Koncesionářský poplatek má problémy

O rozhlasovém a televizním poplatku se diskutuje nejen v České republice, ale i jinde v Evropě

Koncesionářský poplatek má problémy

U nás řešíme, jak poplatek vybírat, Evropská unie zkoumá, zda poplatek není nedovolenou podporou.

Praha, 19. 3. 2002
Česká pošta nedávno vypověděla smlouvu s Českým rozhlasem a Českou televizí o vybírání tzv. koncesionářského poplatku. Až dosud si Česká pošta srážela u fyzických osob ze 75 Kč televizního a z 37 Kč rozhlasového poplatku 2,80 měsíčně. Nyní chce tuto částku zvýšit až na 3,30 Kč, což ČRo a ČT odmítají.
Zúčastněné strany se mezitím rozhodly pro informační embargo. Nechtějí komunikovat přes média, protože vědí, že se nakonec budou muset nějak dohodnout. Alternativa zatím chybí. Tento spor však znovu oživil diskuse o financování našich veřejnoprávních médií.
Názor, že vysílání dotované z veřejných prostředků je zbytečné, protože stejné služby poskytují komerční rádia a televize, již nenachází takový ohlas jako dřív. Velká část občanů cítí, že bez vysílání ČRo a ČT by tady cosi chybělo.
Stejný postoj sdílí i naše politická reprezentace ve shodě s dokumenty EU, které vysílání veřejné služby chápou jako nástroj "uspokojování demokratických, sociálních a kulturních potřeb, jakož i zajištění pluralismu v dané společnosti."
Evropská unie ponechává každému státu volnost, jakým způsobem bude veřejnou službu financovat.
Poplatek odvozený od registrace přijímače u nás vychází z tradice někdejšího koncesionářského poplatku. Navíc má tu výhodu, že neprochází státním rozpočtem, takže finance ČT a ČRo nejsou odkázány zcela na milost a nemilost státu.
Podobný způsob inkasa prostřednictvím pošty existuje ve více zemích, například v Polsku, Maďarsku, Rakousku nebo Itálii. Stále více veřejnoprávních vysílatelů však přechází na systém, ve kterém si poplatek vybírají buď sami (skandinávské země), nebo si pro jeho výběr založí vlastní agenturu (v SRN Centrála pro výběr poplatku GEZ).
Někde výběr poplatku organizuje daňový (Belgie) nebo mediální (Francie) úřad. V Řecku, Turecku a na Blízkém Východě se poplatek neodvozuje od vlastnictví přijímače, ale od užívání elektřiny. Do rozpočtů veřejnoprávního nebo státního vysílání se pak převádějí výnosy ze zvláštní daně z elektroměru.
Jedině v Nizozemsku se v roce 2000 rozhodli, že poplatek zruší a zdejší televizi dotují ze státního rozpočtu. O zrušení poplatku se diskutovalo i ve Velké Británii, ale diskuse se odložila až do roku 2008, protože BBC se mezitím uložilo, aby z veřejných peněz podporovala rozvoj digitální televize.
Již několik let se Komise EU zabývá otázkou, zda poplatek a státní dotace do vysílání veřejné služby nejsou v rozporu s pravidly o hospodářské soutěži. Evropský soudní dvůr už řešil několik žalob komerčních televizí. Ty si stěžují například na to, že veřejnoprávní televize přicházejí s novými tematickými kanály, které pak konkurují jejich podobným placeným službám.
Vloni v listopadu vydala komise EU kritéria, podle nichž chce posuzovat, kdy státní podpora veřejnoprávnímu sektoru je v pořádku a kdy narušuje hospodářskou soutěž. Navrhované řešení má povahu kompromisu ad hoc. Podle komise může stát i nadále vysílání veřejné služby podporovat, ale s podmínkou, že tato veřejná služba se přesněji vymezí a že poskytovaná podpora dodrží pravidla smlouvy EU.