Federací bychom se neměli strašit

Federací bychom se neměli strašit

Vilém Holáň

Je dobře, že diskuse o budoucnosti Evropské unie se už neodehrává jen v kruhu úzké elity expertů, ale stává se celospolečenským tématem. Zdá se mi však, že se často zplošťuje na diskusi o pojmech a symbolech. Skutečné uspořádání jako by bylo druhořadé.
Nediskutuje se o obsahu pojmů, ale o symbolickém významu. Příkladem je evropská federace. Pro některé politiky má příchuť málem sprostého slova. Straší je samotný pojem, aniž zkoumají obsah.
Federace sama o sobě přitom není žádná chiméra, žádná hrozba pro národní státy. Federativní uspořádání Evropské unie by naopak mohlo posílit národní identity členských států, neboť jeho podstatou je vymezení hranic mezi národní a evropskou působností. Dnes taková jasná hranice chybí, a proto evropské orgány mohou - jak ODS někdy oprávněně kritizuje - reálně uplatňovat více pravomocí, než by jim mělo náležet.
Pojem evropská federace je třeba oddémonizovat. Není to nic abstraktního či neuchopitelného, nic, co by bylo nepřátelské národnímu státu. Jakási evropská semifederace vlastně existuje již nyní. Současná EU postupně přebírá atributy federativní struktury, jako je soustava státních orgánů, existence moci zákonodárné (Rada ministrů a Evropský parlament), výkonné (Komise) a soudní (Evropský soudní dvůr), autonomní právní řád, jednotná měna či vytvářející se společná zahraniční politika.
Pokud by se naši zarputilí odpůrci federace pídili po evropských materiálech institucionální reformy Evropské unie, zjistili by, že všechny relevantní evropské síly se shodují v tom, že se nemá jednat o jednostranné posílení pravomocí Bruselu, ale o vyváženou definici hranice evropských a národních kompetencí.
Jedním z konkrétních projevů tohoto přístupu je například posílení role národních parlamentů v procesu evropské integrace, což rozhodně nepovažuji za oslabení národní identity. EU je tedy již dnes nositelem mnoha atributů federativní struktury. To, co postrádá, je přehledné uspořádání struktury.
Za transparentní řešení roztříštěnosti jednotlivých zakládacích smluv a jejich změn považuji evropskou ústavu. Její symbolika je však bohužel některými stranami zneužívána jako záminka pro nacionalizaci jejich evropské politiky. Mnohdy jim nevadí "federální" pravomoci evropských orgánů zakotvené v několika smlouvách o založení Evropských společenství, ale mají hrůzu z toho, že by tyto pravomoci byly shrnuty do jednoho dokumentu, do jedné smlouvy. A pokud by tato smlouva navíc nesla název Evropská ústava, vyhlásili by snad boj za národní nezávislost na EU.
Každý stát má takové "bojovníky". U nás je viditelným nositelem této linie ODS. Je jedním z paradoxů dějin evropské integrace, že to byl právě britský konzervativní politik Winston Churchill, který poprvé použil termínu Spojené státy evropské. Byl tak vlastně iniciátorem toho, co se dnes označuje jako koncept evropské federace.
Je škoda, že ODS je k této tradici evropského konzervativního myšlení hluchá, ač jinak považuje britské konzervativce za svůj ideologický vzor. Místo vpřed se chce vydat cestou návratu do krizových fází evropské integrace. Jsem přesvědčen, že integrační přístup a la ODS je v příkrém rozporu s našimi národními zájmy.
Nic na tom nemění sebeintenzívnější kampaň "ODS volí EU", protože propaguje takovou unii, kterou si velká většina obyvatel Evropy nepřeje, unii šedesátých let zmítanou vnitřními rozpory, paralyzovanou obstrukcemi gaullistické Francie na protest proti zamýšlenému posílení pravomocí evropských orgánů a podobně. Volí neakceschopnou EU, zablokovanou partikulárními zájmy jednotlivých států.
Volá tak po permanentním rozdělování na Evropu vítězů a Evropu poražených, těch, kteří své zájmy prosadí, a těch, kteří ne. V takové Evropě by nevládla harmonie zájmů a jejich zdravá soutěž, ale vzájemná nevraživost a zatrpklost.
Mám obavu z toho, co bude sněmovnou delegovaný poslanec za ODS Jan Zahradil prezentovat na jednání Konventu o budoucnosti Evropské unie. Obávám se (rád bych se mýlil), že místo integrace bude prosazovat fragmentaci, že místo harmonizace zájmů bude zdůrazňovat antagonismus zájmů. Za sebe mohu říct, že Evropu prosazovanou ODS nechci, a myslím, že většina občanů také ne. Chci takovou Evropu, která bude Evropany sjednocovat a ne rozdělovat.

Autor je poslanec za KDU-ČSL
CITÁT: Federativní uspořádání EU není hrozbou pro národní státy. Naopak by je mohlo posílit, neboť jeho podstatou je vymezení hranic mezi národní a evropskou působností.