské sdružení Práce a vztahy vedle studia příčin a důsledků mobbingu lidem postižených šikanou na pracovišti také pomáhá. Organizace sdružuje nejen psychology, ale i techniky a další profese včetně právníků a personalistů. Mnozí z nich mobbing na vlastní kůži zažili. Jeden z iniciátorů sdružení Pavel Beňo tvrdí, že přes všechna fakta, která hovoří o nebezpečnosti tohoto jevu, se proti němu dá jen obtížně bojovat. Dokumentuje to na případu zaměstnance, který sice vyhrál soud se svým zaměstnavatelem, ale ten přes rozsudek dlužnou částku postiženému nevyplatil. A pouštět se do dalšího soudu je už nad síly postiženého.
Sdružení Práce a vztahy má své partnery po celé Evropě. Například v Německu působí organizace, která soudní případy spojené s mobbingem sleduje a na internetových stránkách předem avizuje jednání u soudů. Umožňuje tak postiženým, aby se na obdobných kauzách poučili, jak se bránit.
Základem řešení problému mobbingu by měla být dobrá firemní kultura, která prosazuje vzájemnou důvěru na pracovištích. Podle Pavla Beňa všude tam, kde se objevují případy mobbingu, existuje nepřijatelné, nebezpečné pracovní prostředí. To pak může vést až k takovým neštěstím, jako byla havárie černobylské elektrárny nebo katastrofa Challengera. V obou případech selhali lidé.

Vnitřní výpověď

V prostředí špatných vztahů pracují lidé s "vnitřní výpovědí". Podle psychologů dělají jen to, co se jim nařídí. Jak to pak dopadne, ukazuje příklad italských celníků nebo britských železničářů, kteří dodržováním předpisů zcela paralyzovali odbavování na hranicích či provoz železnice. Důsledkem tohoto jednání byly obrovské ekonomické ztráty.
Takzvaná vnitřní výpověď pracovníka se projevuje zejména v krizových situacích firmy. Vyspělé společnosti si to uvědomují, a proto například v situaci, kdy musí propustit část zaměstnanců, používají tzv. outplacement - pomáhají propouštěným pracovníkům najít nové uplatnění. To má pozitivní vliv i na pracovníky, kteří ve firmě zůstávají.
Problém vytváří podle Pavla Beňa platná česká legislativa, která sice zná pojem sexuální harassment, ale šikanu či mobbing, který je rozšířenější, společensky a ekonomicky závažnější, vůbec nedefinuje.
K řešení problému šikany na pracovištích by mělo přispět setkání odborníků na téma Co je bezpečná kultura?, které se uskuteční 26. března 2002 v Praze.
l l
V problematice šikany na pracovištích se v odborných kruzích používá ve světě různá terminologie. Ve střední Evropě a ve Skandinávii se užívá obecného pojmenování mobbing, zatímco v anglosaském světě je frekventovanější pojem bullying. K dispozici jsou mimo české internetové stránky www.vztahy.org i zahraniční jako www.bullybusters.com či www. mobbing-zentrale.de. Z knih připomínáme práci Tomáše Nováka Sám proti agresi (Grada 1996) či Psychický teror na pracovišti (Neografia 1995) od Brigitte Huberové.