Inteligence se u lidí obvykle popisuje jako schopnost učení, míra přizpůsobivosti a míra sebekontroly založená na schopnosti porozumět sám sobě a také jako schopnost řešit problémy. Málem sto let se debatuje o tom, zda je inteligence jediná vlastnost, nebo zda je svazkem vlastností. V tom případě by mohlo existovat až devět různých druhů inteligence. Málokdo by však měl víc než dva, například matematickou a jazykovou nebo hudební. Velmi plodný pojem je úspěšná nebo praktická inteligence. Odliší vysoce vzdělaného univerzitního profesora od formálně nevzdělaného jedince, který dokáže pana profesora dokonale podfouknout a kromě toho bývá v životě úspěšnější v tom, co se obvykle za známky úspěchu považuje - například v dosažené výši životní úrovně.

Nechme stranou lidi. Každý chovatel psů řekne, že některé druhy jsou inteligentnější než jiné, a že některá štěňata z jednoho vrhu jsou inteligentnější než jejich sourozenci. Když se jich vyptáváte, co mají na mysli, obvykle jde opět o schopnost učení a řešení problémů. Inteligentnější zvíře se v očích svého pána učí rychleji, snadněji zvládá problémy, které mu páníček pro svou zábavu předkládá, případně je poslušnější. Co si přitom myslí pes o inteligenci svého páníčka, není přesně známo. O kočkách a koních vám jejich milovníci řeknou něco podobného.

Ale co rostliny? Každopádně jsou živé. Tím pádem aktivně působí na své prostředí. Nejčastěji rostou tak, že se natahují za světlem, kořeny směrují ke zdroji vláhy. Vypadají pasivně, ale pasivní nejsou. Jsou všudypřítomné. Tvoří 99 procent živé hmoty na Zemi. Trvale prohledávají prostředí. S velkou citlivostí rozlišují nejméně 15 různých signálů z prostředí, podobně jako lidé rozlišují světlo, zvuk, dotyky, teplo, chuti a vůně. Procesy, jimiž rostliny signály z prostředí - tedy nějaký druh informace - proměňují do své vnitřní řeči, jsou velmi blízké těm, které užívají buňky živočichů, včetně nervových buněk. Dopadne-li na světelná čidla živočichů - například na tyčinky a čípky očních sítnic - světlo, promění je na elektrochemickou řeč nervových vzruchů. Pro zvuk, který dopadne na sluchové čidlo ve vnitřním uchu, platí totéž. Převod informace zevního prostředí do vnitřní řeči živého systému trvá jen zlomky sekund. U živočichů, stejně jako u rostlin. Kaskády chemických reakcí, které při těchto proměnách běží, svědčí o tom, že rostliny a živočichové mají společnou vývojovou větev - byť si dnes, po několika miliardách let vývoje, připadáme oprávněně odlišní od muškátu, který máme za oknem.

Nechť se nikdo nedá mýlit tím, že se rostliny nepohybují tak, jako živočichové a lidé. Jestliže budeme těžiště inteligence chápat jako adaptivní, neboli přizpůsobivé proměny chování ve vztahu k proměnám zevního prostředí, pak jsou rostliny vysoce inteligentní. V tomto smyslu je lhostejné, že si to neuvědomují. Inteligence, vědomí a sebeuvědomování mohou, ale nemusí nutně souviset. Při tomto pohledu na inteligenci je dokonce lhostejné, že se rostliny neučí ze zkušenosti tak, jako živočichové s mozkem včetně lidí. Jestliže je smyslem inteligence zvýšit biologickou zdatnost, to znamená schopnost přežít tak, aby přišli na svět potomci, jsou rostliny opět vysoce inteligentní. Udrží se při životě v tak krutých a skromných podmínkách, že to živočichové nesvedou. Rostoucí výhonek pozná souseda, jenž s ním bude soutěžit. Každý viděl, s jakou přesností si rostliny vyhledají nejmenší vhodnou štěrbinu, aby se protáhly za světlem. Podobným inteligentním způsobem prohledávají okolí i jejich podzemní části. V třech rozměrech poznávají zdroj vody i koncentraci potřebných minerálů.

Podívejte se na tuhle řadu čísel 0 - 1 - 1 - 2 - 3 - 5 - 8 - 13 - 21 - 34... Je to posloupnost připisovaná Leonardu Pisanovi zvanému Fibonacci (1170 - 1225). Otázka, jaké se v ní skrývá pravidlo, bývá součástí testů inteligence. Které číslo následuje za číslem 34? Rostliny Fibonacciho posloupnost objevily o geologické epochy dřív. Neboť vystihuje optimální větvení. A Leonardo da Vinci (1452 - 1519) postřehl, že se "součet tloušťky všech větví stromu v jakémkoli stupni jeho růstu rovná tloušťce jeho kmene".

Což obojí upoutává tvůrce masívně paralelních počítačů. Mluví se o fytopočítači - masivně paralelním systému, jehož trojrozměrná architektura vychází z architektury rostlin. Muž, jenž o tomto nápadu vypráví, se jmenuje Philip Emeagwali. V roce 1989 jej proslavilo užití 65 tisíců procesorů, které spočetly 3,1 miliardy kalkulací za sekundu. Tehdy to byl nejrychlejší systém na světě. Philip Emeagwali pochází z Nigérie. Řekl, že jeho krajané zničili 90 procent svého tropického dešťového pralesa proto, že nechápou, co tropický dešťový prales je. Rovněž řekl, že se v minulosti užívaly počítače ke studiu dešťového pralesa, ale v současnosti bude dešťový prales užit ke studiu počítačů. Neboť v očích Philipa Emeagwaliho je tropický dešťový prales gigantický živý počítač. Proč ne, když rostliny objevily Fibonacciho posloupnost tak dávno.

František Koukolík

Autor je lékař a popularizátor vědy

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist
za 40 Kč nebo za 80 Kč
Navíc mobilní aplikace
a web bez reklam